Je normální oslovovat se zdrobněle?

Pokud to oběma stranám vyhovuje a nevadí jim to, tak to normální je. Nic špatného na tom nevidím.

Ano

Pokud mě tak oslovuje někdo blízký, je to v pořádku. Když mě tak osloví někdo cizí, je to nehorázná drzost. Když například zaslechnu z televize, jak jakási "vědma" oslovuje zcela neznámou volající ženu "moje zlatíčko", otvírá se mi kudla v kapse a ona vědma má štěstí, že se skrz TV nedá rozbít tlama . Tedy ne, že bych tyhle pořady sledoval, ale občas se tomu nevyhnu.

Já si myslím, že je to každého věc. Jak nám, každému z nás vadí, že nás někdo pozoruje a kritizuje, pak bychom měli být k ostatním stejně tolerantní, jak vyžadujeme k sobě. Komu takové oslovení vadí, ted se ohradí. A ostatním do toho nic není. Co nechceš sám, nečiň druhému!

Přijde mi to tedy poněkud střeleném ale rozhodně ne nějak urážlivé. Pokud to oslovenému nějak zásedně nevadí, nevidím problém

u některých lidí je to naprosto normální, proč ne?! ...

No, mezi dospělýma je to lehce přislazené. Ale asi bych se dost podivila, kdyby mému muži říkala kolegyně Venoušku. V případě, že tak muž osloví ženu, tak mi to zas tak divné nepřipadne. Říkají jí tak na pracovišti ženské, tak i on.

Ano

Proč ne? Když to nevadí nikomu z nich. Měla jsem v práci kolegyni Marii, pro všechny to byla Maruška, pro ženské, pro muže a dokonce i šéf říkal Maruško, ale vykal jí.

Kdysi dávno, už nevím proč, jsem jednomu kamarádovi začala říkat Jaroušku. I on mně říkal zdrobněle. Dneska jsme oba v důchodu, ale když ho potkám, vždycky říkám: Ahoj, Jaroušku. A vůbec mi to nepřipadá divné. U jiného muže bych to asi neříkala. Přitom to byl normální kamarád, žádný vztah tam nebyl. Je to prostě věc zvyku.

Jedna paní byla spokojeně vdaná, už byli s mužem staří, neměli děti. Přesto se měli hrozně rádi. Pán se jmenoval Josef. Paní mu chtěla říkat něžně, zdrobněle, říkala mu tedy PÍČKU. Opravdu, my se káceli smíchy a ta dvojice na tom neviděla vůbec nic závadného. Jaga.

Manžel mi říká zdrobněle celý život. Já jemu zase tak "polozdrobněle.". Ani Václave, ani Venoušku, ale něco mezi tím: Vendo.

Ano

Setkávlám se s tím často a nic divného na tom nevidím. Zdrobněle mne oslovuje mnoho lidí, ale i já zdrobněliny používám pro své milé kamarádky. Někdy tím člověk vyjadřujeme poděkování, např. v zájmovém kroužku nám kolegyně pro všechny uvaří kávu a my říkáme: děkujeme Věruško, jsi náš poklad. Dlouholetý kamarád mi celé roky říká jenom Janinko, asi podle knížky Broučci, jsem ale babka

Příjde mi to naprosto normální, možná proto, že u nás je to běžné.

Ne

Dobrý den, na Váš volnodiskuzní (názorový) dotaz bych odpověděl, že to pro Vás asi normální není, je Vám to nepříjemné a je v tom jistá žárlivost - tedy, pokud onou ženou myslíte svou partnerku, která si takto hezky a mile povídá s kamarádem. Obecně to moc rád nemám, protože je v tom často faleš a přetvářka (nemusí to být upřímné). Pro Vás by bylo asi lepší, aby to byla v tomto případě ona společenská přetvářka a upřímnosti méně..Zdravím!

Vžtdyť je to Vaše manželka, tak už byste mohl být zvyklý na její způsob řeči. Nebo s tím začala až teď u toho Lubíka? Tak to bych asi zpozorněla. Jinak mi teda tohle vůbec nevadí. A navíc, všimla jsem si, že někdy to docela i sedne. Mně také někdy kamarádi osloví zdrobněle, ale je fakt, že znám jednoho, kterému bych za to klidně ihned vrazila facku, protože to je pěknej podvraťák falešnej... Ale jelikož jsem nad věcí, tak si pomyslím své a jdu.