Zruseni jiz naplanovane interupce

Nejsem specialista, ale jsem takřka přesvědčen, že si to můžete rozmyslet kdykoliv. A nikdo vás nemůže donutit k něčemu, co nechcete. Přeji šťastnou volbu.

Jasně, že si to můžete rozmyslet. Je to váš život.

Prostě tam nepůjdete, to je všechno. Nebudete první ani poslední, kdo si to rozmyslel. Hodně štěstí.

Dokud nebudete přikurtovaná ležet na operačním sále, tak si to můžete vždycky rozmyslet a z nemocnice utéci.

Pokud interupci absolvujete, budete na zákrok stejně myslet celý život a budete počítat roky, kolik by nenarozenému bylo.

Samozřejmě, když potom budete mít třeba dvě - tři další děti, tak vzpomínka zapadne někam do pozadí a překryje ji péče, starost a radost o děti, které budete vychovávat.

Nebo to může být úplně jinak. Jak to můžete vědět?

Těch variant je fůra.

Nelze všechny vypsat.

Třeba právě toto dítě, které se místo interupce narodí, může být postižené. A tazatelka si potom bude celý život drbat hlavu, že na to přerušení nešla.

Půjde na přerušení, lékaři jí později oznámí, že už žádné děti mít nemůže.

Půjde na přerušení, narodí se jí za pár let dítě a bude postižené. Pak si bude zase vyčítat, že dala to první pryč.

Každému je snad jasné, že nikdo nemůže dnes vědět, co bude za 5 - 10 - 20 let. To bychom byli věštci.

Ale stejně si myslím, že některé věci se nedají zapomenout. A interupce je jedna z nich.

Až budeme ležet s tím němcem, tak už to bude stejně jedno.

Ale pryč, tazatelka má život před sebou a musí se rozhodnout.

Zase jeden vztah přítel - přítelkyně, obavy z budoucnosti. Život bez jistot.

vinu nehledejte u přítele, ale u sebe. vy jste si přítele vybrala (i když o jeho minulosti víte), vy jste s ním otěhotněla...

Tess, za mě: Pokud si nejste jistá, nechte si dítě. Alespoň do porodu. Pokud se v průběhu těhotenství rozhodnete, že ho opravdu nechcete, můžete jej dát k adopci nebo do babyboxu. Pokud podstoupíte interupci a budete jí pak litovat, sežerou Vás výčitky zaživa.

Opravdu chcete vychovávat dítě nezodpovědného pitomce? Na druhou stranu chápu, že mateřský cit je silný a na kvality otce v tu chvíli moc nemyslíte.

samozřejmě, že si to můžete rozmyslet - dokud Vám nepíchnou narkózu - tak kdykoliv !

petrgol ​

- no zase takovej dar ten život není - než aby pak dítě nějak trpělo, je lepší ho neporodit. Pak už se nedá nic vzít zpátky. Ale na druhou stranu - pokud je tazatelce už 28 let - měla by si to pořádně promyslet.

?

Který, gyno odborník dává info o tom, že toto dítě bude trpět a tamto né !?

Petrgold, sice dobrá otázka, na kterou jistě žádný "gyno odborník" nezná odpověď, ale jisté je, že dítě, které "nemá" otce nebo otce kvalit tazatelčina přítele trpí vždycky. Nejde primárně jen o peníze, zřejmě by pomohli rodiče a tazatelka jistě není z těch, co jen naříkají "na osud", ale právě o kvality toho otce. Vypadá to, že i kdyby peníze měl, vyrobí z nich opět jenom dluhy... a v dnešních vlčích poměrech tím prostě trpí celá rodina.A darovat své dítě někomu cizímu, o tom už jsem psala výše. Nevěřím, že tohle může někdo myslet vážně. Babyboxy jsou pro jiné, ještě horší situace, díky Bohu za ně.

Zrušit můžete kdykoliv. Přítel je z těch nespolehlivých, hlavně si ho neberte, nechte mu vyměřit výživné. Dítě zvládnete vychovat sama a navíc píšete, že máte rodiče a ti pomohou.

Z nemocnice můžete odejít kdykoli. Já sama před lety odešla v momentě, kdy mi sestřička před zákrokem přišla změřit tlak. Spíše měli radost, že jdu pryč. Čekala jsem syna v 19ti, s někým podobným jako Vy. Měl jen dluhy, byl gambler. O syna zájem neměl, byla jsem sama, pomáhali rodiče. Přesto, ze se s otcem nikdy neviděli, je syn kopií tatínka. Dnes mu bude 30 let, nepracuje, dělá jen dluhy. Závislost na sázení atd. Já nikdy neměla žádnou půjčku, kupovalo se jen to, na co jsem ušetřila. To samé byli mí rodiče. Tím vás nechci strašit, jen upozornit na geny. Dnes už bych si s takovým člověkem dítě nepořídila.

​

Kdysi mi ​jeden psycholog řekl, že osobnost člověka tvoří ze 70 % geny, 20 % okolní prostředí, kamarádi atd, a jen 10 % lze usměrnit výchovou.

Já souhlasím s Lidus.

Dobře to zvažte. V 28 letech se už spousta žen o dítě jen marně snaží. Je možné, že snadněji najdete nového přítele, který se Vás i dítě postará, než to, znovu otěhotníte, půjdete-li nyní na potrat. A nepůjdete-li, stejně máte ještě celé těhotenství na rozmyšlenou. Dítě je přece možné dát po porodu k adopci.

Samozřejmě si to můžete do poslední chvíle rozmyslet a dítě si nechat. Můžete ho vychovávat sama, s pomocí rodičů, ale je to těžké. Jestliže partner není schopen se chopit práce a dělá dluhy, tak asi ten správný typ na otce to nebude. Jak se tváří na Vaše těhotenství? V každém případě ale varianta dítě porodit a dát k osvojení je doslova šílená. Dítě není věc, kterou byste mohla jen tak někomu dát, to určitě nedělejte, připravíte si peklo a dítěti rovněž. Buď ho vychovávejte Vy a nebo vůbec ne.

tiffany

- souhlasím - nechápu, proč je tak bezpodmínečně nutné přivádět dítě za každou cenu na svět. Přijde mi to sobecké a nezodpovědné vůči tomu dítěti, pokud ho nechci sama.

Děti máme především pro SVOJI radost a k naplnění SVÉHO smyslu života - a ne jako splnění nějaké Boží, či občanské povinnosti. Kdyby se lidi nerozmnožovali vůbec - nic by se určitě nestalo !

Kdybych byla na Vašem místě, šla bych na interrupci. Vůbec si nedokáži představit, že bych -ve Vašem případě- dítě donosila a potom dala do Babyboxu, jak tady někteří radí?

Zákrok si samozřejmě můžete kdykoliv rozmyslet, to je jen Vaše rozhodnutí.

Etiku interrupce bych tady neřešila. Tazatelka chtěla pouze vědět, zda je možné kdykoli odejít z nemocnice, kdykoli si zákrok rozmyslet. Ale rozhodně bych to nenazývala zabitím.

Já bych se interrupce bála a nešla bych tam. Maximálně se telefonicky omluvila. Něco jiného by bylo, kdybych už měla nějaké dítě. Vím, jak se trápila moje kolegyně, co po interrupci měla komplikace a pak už se jí nepodařilo nikdy otěhotnět. Jednou můžete potkat partnera, který Vás bude mít rád i s vaším dítětem. Koukněte se kolem sebe, snad polovina dětí nežije se svým otcem. Nebyla byste vyjímka. Držím Vám palce!