Nadává vám sprostě manžel?

Nenadáváme si, říkáme si křestními jmény. Pokud mu nadávám, tak spíš jako legraci - nějaké ty "bonmoty", jak říká pan Zeman.

Např: Ho..., ho..., slavný soude! /pokud nesouhlasím s jeho návrhem/

Pravdu díš.../kdo zná Ezpovovy bajky, jistě ví, že celá věta zní: Pravdu díš, osle starý/. Manžel to zná. Takže stačí jen říct ta první dvě slova.

Různá přirovnání, která mě právě napadají. Poslední dobou jsem řekla, že je mi /při nějaké nešikovné pomoci/ platný, jako hluchý pes na honě.

Nebo, že mu je to platný, jako bejkovi vemeno. Nebo jako mrtvýmu zimník.

Sprostá slova ale nepadají. Jaga.

Kruciš. EZOPOVY bajky, to jsem chudáka pana EZOPA pěkně zkomolila.

Ne, nepatří. Na druhou stranu, není ani třeba být sprostý, aby člověk ponížil toho druhého. Takže jestli je to Vaše bolestivé rejpnutí versus manželovo "Ty seš ale kráva", tak nevidím rozdíl. Ale neznám podrobnosti, těžko soudit, kdo se více provinil.

Zdravím. Ne, vždy jsme k sobě zachovávali oba dva úctu a respekt.

Doma sprostě nadávám akorát sobě a pouze tehdy, když jsem u toho sám. V úzkém pracovním kolektivu, kde se navzájem velice dobře známe a jsme v podobném rozpoložení, si taky občas - když se pohnojí všechno, co může - zanadáváme. Při jiných příležitostech se ale krotím. Ale už jsem potkal mnoho buranů, co tímto způsobem - většinou oboustranně - v partnerském životě komunikovali. A v tomto žily i jejich děti.

Ani jeden z mých manželů si to v životě nedovolil, ani ve vypjatých situacích, ani první muž kolem rozvoduz. Dovolí si jen to, co mu dovolíte Vy.

Ne, neznám to, ba naopak. Když já brblu, tak manžel mě NIKDY v životě neoslovil jinak než zdrobnělinou křestního jména. I když o mě mluví se známými, vždy použije zdrobnělinu a já to tak nesnáším ! Zas je to lepší než by mě v nepřítomnosti oslovoval - moje stará

Tak mu to pěkně nahlas řekni,klidně před dětma ať není sprostej - nebo se to děcka naučejí a budou to považovat za normál.Mezi 4 očima bych mu řekla,že taky umím sprostý slova,tak jestli chce,můžem si tak mezi sebou-když tam nebudou děcka-řikat.Jo,tohle roztáčení ,spirály zla, to umí divy.

Třicetpět let mi manžel říká Liduško, Dunko, Duško, pokud je už hodně naštvaný volá na mě Lido nebo Lidmilo, nikdy mi neřekl hůř ale jednou, když jsem byla hodně nepříjemná, praštil hrnkem s kafem o zem.

Pro mě to znamená konec vztahu.Pokud si i jen v hlavě pomyslím "ty jeden ...píp..." tak si už člověka nevážím a vždycky mi vztah skončil.Nemluvím sprostě,takže říct to nahlas nedokážu ani ve vzteku.U manžela se mi to zatím(a snad nikdy nestane)né,že by byl dokonalý,ale cítím resperkt,lásku...proto jsem si jej vzala.

On to má podle mě stejně,jsme hodně stejní proto nevzniká dusno,doplňujeme se.

Od rodičů to znám moc dobře a myslím,že spolu neměli zůstávat.Vadilo mi to,dodnes nesnáším kravál,nadávky.Bylo by mi fuk,zda se rozvedou nebo né,ale to dusno doma a scény by mi nechyběly.

Já jsem měla hodně "italské" manželství, ale nikdy, nkdy nepado sprosté slovo. Je mnoho slov, jejichž vyřčení má větší dopad, než sprosťárna.

Pokud nadávky špatně snášíte, což je pochopitelné, a partner s tím nepřestane, časem se to může projevit na Vašem zdraví. Známe lidi, kteří jsou spolu 60 let, mají se rádi, ale pán je despota a ve vzteku si servítky nebere. Paní je taky vznětlivá, ale nechá se uřvat, protože by jinak bylo ještě hůř. Jeden bez druhého nemůže být, pán se třese o zdraví manželky, aby tu nezůstal sám, ale dostala rakovinu a oba si pošli velkým peklem. Ani jeden si neuvědomuje, jaké psych. dopady na zdraví, stres a věčné podřizováníse časem má. Sám jí škodí nejvíc a pak se o ní bojí. I taková může být někdy láska...

Se říká Na hrubý pytel hrubá záplata.

Proč do něho rejete? Proč by to měl schytat? On může za vaši blbou náladu?

Jestli do něho rejete opakovaně a bezdůvodně, tak se nedivte.

Mojí mámě a mně otec běžně nadával. Ty krávo, ty vo*e, ty dárečku, ty blbečku, ty strejdo, ty vobejdo, ty magore, ty debile, netykavko, to je největší magor, kterýho jsem kdy viděl, mi říkal a kroutil hlavou. Jenom tak, bez důvodu, každý den to bylo běžný od něj slyšet. Hlavně, když nebyla máma doma mi to říkal a ještě se přitom vztekal a bouchal se do kalhot. A máma moc doma bohužel nebyla. Samozř. takovýho partnera bych nechtěla. Kdo by chtěl? Komu by bylo příjemné to poslouchat?