Neumím se smát

mějte se rád takový, jaký jste i s tím neuměním se smát, ani si to nevyčítejte, každá člověk je originál a každý je nečím zvláštní, tím není špatný, netrapte se tím.

Jak tu někdo psal, musíte se přijmout, takový, jaký jste a navíc čím budete starší, tím méně se budete takovými věcmi zabývat. Mně je 50 a když si vzpomenu, čím jsem se v mládí trápila, tak mi to dnes připadá neskutečné. Nejhorší je, když má někdo blbé kecy a přitom je z rodiny. Já jsem kdysi trpěla tím, že mám odstáté uši - teď už mi to ani nepřijde, leze mi žebro - no nevím, jak to popsat, prostě mám na jedné straně jakoby vytrčený hrudní koš, když jsem byla hubená, tak to vypadalo dost divně, no dnes už mi je to taky jedno, ačkoliv tlustá nejsem, pak mám tzv. přišroubované nohy - tedy žádné boky, dnes vidím, že holky, které to mají mnohem véc, si klidně vezmou bokovky, taky mám celkem dost nos pršák, taky jsem si zvykla - no teď vidím ten výčet, no opravdu vypadám na první pohled normálně. Možná bych dodala, že mně se hodně pošklebovala teta, nevím z jakého důvodu, už zemřela a doteď si vzpomínám na její hlášku, že kdybych jela s klukem na loďce a foukal vítr, tak se nepohneme z místa kvůli mým odstátým uším nebo když budu s klukem, tak se na moje žebro napíchne apod.

Dobrý den,Smt,lidé,kteří mají křivé zuby nebo jiné estetické vady chrupu se povětšině ,smějí očima, a ústa nechávají zavřená.Myslím,že jste se podvědomě naučil se právě takhle smát.Píšete,že Vám vytrhli,pár zubů, - příčina bude v tomhle.ž se Vám upraví chrup,zvyknete si na smích s pootevřenými ústy - sedněte si potom naproti zrcadlu a podívejte se,jak máte úsměv pěkný./přivřené oko neřešte,vychází to z Vašeho negativního pocitu/Chce to trochu tréninku,poddá se to.Hodně důvodů k smíchu Vám přeji!

Tvůj problém ale není v zubech ani v úsměvu. Tvůj problém je, že se nemáš rád a hledáš na sobě chyby. Pak jich pochopitelně najdeš celou řadu a propadáš se do mindráků. V patnácti má mindráky snad každý a jak vidíš, rozjetý mindrák se nedá jen tak zastavit.

Co s tím? Já ti navrhuji léčbu šokem. Vezmi nějaké bonbóny a zajdi na návštěvu do nemocnice, na lůžkovou část oddělení chirurgické traumatologie. Tam uvidíš jak vypadají lidi, kterým se skutečně něco stalo a kteří k mindrákům skutečně mají důvod. Pozdrav, řekni žes jim přinesl bonbóny a popovídej si s nimi.

Si myslím, že si na ten tvůj (jak pěkně píšeš) výtlem námořníka bez oka hned tak nevzpomeneš.