Těhotenství mamky

No popravdě 41 let je na děcko dost vysoký věk, ale snad to mamka zvládne v pohodě a vy všichni byste jí měli pomáhat. Každopádně to bude náročné o tom žádná. Držím palce ať to všechno zvládnete.

Hezký večer, já myslím, že řešíš něco ( omlouvám se za tykání, ale vlastně jsi ještě mladá holčina ), o čem nevíš, jaké bude,. Můžeš si to jenom představovat. Je to asi tak, jako nevíš, jaké to je, dokud si nepřivřeš prst do dveří. Můžeš se jen dohadovat, co ten skučící člověk cítí. Ale věř, že nakonec budeš mít to miminko ráda a maminka při něm omládne a bude mít sice více starostí, ale také náplň života. Takže ji svým způsobem mine krize středního věku Strach o maminku je přirozený, ale v dnešní době už jsou takové screeningové metody a taková péče ( nejen ) o starší rodičky, že se bát nemusíš. Dříve také běžně rodily ženy třeba na prahu padesátky a děti měly zdravé - a kolikrát porodily pod stromem na poli a vrátily se do práce. A jinak: moje kolegyně má maminku, která se teď znovu vdala a čeká plánované miminko ve 43 letech. Vypadá fantasticky ( lidé ji běžně oslovují slečno a já fakt nevím, jak je možné, že vypadá, jak vypadá a to nemá jedinou plastiku, prostě na pohled holka, co nevypadá ani na osmadvacet ), na miminko se těší a strach nemá, cítí se skvěle a vybavuje taky nový dům. A kolegyně je dvacetiletá dívka. Ani ona, ani její mamka tohle neřeší, obě se nemůžou malého dočkat. Tak se uklidni, pomáhej mamince, co to půjde a buď jí oporou. A ještě něco: není to tak úplně Tvoje věc, jako spíš Tvých rodičů, oni budou mít dítě a ponesou břemeno jeho výchovy. A pokud se rozhodnou si ho nechat, je to jejich rozhodnutí a život a Ty jej musíš jen respektovat. Takže se s tím zkus vyrovnat tak, že na tom budeš hledat to pozitivní a že se rozhodneš být mamce nablízku. Držím palce vám všem!

Zdá se mi, že nad některými věci dost ohrnuješ nos. Začnu tím bydlením. Zajídalo se Ti bydlet na vesnici se 30 lidmi. Tak teď bydlíš asi v satelitním městečku s bavoráky před vchody. A jsi proto šťastnější? Možná, že mezi těmi 30 lidmi na vesnici byly lepší a přátelštější vztahy než nyní u vás. Žiji na vsi /asi 130 obyvatel/ a jsem spokojená. To jsi asi žila tedy spíš na samotě. Vás bylo 5, tedy ještě dalších 5 rodin. Ale i to má své kouzlo a ještě budeš vzpomínat, uvidíš.

Ve 41 letech čekat dítě, to je opravdu dost pozdě. Ale mamka už 3 x rodila a pokud je pod dohledem lékařů, uvidíš, že bude vše v pořádku. A budeš ráda, že máš krásnou zdravou sestřičku, nebo brášku. Proč jsi tak sobecká? Rodiče to tak buď chtěli, nebo sice nechtěli, ale stalo se. A jistě si mamky za to budeš vážit víc, než kdyby se plodu chtěla násilně zbavit.

Až budeš vozit kočárek, kamarádky Ti budou určitě závidět. A budou si chtít povozit také. Když kamarádka měla mladšího sourozence, strašně ráda jsem ho vozívala.

Víš, život nekončí někdy ve 40. Když se mamka s taťkou mají rádi, může se narodit další potomek. Pokud ho uživí a dobře vychovají, proč ne. Nedaleko od nás byla těhotná paní, 53 let. Nic s tím nedělala, myslela si totiž, že má klimakterium, že jí menses přestalo. Když se dozvěděla, jak to je, bylo už pozdě na všechno. Měla 3 děti, byla spokojeně vdaná. A tak se v jejích 53 letech narodila Mařenka. No a co? Bylo to v manželství, bylo to z lásky. A že pozdě? Co se dá dělat, prostě někdy se stane. To Tvoje mamka je o 12 let mladší, než paní K.

Tak přijmi nového sourozence s láskou, věnuj se mu, kup mu nějakou maličkost, třeba hrkačku, ať mamka má radost, že ho na ten svět ráda vítáš.

A to řeznictví? To je krásná brigáda! Já dělat u masa, denně nadělám škodu! Ujedením! Dávej pozor na ty prsty, bolí to a dlouho se to hojí.

Jinak pěkné prázdniny, mamce dej najevo, že ji máš ráda, bude to potřebovat. Občas ji rozmazluj, udělej jí třeba pudink s ovocem či zmrzlinový pohár, upeč nějakou jednoduchou buchtu, ať vidí, že jí nic nezazlíváš a na malé se těšíš. A nebud sobec. Ty i Tví 2 bráškové měli právo přijít na svět, proč tedy ne tento "posledníček"? Jaga.

No vidíš, tak je to všechno kapánek jinak. Je dobře, že jsi to uvedla na pravou míru.

Mladší bratr se osamostatňuje, je drzý a ničeho si neváží, jak píšeš. Inu, to je ta puberta a s tím nic nenaděláš. Tím si musí či musel projít každý z nás. A Ty ses mu hodně věnovala a teď to považuješ tak trochu za křivdu. Chápu Tě.

Ale klukovi drzému je už 11 let. Tobě asi 15. A to miminko se teprve narodí. Až mu bude rok, bude Ti 16. Až mu bude 11, jako bráškovi, bude Ti asi 26. Počítám dobře? Budeš mít už svůj život, třeba vystudovanou střední a vysokou školu. Tomuto sourozenci nebudeš mít třeba možnost ani příležitost věnovat se tolik, jako tomu drzému bráškovi. Budeš třeba mimo domov. A pokud i ne, budeš k němu přistupovat úplně jinak. S každým rokem člověk moudří. Tak se nemáš čeho bát, třeba si s 11 letým sourozencem ve Tvých 26 budeš dobře rozumět. Budeš mu vyprávět, co prováděl v jeho věku ten druhý bráška, mizera jeden! . A budete se spolu smát.

Ano, člověk s věkem moudří. Ale jen do určitého věku. Potom zase dětinští a zapomíná. Já pečuji o 91 letou babičku a pokud to mohu po pravdě napsat, hned bych si to s Tebou vyměnila. Daleko větší radost je pečovat o mimino, které se postupně učí, rozvíjí, přijímá informace, moudří... Babča je spíš ztrácí, zapomíná, neví, kdo je, kde je, kdo jsme my.

A když už to mám napsat naplno: lepší malý "roztomilý" bobeček od miminka, než celá zadělaná postel od babičky. Měla jsem to tak právě dneska.

To bych opravdu daleko raději vychovávala malé hezké miminko. Ale protože je to opravdu asi už vaše poslední, uvidíš, že si to mamka bude chtít sama ještě jednou užít, hodně si udělá sama a že tolik povinností, jako u bráchy, mít nebudeš.

Hezké prázdniny. Jaga.

Stalo se, stalo. Doufám že nechceš mámě nic vyčítat a doktorce nadávat. Znal jsem jednoho, který má o 26 let mladší sestru. Ti dva k sobě zapadli úplně přesně. Chovají se jako sourozenci, jako by mezi nimi ten věkový rozdíl vůbec nebyl.

No a jak se s věcí vyrovnat? Pomoz mámě s miminem, měj ho ráda a to mimino si tě oblíbí. Pak zažiješ duševní stavy, jaké ještě neznáš.

Teri, mamka neřekla naprosto jasně, že je těhotná, že? Jen řekla, ať se zeptáš tatínka. Víš naprosto jistě, že těhotná je? Může to být cokoliv, co ti mamka neřekla, protože tě pokládá za dítě. Tvoje mamka má náročnou práci, umí se ke dřině postavit jako chlap, nikdy tě nenechala trpět nouzí a ty si dovolíš kritizovat ji?! Být za chytrou, co s bráchy roste?! A promiň, po papuli bys nechtěla?! Napadlo tě vůbec, zeptat se jí, co bys pro ni mohla udělat? Jak bys jí mohla pomoci? Né? Jen se bojíš o své pohodlí? Fakt! Po papuli!

Dobrý den, mně je 50 a jednu moji bývalou spolužačku měla mamka ve 44 jako poslední páté dítě. Za komunistů to bylo fakt exotické, ta má spolužačka se za mamku tenkrát styděla - ostatní jsme měli v tom věku babičky, ale dneska můžu říct, že ona je z těch všech sourozenců nejhezčí a nejšikovnější a v práci se vypracovala na vedoucí místo, ačkoliv oni byli fakt chudá rodina.

Je to věc tvých rodičů ale je mi tě upřimně líto pokud tě budou využívat a ty příjdeš o své dětství.

Nikde nebylo řečeno, že je mamka těhotná. Mohla být jen naštvaná, protože se s taťkou rafla! Mladá fabuluje!

Já myslím, že to ví přesně, vzhledem k tomu, co napsala:

"Celou cestu domů jsem tomu nemohla uvěřit a mluvila o tom s mamkou."

Pokud o tom mluvila s maminkou, tak to přece musí vědět. Jinak obě moje babičky měly poslední děti po čtyřicítce, spolužaččině mamince se narodila dvojčata, když jí bylo cca 46 let. Není to zase tak neobvyklé.

Klídek, 41 let je dneska úplně v normě, žádné "dost pozdě", to platívalo před třiceti lety. Dnes je normální i čtyřicetiletá prvorodička, natož, když to bude už čtvrtý prcek. Pozastavím se jen nad některými tvými myšlenkami:

"já nechápu, jak mohla tohle pripustit. Je to zejména chyba doktorky, která napsala mámě špatnou antikoncepci" - připustit?chyba doktorky? milá zlatá, antikoncepce není nikdy 100%, někdy prostě selže. Odsuzuješ doktorku nebo mámu, ale o HA nic nevíš.

"Mám hrozný strach, co z dítěte vyroste, když vidím jaký je mladší bratr" - jo, to bohužel neovlivníš. Z mého šikovného mladšího bratra vyrostl vlivem měkkosti a přístupu rodičů, zejména mámy, pohodlný lenoch závislý na počítači a zvyklý na full servis. I kdybych ho dobila, nic nezměním.

"Především mám velký strach o mamku" - pohoda, pozdní rodičky jsou pod stálým dohledem lékařů. Neboj

Rodičům to přej, tedy pokud je všechno ok a dítě nebude přítěží, ale vítaným členem rodiny.

Co bych za to dala, kdybych nebyla jedináček,dnes jsem zcela sama, buďte na mamku hodní, pomáhejte jí, není nad rodinu.

41 let je možná pozdě na první dítě,ale na 4? To by mělo být bez problémů,držím tvé mamince palečky a ty ji neodsuzuj,je to jen její a tátova věc. Buď si ho nechají nebo třeba ne,to ukáže čas.

Upřímně řečeno nechápu, v čem je problém. Je fakt, že maminka začala na dnešní poměry s dětmi trochu brzo, ale to přece neznamená, že je ve 40 odepsaná. Moje dcera je a, nestane-li se zázrak, bude jedináček a docela tím trpí. Bohužel jí v tomto směru nedokážeme vyjít vstříc. Takže buďte rádi, že budete zase o něco větší rodina a nezapomeň mamince trochu pomoci!

V čem je problém? Většině nějak ušlo /viz dodatek tazatelky/, že holčina se obává, že opět zůstane velká část péče o děcko na ní. Tak jak u 11letého brášky, kde si vyčítá, že možná selhala. Jsem pro pomoc mamince, to ano. Ale aby dcera suplovala rodiče natolik, že by neměla čas na sebe? Žila ve stresu, aby její sourozenec měl v pořádku úkoly, věci na tělák a svačinu? Matčino sdělení holčina jinak nechápe, než že jí nastane opět dlouhé pečovateské období a má právem obavy, jestli tohle dokáže skloubit se studiem a dojížděním.Tam si dívka musí stanovit hranice a rodiče by ji měli pochopit.