Jak zmírnit neopodstatněný/přehnaný strach?

Zdravím, on ale ten strach není neopodstatněný. Naopak má velmi dobré podhoubí, a sice smrt manžela za volantem. To už z baičky nikdy nedostane. A vím, o čem mluvím, včera jsem po třech týdnech od havárky sundala límec z krku (tou křižovatkou už jezdit nebudu, od té doby tam byly dvě lehčí havárky a někdy v úterý nebo středu ráno o kousek vedle smrťák).

Babička má, i podle mého názoru (souhlasím s Wampíkem), úzkostnou panickou poruchu (mám ji sama, opět vím, co říkám). U každého se projevuje jindy a malinko jinak, ale patří k panika, pláč, nekontrolovatelná úzkost, strach. Léky nedoporučuji, jen se to utlumí a výsledek nula nula nic, navíc léky jsou z 99% návykové. Zkuste se spíš poohlédnout po terapeutovi, který by babičce pomohl vypořádat se s hrozným zížitkem. Můžete zkusit i léčitele, ale prověřeného a dobrého - žádné šarlatány.

Zkuste pro jednou v autě nic nevysvětlovat, zatnout zuby a vydržet to. I když sama vím, že když do řízení někdo hloupě kecá, panikaří, brečí apod., tak to řidiče slušně rozhodí :/

Nechápu, proč stále jste k babičce v opozici. Proč se s ní hádáte, diskutujete, proč ji máte snahu někam vozit?! Léčit, řešit, předělávat starou paní! To fakt nechápu. Dejte jí pokoj! Buďte k ní milí a dejte jí pokoj! Klidně s ní souhlaste a udělejte si všechno, jak to vyhovuje vám. Nic nezměníte, když jste všichni naštvaní a dikutujete jako blázni. Pochvalte jí buchty a účes, kupte jí voňavku a nechejte ji, místo hádek, vyprávět o její sousedce, její babičce a předcích. Dlouho tady nebude a vy stejně budete jen pamatovat to, jak jste se hádali. Není to třeba. Diskutujte s ní o něčem jiném, než o ní a o vás. Každý si žijte to, co si uděláte. A jí dejte pokoj!

Kolik roků má babička?

Znám chlapíka, který má taky špatný zážitek. Je mu cirka 55. Když byl malý, byl účastníkem nehody po svatbě, kde zemřel jeden z manželů (možná oba, teď už nevím), každopádně hrozný zážitek. Řidičák si udělal, ale nikdy pak už nejezdil. A říká: "Ušetřím za náklady za auto, všude dojedu vlakem nebo autobusem, nedělá mi to problém. A za zbylý peníze si můžu koupit v podstatě co chci." Taky má pěkně vybavenou dílnu...

Neopodstatněný, přehnaný strach? Kdyby mi zemřela žena při autohavárii, tak bych byl asi taky slušně v pytli... Jestli je to nějaká porucha? Je to podle mě stejné, jako s pavouky a jinými fobiemi, jak píšou přede mnou. Jako malý jsem se jich nebál, pak jsem byl párkrát vylekán a od tý doby se pavouků bojím. Každopádně u toho auta to může fungovat tak, že se neustále vrací zpátky, neustále si představuje, že jí manžel zemřel v autě a případně si to představuje a vrací se jí emoce, které měla... Navíc, řekněme si na rovinu, dneska kdo jezdí, tak ví, že to nemusí být ani přehnaný strach. Jezdím denně, je to nedávno, co do mě napral maník SUVčkem, nedal přednost v jízdě. A to jsem měl štěstí, že se teprve rozjížděl. Příjde mi to, že má dneska řidičák každej jeliman...

Jeďte vlakem, bude to změna i pro vás a babička bude mít nový zážitek. Nepište, že to nejde !

Tohle je klasický případ fobie vytvořené negativním zážitkem, se kterým pomůže jen psychoterapie, případně tlumit úzkost anxiolitykama (léky proti úzkosti).

Pokud skutečně nechcete jet vlakem - já byla celý život zvyklá jezdit autem, s manželem a když mi umřel, tak je tu najednou jenm vlak a auto mi vůbec nechybí. Ale jinak ten strach je opravdu dobré řešit u psychiatra, pokud si vyhledáte dobrého podle hodnocení třeba na wwww.znamy.lekar.cz, není se čeho obávat. Možná byste se divili, kolika lidem, už pomohl a není se za co stydět.

Zajděte za jejím praktickým lékařem a promluvte s ním o tom. Ať jí předepíše nějaká antidepresiva, popř. lék na úzkost. Pokud má za sebou takové traumatizující zážitky, sama si nepomůže, ani vy jí nepomůžete. Po smrti dcery je v hluboké depresi a léky jí uklidní. Vy k ní pak můžete být vlídní a mluvit s ní o dceři, že je jí líp než aby se trápila atd.. Nevím jak to půjde ale je to jedna z alternativ. Každopádně ji nenechte trápit, je to pro ni hrozné. Sama jsem to zažila a dnes lituji, že jsem to přes dr. neřešila. O svých cestách autem jí vůbec neříkejte. Milosrdná lež je mnohdy lepší. Starší lidé jsou velmi citliví a někdy když vám připadne, že jsou zlí, je to jenom jejich forma obrany. Držím palce ať to dobře dopadne. M.

Pěkný den, pokud s ní nechcete navštívit odborníka zkusila bych jí vysvětlit, že když bude panikařit, je riziko nehody větší. Pokud je věřící, šlo by to zkusit přes to, že teď už se její blízcí mají dobře a nic jim nechybí, není se tedy čeho bát. Jednou jsem slyšela od jediného přiživšího z rodiny, že si uvědomil, že se jeho blízcí teď mají lépe a že mají vše, co by jim on dát nemohl... přiznám se, že já toto myšlení nechápu, ale asi mu pomohlo se s tím vyrovnat. Jinak, dle popisu by to mohla být i bipolární porucha, se kterou si bez léků těžko poradíte. Zkusila bych zajít za praktikem a domluvit se s ním.