Jsem divná máma, babička?

Nejste divná. Z dítěte roste rozmazlený fracek (prominte mi ten výraz), který jestli to tak půjde dál, přeroste rodičům přes hlavu.

Já bych se na to podívala i ze strany dítěte. To nemůže za to, jakým způsobem ho rodiče vychovávají. Děti člověk má rád nebo ne. Nemyslím si, že jste divná. Ale myslím si, že láskyplné pocity by ve Vás třeba nevzbuzovalo ani vnouče, které by bylo podle Vašich představ. Někdo to tak má holt nastavené.

U nás se o dětech a výchově, přístupu k nim, hodně mluví. Já jsem bývalá kantorka z MŠ a moje mladá je fyzioterapeutka v dětském stacionáři. Jen vám musím říci, že jsem si uvědomila, že jak ona vychovává své děti, to je její a pouze její rozhodnutí, její zodpovědnost. Ke svým dětem se chová jinak, když jsou sami a jinak přede mnou. Např. dá mu všechno, protože chce, abychom měly spolu klid na řeč. Já o její celkové výchově nemám vůbec ani páru. Tak nějak to bylo i u mě, když mi můj tata nadával, že jsem na děti mírná, že jim mám lištit a bude klid. Věděl prd! To, že jim do výchovy budete řečnit, aniž by se vás někdo na něco ptal, nic nezměníte, jen si mladou proti sobě poštvete. Dítě velice rychle pochopí, co si může dovolit mamce a co vám. Co budete chtít vy, k tomu ho veďte. Co mamka, to je její věcí. Pokud se nezeptá, neřečním, neradím. Znovu opakuji, je to její zodpovědnost. Jestli vám mohu trošku poradit, zařiďte si s mladou jedno odpoledne, den, noc s vnoučetem o samotě. My to takhle praktikujeme mnoho let. Pátek odpoledne, až do soboty dopoledne je malý u mě. Kluci se občas vymění. Užíváme si spolu, mladí jdou do tělocvičny nebo na nějakou kulturu, na večeři. Pravidelně, kluci jsou v pátek u babiček a dědečků. Všichni si to skvěle užíváme. Plánujeme a na každý pátek se těšíme.

Ještě musím dodat. Jak vaše dcera mluví a vzpomíná na babičku, tak vaší vnukové budou vzpomínat na vás. A bude zcela lhostejné, jak jste to vy myslela dobře! Babička nebychovává! Babička hladí!

Maminka by měla co nejrychleji změnit výchovu. Nejenže s dítěte vyroste rozmazlenec, ale bude velká šance, že z něho může vyrůst i neúspěšný ztroskotanec. Dítě bude zvyklé z domova, že může mít vše, ale pak narazí v práci a v životě celkově, když zjistí, že všude jinde to chodí jinak a nebude umět na to nijak reagovat. Znám bohužel spousty lidí kolem sebe, kteří přešně takto dopadli a mohla za to hlavně výchova jejich rodičů...

Ne, jste naprosto normální. I když mamky přítel je asi podobný a občas by bylo fajn vidět ho, jak se z vnučky raduje, než aby porád morousoval, jak je nevychovaná.

Hlídala jsem za svůj život 7 let do 3 let věku. A řeknu Vám, že jsem viděla mnohé. Bezmeznou lásku Peruánců v kombinaci s nátlakem k neustálému učení a vzdělávání malinkatého batolete. Maminku, pro ni jejíž děti byly chudáčkové (buď měli rýmu, nebo špatný den, nebo se ráno pokakali, nebo něco neuměli... cokoliv bylo záminkou k tomu, aby dítě bylo chudáček). Neteř, která si vše vyřve a perfektně zvládá umění psychické manipulace ve věku, kdy by tomu nikdo nevěřil. A pak mám chlapečka a jeho malou sestřičku, jejichž maminka je sice bezmezně miluje, ale v porovnání s jinými dnešními matkami působí chladně. Nenechá si vzít svůj klid a dětem dá všechno, ale ne za cenu vlastního sebeobětování. Ono to totiž jde, dát jim vše a přece neubrat ze sebe. Mám v ní vzor pro výchovu vlastních budoucích potomků, i když někdy to s tím "lážo plážo přístupem" trochu přehání. Zajímavé bylo, když byla těhotná s holčičkou, těhotenství snášela dost zle a hrozně se změnila, chlapečka rozmazlovala a litovala. Koukala jsem jak puk, co se to s ní děje. Pak v mžiku, jak uplynulo šestinedělí, byla zpátky. Asi hormony. Já děkovala bohu, že je zpátky s tou svojí drsnou tváří.

Je fakt, že třeba kdy bude dítě spát, to si fakt vybírá vždy ono. Protože když dítě spát (jíst, kakat, čůrat) nechce, tak přece nebude. Nebo to někdo umí, uspat dítě, když spát nechce? Narvat do něj jídlo, když nechce jíst? Donutit jej čůrat, když nepotřebuje? Asi ne. Ale vím, co máte na mysli, že se rodiče dítěte ptají, jestli chce. Ono pak rozhoduje, vědomě. Ale nevědomě rozhoduje také... maminka, o které píši nahoře, nikdy nenechává v tomto děti rozhodovat, na druhou stranu, když vidí, že dítě spát nechce, tak ho spát nedává. To pak stejně končí tak, že dítě nespí a vyřve nebo vyhádá si svoje a matka je akorát unavená, podrážděná, naštvaná. V tom se dost liší od ostatních maminek, ony sice dítě rozmazlují, ale jsou schopné dávat dítě spát, kdy ony chtějí, dávat jíst, kdy ony chtějí a ne kdy má dítě hlad...

Mamince se tahle výchova vymstí. Ona ho později nebude zvládat, jelikož se dítě nenaučilo, kde jsou hranice, co může a co ne. Co je dobře, co ne. A nebude to umět rozlišit ani na veřejnost ani ve škole. Podstata jeho postoje k realitě bude asi taková, že já jsem tady, tak se snažte, správné je jen to, co já chci, proč já?, oni mi musí pomoct a hned. A školy nabíraj asistenty, protože takových rozmazlených egocentrických dětí je stále víc. Pokud bude maminka chtít,abyste jí děcko pohlídala, řekněte ano, ale podle mých pravidel. Dejte tohle mamince vnoučka přečíst.

Nikoliv naprosto normální a soudná.

Víte, ono je všude něco. A těch, kde se sejdou pro nás ,,normální,, mladí i staří je čím dál méně.

Moje bývalá kolegyně má snachu, která vyznává zdravý životní styl a vegetariánství. Pro nás je normální dát dítěti jakékoliv jídlo a mnohdy se neřeší ani kdy, nebo nějakou sladkost.

Víte, jaký je problém, když máte něco uvařeno a oni přijdou nečekaně, nebo spíše hlídá, a malý vnouček prohlásí, jé tady to voní, co to máte na talíři, chci také. A když mu babička dá maso s omáčkou, a on to s chutí sní. A když vnoučka vrací a máma se ptá, co jsi jedl a on říká pravdu, nesmí lhát a máma se na babičku velmi zlobí. Tak když budeš malému dávat co nesmí, tak ti ho víc nebudu dávat. No a babička musí ustoupit.

Myslím, že malé dítě maso potřebuje, ale rodiče mají hlavní slovo.

Takže nejen u Vás se řeší rozdílné názory na životní styl.

Zdravím. Pocházíte ze zcela normální generace rodičů, která děti opravdu vychovávala. Pracuji v mš, takže rozmazlené, zpovykané děti, které si hvízdnou a rodiče letí, znám plno. Prozkoumávat svět a dovolit dítěti úplně vše jsou zcela rozdílné věci. Neomezená láska ano, ale také základní pravidla a mantinely, které si malé dítě samo nedokáže vytyčit. Na druhou stranu mám i několik takových maminek, které mají děti opravdu vychované - bohužel jsou ve svém okolí za tyrany. Prostě mentálně posunutá doba, ve které jste narazila i Vy. Vnouče chodí do školky? Aby to pro ně pak nebyl šok, když bude muset dodržovat pravidla a poslouchat... nicméně s tím nic neuděláte, výchova je na matce a čím víc do toho budete mluvit, tím víc dceru budete utvrzovat v tom, že pravdu má stejně ona.

Ahoj, když jsem to přečetla, tak jsem myslela, že jsem to napsala já až na to, že já tenkrát dítě chtěla.Bohužel, bude to velmi těžké, ale já svůj názor nezměním a s výchovou, jakou popisujete u vnoučete stejně nesouhlasím Mnohokrát jsme se s dcerou pohádaly.

Máme doma mininko a určitě ho nebudeme vychovávat stylem, že může všecko a vždycky. Mám na to stejný názor jako vy. Nepochopím rodiče, které dětem nevysvětlí jak se může a nemůže jíst. Takoví přijdou na návštěvu a dítě v cizím bytě rozhazuje jídlo po zemi a dělá binec.

Takové lidi bych si k sobě nezval, když neví, jak se má chovat slušné dítě. Sestra má jednu známou a k ní když přijdou na nívštěvu, tak všecko lítá a matka si stěžuje jak malý zblobí, ale ani slovo mu neřekne.

Klasika. Vy jste vaši dceru držela na uzdě, tak když vyrostla, zařekla se, že ona nebude taková matka, jako jste byla vy. Tohle je úplně běžné a vůbec se tomu nedivím.

Jojo, máte se nač těšit. Ono něco jiného je rozmazlené tříleté děcko a něco jiného rozmazlený puberťák. Ještě si užijete...ale to vy asi víte, na rozdíl od vašich mladých rodičů, že.

Jandule,zřejmě máte zafixován v mysli obrázek všeobjímající láskyplné obětující se maminky a posléze babičky - jinak byste neměla důvod ptát se ,jsem divná,? Nejste,to jen stereotypy náhledů na maminky a babičky ve společnosti nás nutí se zabývat těmito otázkami.Máte právo žít svůj život tak,abyste v něm byla šťastná a spokojená.Nepotřebujete-li k tomu širokou rodinu nebo jste-li již unavená péčí odrostlé děti a nechcete se věnovat intenzivně vnoučatům - nedělejte to.Teď máte možnost si užívat život tak,jak chcete! A k výchově vnoučat - ať si vychovávají vnoučata jak chtějí-amer.způsob je v modě-Vás to nemusí bolet,nezatěžujte se tím, nepředjímejte černé vidiny do budoucna./ostatně zákl.škola většinou děti v disciplině srovnává/Nelíbí-li se Vašim snachám a synům Vaše působení na děti - nevychovávejte je - užívejte si s nimi j e n radosti.Pokud se Vám nebudou líbit návštěvy dětí-rozbité věci-nezvěte je s tím,že ,mám to a to,...žijte svůj život,nikomu nejste ničím povinnována a nemusíte se nikomu zpovídat proč děláte to a to.Jste-li nemocná,návštěvu rázně odmítněte.Mějte se ráda,jste báječná!Pěkné léto!

Tento model máme i u nás v příbuzenstvu. Slečince je už 11 a je to veliká holka. Od mala si též vybírala sama co chce a co ne. Mluvívala od 4 let i sprostě jako ,,pr*el, haj*l nebo třeba hň*p´´ (kdepak to asi slyšela.. ) . Její rodiče se tomu smáli, ale nikdy ji za to nenapomenuli. Dnes v 11 letech jim přerostla přes hlavu. Umí je seřvat, že si doslova sednou na prdel a nic neřeknou. Co chce, to musí dostat. Od 8 let dostává knihy o sexu - vzdělávat se musí a přece je dospělá. Od 6 let chodila sama do krámu, protože je dospělá a umí si sama koupit to, na co má chuť. Kapesné má taktéž od 6 let. Na každého vyskakuje, že ona má nový mobil, že každý mobil, který je menší je vlastně křáp, že ona chodí na balet, že ona bude jednou úspěšná a že ona má nejlepší kufr plný líčidel :D Od 5 let se maluje (nechápu!) a údajně nedávno už v počítači nalezla porno stránky a ráda je potají sleduje (dostala již párkrát vyčiněno, ale jak asi víte, k ničemu to nebylo) ... takhle dopadnout nikdo nechce... A u Vás to k tomu bohužel spěje Je mi to líto, ale moc s tím neuděláte, ještě budete Vy ta špatná, když se pokusíte do toho vstupovat... a divná nejste, jste naopak velmi rozumná a nohama na zemi. Vždy jsem nadávala na svoje rodiče, co mi zakazovali nebo jak mě vedli, ale dnes jsem, za to vděčná každou svou buňkou, když vidím případy jako tento... Pěkný den a pevné nervy