Dobrý den,
rozebral jsem startér, mohl by mi někdo vysvětlit z obrázku jak to fonguje? Ten bimetalový pásek je zabalený v tom svitku? Na co je ta skleněná baňka?
Předem děkuji
3x
0x
áá zrovna na tohle jsem se nedávno ptal naší fyzikářky. Příštího dne mi donesla okopírovaný text z jedné knížky a hopla pochopil jsem to
doplněno 30.01.12 20:30:v překladu tak jak jsem to pochopil (a jestli jsem to pochopil špatně tak mě opravte):
Když se zapne přívod proudu tak ve startéru se začne zahřívat ta doutnavka (jak říkal tady kolega) a spojí ten bimetalovej pásek, a jak začne proudit proud přes elektrody v zářivce (u mě ve schématu A1, A2) tak se začnou zahřívat a zažehnou plyny v zářivce a zažehnutý plyn není nic jiného než plazma (viz. článek v obrázku) a plazma je dobře elektricky vodivá proto začne proud proudit zářivkou (začne svítit) ve startéru mezitím doutnavka zhasne a bimetal se rozpojí a zářivka svítí ale protože není ze začátku na tolik nažhavená plyny zhasnou a pak se vše opakuje (takové to blikání při zapnutí zářivky).
sepnutý starter - druhé žhavící vlákno - svorka 2 začne protékat proud. Tento proud rozžhaví obě vlákna a od nich se zahřeje plyn v trubici.
Protože spojením kontaktů ve starteru zanikne doutnavý výboj, bimetalický kontakt začíná chladnout. V okamžiku jeho rozepnutí zanikající proud v obvodu v tlumivce naindukuje napětí, které se sečte s napětím sítě a má dostatečnou velikost na to, aby ohřátým plynem v trubici přeskočil výboj, ten se nadále v zionizovaném plynu udrží i při síťovém napětí.
Zároveň výboj "zkratuje" starter a ten zhasíná.
Opalování kontaktů ve starteru při rozpínání - teda natahování oblouku - zabraňuje k nim paralelně připojený kondenzátor.
Blikání zářivky je způsobované vícero příčinami. Např nedostatečným zahřátím plynu nedojde k výboji. To může způsobovat menší zahřátí vláken z důvodu stáří trubice, respektive opotřebování vlákna častým zapínáním. Vlákno v rozžhaveném stavu emituje částečky materiálu, tím se ztenčuje a zvyšuje se jeho elektrický odpor. Menším proudem se nestačí zahřát vlákna a plyn po čas jednoho sepnutí starteru. Proto naskakuje trubice třeba až po více bliknutích.
Někdy je na vině třeba opálený kontakt starteru, nedostatečný kontakt vodiče pod svorkou nebo špatný dotek kontaktů v objímkách a jiné špeky...
Jen bych jemně opravil následující tvrzení:
"Vlákno v rozžhaveném stavu emituje částečky materiálu, tím se ztenčuje a zvyšuje se jeho elektrický odpor. Menším proudem se nestačí zahřát vlákna a plyn po čas jednoho sepnutí starteru. Proto naskakuje trubice třeba až po více bliknutích. "
ve stručnosti a to asi takto, i když původní dotaz je "Jak funguje starter do zářivky? :
vlákno samotné neemituje nic - je wolframové , to se pouze lehce rozžhaví uzavřeným obvodem = L1/230V stř., tlumivka, 1.vlákno, SEPNUTÝ KONTAKT BIMETALU, 2.vlákno, N = takto zapojené vše v serii, tímto se rtuťové páry v trubici zionizují - stanou se vodivými,díky této vodivé cestě začne protékat potřebný proud mezi vlákny, bimetal se rozepne, protože má teplotně rozepínací charakteristiku. Trubice samotná pak vyzařuje světlo díky luminoforu na jejím vnitřním povrchu, barva světla pak navíc dále závisí na druhu přidaného plynu v trubici . Pokud je rtuť v trubici již degradovaná "častým zapalovacím jevem", pak se snaží obvod, díky rozepínání bimetalu (průchodem proudu uzavřeného obvodu a následným teplem rozpojeného, po schladnutí dříve spojeného) za účasti vysokého napětí na tlumivce opět "zapálit oblouk" uvnitř trubice (platí i pro úsporky na principu zářivky). Až do okamžiku, kdy bimetal "řekne dosť bolo roboty", a zůstane spečený - dajťe novú trubicu i mňa " Já Startér". Tímto nevratným jevem se trvale vlákna trubice žhaví, rtuť dále více degraduje, trubice jen žhne, až se vláka přepálí, trubice zhasne navždy - pokud někdo si tohoto včas nevšimne. Pokud se včas vyměňuje startes, pak taková trubice vydrží roky, přestože svítí už slabě - vypálený luminofor a "barevný" plyn.
Je to skoro to samé, ale není to tosamé.
vlákno samotné neemituje nic - je wolframové ...
je pravdou, že wolfram se taví okolo 3300 stupňů Celzia, takovou teplotu vlákno v trubici nedosahuje... rozžhavené vlákno při vysoké teplotě je křehké, rozprašuje se a v nejvíce porušeném místě se snadněji přepálí nebo zlomí... všichni z praxe známe případy, kdy prostě vlákno v trubici "odejde" ... potvrdil to hhh (hodněhloupejhonza) ve své poznámce až se vláka přepálí, (až se vlákna přepálí...) pokud by nedocházelo k emisím rožhaveného materiálu, životnost vlákna by podle úvahy hhh měla být nekonečná...
- protože vysoké procento zářivek je namontovaných na pevné podložce, tak jeho životnost neovlivňují např. otřesy, vlákno je krátké, nedochází k prověšení a přetrhnutí jako např. u svítících žárovek při hrubých otřesech...
- při statisícových počtech vyrobených zářivek by bylo nehospodárné používat wolfram, postupně ho nahrazují povlaková kovová vlákna s trochu jinými parametry...
- dalo by se mluvit dále o rozličném odporu vláken za studena a za tepla, dalo by se mluvit i o proudových nárazech, které také vláknům neprospívají...
- dalo by se mluvit o závislosti odporu na průřezu
- dalo by se mluvit o mnohých běžných situacích, kdy po výměně nefunkční trubice s přepáleným vláknem se nová trubice rozsvítí i s tím původním starterem... otázka je, proč se vlákno přepálilo, když starter není spečený?
Je to skoro to samé, ale není to tosamé.
to ale tazatele už asi nezajímá... jen mu doplním: ten bimetal je v té skleněné baňce, ten tenší váleček - svitek - je ten zmiňovaný kondenzátor...
pokud opatrně při vypnutém přívodu do zářivky namontuje tento "svlečený" startér do jeho objímky, po zapnutí může sledovat ten doutnavý výboj ve starteru na těch elektrodách a případný malý pohyb bimetalové elektrody ku pevné elektrodě...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.