Anténa se zesilovačem, zapojení bez

300 metrů od vysílače musí chytat skvěle i na kus drátu. Na to neni potřeba žádná extra anténa. Já jsem 7 kilometrů od vysílače chytal na tu tyčku, co dávají k televizním kartám (to je asi 15 cm železná tyčka), než nám tyhle nové multipexy dali do STA. Ve škole jsme (k nelibosti učitelů, teda jeden z toho málem udělal aféru jako poškozování majetku nebo něco takového, pak to nějak vyšumělo) chytali všechny tehdejší 4 programy na ocelové kružítko zaražené v konektoru televize (z převaděče/vykrývače, co mohl být tak kilometr od školy).

Se zesilovačem musí chytit i to ze druhé strany. Stěna snad není úplně neprostupná a jsou i nějaké odražené vlny.

Nejsem odborník na vf (a je to pro mě dost duchařina), tak to berte s rezervou. Anténa bude podle mě mít jinou vlnovou impedanci než koaxiál, tak bude potřeba nějaké přizpůsobení. Možná díky síle signálu to, co ztratíte na impedančně nepřizpůsobeném spoji, nebude takový problém.

To byly televizory určené k IQ151 ne?

Na nich jste měli trénovat programování a ne sledovat televizi )

> Já jsem 7 kilometrů od vysílače chytal na tu tyčku, co dávají k televizním kartám (to je asi 15 cm železná tyčka)

Šetří mršky, já bych dal 20 cm drátu, na materiálu nezáleží, musí to být vodivé. Možná bude třeba trochu si pohrát s polarizací, měla by odpovídat té na vysílači.

Pochopitelně, kdo je od vysílače daleko, musí to udělat jinak, bo jinak nebude mít dostatečný signál.

Skoro k IQ151, o ty učnák naštěstí přišel, než jsem tam nastoupil, dostali za to od pojišťovny slušnou náhradu (ostatně kolik stálo IQ a kolik počítač v roce cca 95, za cenu IQ bylo v pohodě pentium) mám v paměti pentium, ale nějak se mi to na rok 95 nezdá, takže pořídili tehdy nové počítače, ale tu učebnu přesunuli do druhého patra (přízemí už by asi neprošlo, pentia by lákala víc než nějaká IQ kamínka). Teda vlastně nám jako elektrikářům to mohlo být úplně jedno, my jsme jim tam zaváděli elektriku (to asi byla jiná učebna, nebo jestli to byla tahle ani nevím), u počítačů jsme za tři roky učení seděli snad jednu, dvě vyučovací hodiny, abychom si v nějakých základech automatizace ukázali, co je to osobní počítač. To sloužilo jiným oborům (jako jsou sekretářky, asistenti podnikatele apod.).

Ty televize byly k videomagnetofonům, na nějaké ty výukové filmy, co už nejsou na filmových cívkách, ale na videokazetách. Video měli učitelé u sebe, a přinášeli ho jen když bylo potřeba, na něj tam jen byla polička (poličky pro video jsou taky dobrou příhodou, jeden učitel je totiž testoval tak, že si na ně sedal (argument, že video váží jen 6 kilo nebral), takže se dávaly na svorníky skrz zeď (to jsme dělali při praxi)). Teda jeden učitel dokázal přinést i televizi, když jsme byli ve třídě, kde televize nebyla a on nám chtěl pustit video. Video byl většinou nějaký starý avex (dneska by to byla starožitnost, tehdy ovšem krám), utkvělo mi v paměti, jak nám ne jedné hodině jedna učitelka říkala, že mu moc nevěří, že ho den předtím opravovala a zbylo jí několik pružinek a nějaké šroubky (že možná nepůjde; ale k jejímu i našemu překvapení šlo). Dneska v době bezdrátového streamování je vzpomínka na filmové cívky a videokazety celkem úsměvná.