Spotřeba a cos fí

Pokud se bavíme o maloodběratelích, tak elektroměr měří jen činnou energii jako integrál činného výkonu. Jak přesně to dělá to záleží na konkrétním elektroměru, ale základní princip je vzorkovat napětí a proud a dělat jejich součin a ten potom integrovat (což znamená někam sčítat po vynásobení vzorkovacím časem). A to musí dělat pro každou ze tří fází zvlášť, teda ten akumulátor může být společný. Druhá možnost je měřit činný výkon a integrovat ten, to dělají třeba klasické kolečkové elektroměry, kde síla působící na kotouček je úměrná činnému výkonu a protože tam neni jako u wattmetru žádná protisíla, tak se prostě kotouček otáčí a počítadlo otáček je kalibrované rovnou v kWh. Tuhle integraci používaly taky první ještě skoro analogové elektronické elektroměry (analogová násobička, analogový integrátor a odintegrátor, mechanické počítadlo potom počítalo ty odintegrace) a principiální schéma je v každé novější učebnici elektrotechnických měření.

Každopádně to, že elektroměr při nulovém účiníku nic neintegruje patří mezi základní zkoušky při cejchování elektroměru. Nevím jestli se něco nezměnilo, ale ta série zkoušek byla dělaná na kolečkové elektroměry, které měly víceméně předvídatelné chování. A ty elektronické musí dělat totéž, ale jak toho výrobce dosáhne je jeho know-how a nikdo neví (je víc možností), co třeba dělá s harmonickými (nebo co harmonické dělají s ním). Dopad cosfí (učiník základní haronické, anglicky displacement factor) je celkem jasný, tam by problém být neměl. Ale co třeba s lambdou (celkovým účiníkem, anglicky power factor) to ví jen výrobce daného elektroměru. A v síti neni sinusový proud (ostatně cokoliv snad kromě topných spirál bere prou zmršeného tvaru) a často ani čisté sinusové napětí.

U činného výonu je celkem jasno, to je fyzikální skutečnost. Horší je to s jalovým výkonem (a hlavně trojfázovým), kde je minimálně 8 způsobů, jak ho spočítat. Asi si umíte představit ten problém, když podnik má nastavenou kompenzaci podle jednoho způsobu, a distributor to měří jiným. Můj názor na to je, že se má měřit spíš zdánlivý výkon (tedy jakým proudem jsou zatěžované vodiče), to by taky bylo jasné. Ale jalový výkon je něco mezi a jinak ho počítá Akagi a jinak další spousta lidí (my třeba před Akagiho teorií okamžitých výkonů preferujeme jinou, ale teď z hlavy nevysypu její název (je to taková ta, kde se dělá časové zpoždění namísto otáčení fáze, které dělá Akagi) a vím, že jich minimálně 6 dalších existuje). A přitom se platí za kilovarhodiny, teda je to složitější, velkoodběratelům se měří zvlášť indukční a zvlášť kapacitní, indukční se do nějaké hodnoty neplatí, za to kapacitní se platí vždy a dost tučně.

Tedy v sumě, elektroměr měří jen činnou složku. Pokud máte cosfí nulový tak je i práce nulová a elektroměr to musí respektovat a stejně pro cokoliv mezi 0 a 1.

Velky. Vykon merany elektromerom je integral sucinu napatia, prudu a cos fi.