Děkuju
6x
Pokuid je takový spoj v suchu,nic se neděje.Pouze v přítomnosti vlhka může dojít k elektrokorozi,vznikne článek,který zničí kovy ve spojení.(Voltův článek Zn-Cu)
JABRAKA
jabraka® - Není to úplně pravda, ze zkušenosti vím, že problém začíná při větším, nebo trvalém zatížení. Prostředí to pak nezachrání.
Jde o to, že nikde není úplné sucho. Všude má vzduch nějakou relativní vlhkost. Takže ten galavanický článek tam vznikne prakticky vždycky a následky rovněž.
Zajímalo by mě to, jak je to u spojů, které byly vzduchotěsně uzavřeny smršťovací bužírkou s lepidlem za vysoké teploty (tedy předpokládám že tím byly i vysušeny).
Pokud je spoj realizován ve vzducho a vodotěsném krytu,pak nemuůže dojít ke vzniku elektrolytu a tím k elektrochemické korozi.
JABRAKA
Pánové, zacházíme do extrémů, které představují zanedbatelnou část všech případných spojů AL + Cu
Jsme na poradně a ne na akademickém fóru.
Pokud je ale zvýšený průchod proudu, dochází k zvětšení přechodového odporu a tím k zahřívání zmíněného místa a může to vést až k zahoření a přerušení spoje. Z praxe ale vím, že to není jen zanedbatelné procento případů.
Máš mé "synfonie"
Proto se tu taky snažím odpovídat pokud možno jednoduše a laicky srozumitelně, ač to není vždy úplně přesné. Viz moje odpověď na otázku a následující tvůj "rozbor". Prosím, nic ve zlém
satam:
sice není nikde dokonalé sucho, ale právě z těchto důvodu se prodává speciální vazelina na napojování hliníkových vodičů.
5x
Citace z odborného časopisu:
Hliník–měď – problematické spojení
Hliník je v podstatě velmi reaktivní a snadno oxidující kov a přesto se v praxi osvědčil jako korozivzdorný materiál. Za tuto vlastnost vděčí odolné oxidační vrstvě, která se vytváří na jeho povrchu působením vzdušného kyslíku (tzv. samopasivace). Při jeho slučování s ušlechtilejšími kovy, tedy např. s mědí, dochází za přítomnosti elektricky vodivých kapalin, mezi které patří i kondenzační voda, k elektrochemické reakci vytvořením galvanického článku. Při tomto procesu hrají rozhodující roli rozdíly potenciálů, které jsou dány elektrochemickou řadou napětí.
Galvanický článek je vytvořen měděnou elektrodou (anoda), elektrolytem (voda) a hliníkovou elektrodou (katoda). Napětí, které je vytvářeno tímto článkem, se dostává přes kvazi-kovový kontakt měď–hliník do zkratu. V závislosti na velikosti proudu, který mezi těmito dvěma kovy protéká, dochází k tvorbě usazenin, resp. k rozkladu hliníku. Tento rozkladný proces je navenek viditelný jako kvetoucí oxidační místo a začíná na hliník působit již při přítomnosti nejmenších měděných plošek, a to v podobě permanentní chemické reakce, neboť měď se přitom nerozkládá. Při elektrickém spojení dochází ke zvyšování intenzity této reakce v důsledku zvýšení přechodového odporu. To vede ke zvyšování teploty v místě dvoukového spoje a v nejhorším případě k zahoření – vzniku požáru. Konec citace.
Pro spojení mědi a hliníku se používají speciální svorky, nebo pro šroubové spojení lze použít podložky "Cupal". Jsou vyrobené tak, že je pod vysokým tlakem lisovaná měď a hliník, tím se eliminuje přechodový odpor mezi oběma materiály.
doplněno 13.12.18 13:40:
V poslední větě má být slisovaná, to jen pro upřesnění, aby to nevyznělo jinak.
2x
a jak je tedy možné,že když se kopalo podzemní vedení k nám do domu /380 +220V/,tak normálně napojili měděný drát dále na hliníkový drát,strčili to do husího krku,nastříkali tam dovnitř pěnu,zakopali a jelo se dál?
doplněno 13.12.18 17:19:
prostě to napojili nějakou svorkou se šrouby
Otázka je jak to napojili a jestli přímým stykem, tak to nebyli odborníci, ale čuňata. Kdybyste náhodou měl někdy problémy, budete vědět, na koho se obrátit.
PS: Ta pěna, pokud nebyla speciální, je taky gól!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.