Dnešní doba je opravdu těžká pro nás mladé lidi. Já a přítel se musíme co nejdříve rozhodnout, jak to udělat s bydlením. Budeme spolu už 6 let, oba jsme dostudovali a našli pracovní místo v Praze. Jinde se sehnat nedalo. Navíc jsem musela jít mimo obor, protože v oboru hrůza a vůbec nezáleží, že mám VŠ. Tak si s přítelem dohromady vyděláme tak 32000 Kč. Zatím bydlíme u rodičů přítele, ale vztahy začínají být už trochu napjaté a hlavně spolu chceme začít žít. A teď nevíme.
Máme možnost bydlet 14 km od města přítelových rodičů ve starším domě po přítelových prarodičích, který si opravíme. Rodiče přítele nám to navrhli. Před 30 lety byl dům komplet renovován, takže by to zas tak velké úpravy nebyly. Prvně nás to docela nadchlo. Problém je v dojíždění do Prahy. Doteď jsme jezdili autobusem každé ráno z města kde bydlí přítelovi rodiče i tak to bylo dost náročné. Vesnička, kde baráček stojí, je sice Praze trochu blíže, ale i tak je to na min. hodinu cesty - asi 80 km (nemáme to přesně spočítané), navíc autem, protože autobus vesničkou nejezdí. Ta je sice blízko dálnice asi 5 km, ale stejně se toho trochu bojíme. Když jsme počítali tak to vyjde cca 9000 Kč za měsíc jenom za dojíždění. Jindě místo nenajdeme, jedině tak v 50 km vzdáleném městě a zatím to nevypadá. Také se bojím, že když se odstěhujeme do baráku blízko rodičů, že nám budou jeho rodiče stále "za zadkem" a radit a dirigovat (je to jenom těch 14 km, takže to není daleko a přítelův otec tam často jezdí něco kutit)
Zase jsme ale baráček vždycky chtěli. Přemýšleli jsme i o novostavbě u Prahy ale na hypotéku si opravdu netroufáme a našetřeno moc nemáme.
Kdybychom šli naopak do pronájmu bytu v Praze, tak to finančně vychází stejně neli hůř, pokud bychom se nespokojili s 1+kk ale chtěli aspon 2+kk. Vůbec nevíme jak se rozhodnout. Trápí to hlavně mně, protože už chci od rodičů co nejdříve pryč. Matka přítele mně nenechá nic udělat, uvařit, uklidit max. náš pokoj. Připadám si jak další dítě do domácnosti, ona nás tak bere.
Co byste si vybrali vy na našem místě? Opravdu nevím, co má větší výhody. Dojíždění, komfort v baráku, velká zahrada nebo bydlet v místě, ale "hečmat" se v garsonce? Navíc by nic nebylo "naše"?
1x
No. Popravde s 32t cisteho si v Praze a okoli skutecne moc vybirat nemuzete. Pokud se nespokojite s koupi 1+kk na xy let hypoteky, tak to vidim tak, ze mate nekolik moznosti.
1) nadale dojizdet a pak muzete bydlet v domku. Ovsem zdlouhodobeho hlediska je to poradnej opruz. Hlavne do Prahy.
2) najit si lepsi, lepe pracenou praci v Praze, nebo praci, kde bude alespon do budoucna zajisten postup a zvysovani platu, tak aby ste dosahli na lepsi byt nebo dokonce na domek v rozumne dostupnosti. To je asi idealni situace, pokud trvate na Praze. A na vikendy muzete treba jezdit na zahradku k rodicum.
3) odstehovat se za praci mimo Prahu. Reci o tom, ze jinde (dobre placenou) praci nesezenete, jsou s prominutim pouze kecy. Na teto moznosti muzete vydelat ve vysledku nejvic. Staci se
nebat odejit napriklad z oboru pokud je to nutne (to uz ste Vy ucinila, ted je rada na Vasem priteli),
nebat se odstehovat daleko, aby ste v oboru mohli zustat,
umet si spocitat, ze temer vsude mimo Prahu budete mit na (vlastni) bydleni tretinove naklady a tedy, ze i napriklad 25t je najednou ve vysledku vice nez 32t Praze
a pak muzete mit treba i domek s obrovskou zahradou, psem, kockou, detma, ovcema a jinym zvirectvem, kazdy rok dovolenou v Chorvatsku, dve auta, barevnou televizi...
Snažíme se práci hledat v okolí, stále koukáme, občas se něco objeví, ale většinou vezmou lidi po dětech, příteli dokonce řekli, že chtějí ženskou, nejlépe ve věku důchodkyně a to to navíc byla pozice administrativního pracovníka. Ale přítel by to vzal, ale nevzali ho. Přítel je statistik a opravdu jinde než v Praze nic nesehnal, tenkrát po škole jako absolvent byl rád, že ho tenkrát vzali na jeho vysněnou pozici. Je to dnes hrůza. Já jsem porodní asistentka a musela jsem jít dělat zdravotního asistenta, takže Bc. studium uplně zbytečný, protože porodní asistentku nikde nehledají..
Tajně doufám že se uvolní místo v Havl. Brodě, je to blíž, ale tam ticho po pěšině, každá por.asis. si střeží místo.
Milá Lucimio, pozorně si prohlédněte stránky FN Motol a Thomayerovy nemocnice poté zjistíte zda skutečně nehledají pordní asistentky.
Co se týká finančního hlediska tuším, že v dnešní době má spousta rodin s dětmi nižší měsíční limit než vy dva dohromady.
0x
Já se zeptám takhle: máte zatím holou zadnici, to si přiznejte. Tak na co pro dva mlaďochy 2+kk? My začínali s manželkou v Praze v garsonce (nebo něco jako 1+kk) a dodnes na to vzpomínáme v dobrém (a tedy nebylo to proto, že bychom si nemohli dovolit něco většiho - ale proč?).
Můj pohled je tento: žádných 90km k liškám na dobrou noc bych rozhodně nejezdil. Našel bych si garsonku co nejvíc v centru a po večerech užíval bezstarostného života ve městě, dokud to jde. Ty výstavy a divadla, na který teď nezajdete, tak už pak s dětma nedohoníte.
Ono každé bydlení něco stojí. A spoléhat se na auto na takhle dlouhé ježdění, to není taky zadarmo, to poznáte při první poruše toho auta.
Myšlenka za mojí opovědí byla ta, že málokdo má nejlepší recept na to, co dělat a kde bydlet hned první den po škole. Naopak, když se člověk upne na nějakou první blbost, co ho napadne, tak to pak končí po pár letech znechucením a problémy. Myslím, že je potřeba po škole poznat práci, vyzkoušet co přesně chci, co má perspektivu a co nemá. Je potřeba chodit mezi lidi, mít nějaký známý, mít kontakty.
Takže moje rada byla neizolovat se hned od počátku. I když to bude stát tisíc korun měsíčně víc, tak jednak za to budete mít komfortní žívot bez starostí a jednak podstatně ušetříte tím, když si napřed aspoň tři roky budete rozmýšlet, co je vlastně ta správná budoucnost pro vás a co dělat.
Můžete se mnou nesouhlast, to je jasné, ale můj názor a hlavně zkušenost je, že to o těch ztracených penězích v nájmu je jenom kec lidí, kteří nikdy v nájmu nezkusili bydlet. Myslím, že ještě nikomu neuškodilo na začátku své kariéry se nevázat a být ve městě. Z toho se nestřílí. Naopak do vážných problémů se dostávají lidi, co za každou cenu se cpou do nějakých hypoték a špatného bydlení, na které nemají a kvůli kterým se pak cítí svázaní někde, kde se ještě uvázat nechtěli.
doplněno 03.08.10 09:49:Ještě dodávám tu osobní stránku, že nebudete věřit, jak dobře se po těch letech u partnerových rodičů budete cítit na vlastních nohách. Až si zkusíte společně, že to zvládnete v tom zlém ošklivém světě, kde se musí platit nájem, i bez maminčiny ochrany.
Po svatbě jsme koupili baráček v obci, kde byli skoro samí chalupáři. Do nejblžšího většího města 5 km. Dodnes na tu dobu vzpomínám. Udělala se nás parta cca 20ti lidí. Byli jsme fakt jako jedna rodina. Svatby, oslava narození mimča, oslava narozenin (bohužel i pohřby) jsme slavili spolu. Jezdilo se na výlety autem i na kolech. Prosedělo se nekonečně nocí u ohýnku. Chodili jsme tancovat, prostě užívali života. Děti nám říkali strejdo a teto. Já jsem tu naši malou ráno vypustila ráno ven a vrátila se večer. Obědvala u jedněch, večeřela u druhých. Bázen u nás na zahradě byl neustále obsypaný dětmi i dospělými Když někdo poteboval pomoc na baráku, tak se automaticky šlo pomáhat.
Ano, byl to jiný život, než ve městě. Krásnější, plnější.,.,.,
0x
také jsme dali přednost baráku a dojíždím do Prahy,mám to 50km, naštěstí po dálnici jsem v práci za 35minut autem, za 50minut busem. Také část platu padne na dojíždění, ale je to i tím, že jsme se s přítelem nechtěli hnout blíž. On by mohl žít defacto kdekoliv, ale oba jsme patrioti, takže jsme zůstali v rodném městě. Já bych se na vašem místě pokusila najít si práci blíž domku. Pokud by se nic nenašlo, pátrala bych po něčem starším, po nějakém domku, blíž na dojíždění, někde poblíž třeba dálnice. Kolegyně si takhle za Prahou našla domek téměř za hubičku, protože majitelé se chtěli odstěhovat na chalupu. A nebo bych zvažovala o hypotéce a něčem svém. On teda není moc dobrý start do života s hypotékou na krku,ale když vidím, kolik kamarádka nacpala peněz za nájem, odkud ji může majitel kdykoliv vhodit, tak za ty prachy by už měla za ta léta pomalu půl hypotéky splaceno. A nebo je tu další možnost, najít si podnájem třeba s nějakým dalším párem, každý jeden pokoj, ale to bych asi viděla fakt jako nouzové řešení,protže opět nebude ve své, pořád se budete muset o něco s někým dělit.
No a nebo zatněte zuby, rozumně si s rodiči promluvte a vytyčte si hranice, žijte s nimi a šetřete si na své budoucí bydlení.
0x
Berte ten barák po prarodičích. Chcete vlastní baráček - tady ho máte a postupně se vše potřebné pro rekonstrukci naučíte. Lepší, než strávit půlku života s hypotékou a hrozbou exekuce na krku. Po rekonstrukci můžete barák prodat, i když pak pro vás asi bude mít vyšší cenu, než pro případného kupce.
0x
Jarmik má naprostou pravdu,je vidět,že má něco odžito.Nevázejte se na venkově,užívejte města a čas ukáže,co bude nejlepším řešením.Osamostatníte se,odstěhujete od rodiču a uvidíte a hlavně pocítíte tu volnost.Též bych navrhoval pronájem co nejmenšího a nejlevnějšího bytu,třeba na předměstí s dobrou dostupností do města a u ž í v a t života.Později už to nedoženete.Radí vám zde zkušení a věřte,kdyby šlo něco vrátit zpět,udělal bych to znovu,budete na to jednou rádi vzpomínat.
0x
Milá Luci,protože jsem zažila kdysi něco podobného,dovolím si radit. S tím dojížděním si to opravdu rozmyslete,musíte počítat nejen s penězi,ale také,kolik času projezdíte.Přijedete večer tak unaveni,že se vám do nějaké rekonstrukce vubec nebude chtít. Navíc,když píšete,že to tam mám tchán blízko.Třeba vám bude pomáhat,ale za cenu toho,že bude i rozhodovat?To bych velice zvažovala,jde o vaši budoucnost.Co když v zimě bude auto nepojízdné? Musíte vše pečlivě zvážit.Jak bych postupovala já? Teď je opravdu velice vhodná doba na to,koupit v Praze starší byt,ceny šly o hodně dolu.Nebála bych se zadlužit,protože v Praze seženete vždy práci,nemusí být nutně v oboru,ale práce zde je a tudíž byste měli vždy na splátky,což se na vesnici říci nedá.To je muj názor a byla bych ráda,kdybyste nám napsala,jak jste se rozhodli,tak nějak vám fandím.Zdraví Božena
0x
My máme s manželkou o 10.000 méně než vy, byt stojí 8.000 a máme dvě děti. Na co že si to stěžujete? ... a to se nám zdá , že na tom nejsme špatně ... v garsonce jsme byli 10 let ..to nejde, že se jen rozhodnete, že CHCETE a hned vám to spadne z nebe .. tak to nikde nefunguje ...
My si nestěžujeme, jenom nevíme, pro co se rozhodnout. Tchán naléhá a ptá se jestli budeme bydlet v baráku po jeho rodičích. Nevím, jestli je to správné řešení, proto se tu ptám na názory. Děkuji za odpověď.
doplněno 04.08.10 20:02:Jinak mí rodiče mají taky takový plat jako říkáte vy a taky vychovali 2 děti, ale tenkrát dostali byt ve městě kde pracovali, před pár lety doplatily 50 000 Kč, a mají velký byt 3+1 v osobním vlastnictví, takže to byla fakt výhoda.
ahoy,
nejak jsem si nevsiml, ze by si stezovali na svoji financni situaci a je jen tvuj problem, ze mate malo.
kazdy si ten svuj zivot ridi sam a pokud chce mit vic penez, musi pro to neco udelat.
ale kazdy mame jine priority,
dnes mladym stat byt ani garsonku zadarmo neda, ale musi za nej poradne zaplatit a nebo poradne platit najem.
pred deseti lety byla pravdepodobne situace jina.
0x
ahoy,
jak bych to udelal ja
vzal bych dum od prarodicu, tchan by spravoval vy by jste mu rikali co ma delat a moc by jste neodmlouvali
pokud bych zde nebyl spokojn odjel bych za hranice, oba jste vzdelani nebudete mit problem si najit praci.
vyzkouseli by jste si jak se zije v jine zemi, treba by se vam to zalibilo a uz by vas nic netahlo z5.
potom by jste se vratili domu ,rodice by se starali o mrnata (teda jestli nejake chcet)
nebo by jste dum prodali a zustali jinde.
jste mladi nic vas zde nedrzi, tak proc si jeste neuzivat zivota, misto splaceni dluhu.
berte dum, kdyz davaji!
Profisat vystihuje vše. Dojíždět do zaměstnání víc jak 15-20km je blbost. Domu od rodičů se nezříkejte, i když zatím nevíte co a jak. Přiznejte si, co je pro Vás důležitější, jestli místo, kde žijete nebo je vám to jedno(nevíte) a dáváte převahu roli zaměstnání. Pokud preferujete zaměstnání, tak jděte do světa, jestli jste typ do světa, pokud se na to necítíte, tak žijte v Praze jakkoliv do výše platu a za pět let pochopíte co chcete a můžete.
0x
Dovolím si napsat svůj názor. Starý barák bych nikdy neopravovala (vlastní zkušenost) opravili jsme a po 5letech odstěhovali se do města jelikož 40 km dojíždět se denně nedalo , barák máme jako chalupu na to je to dobrý ale v podstatě opravujeme stále něco už 30let. Podnájem to jsem dětem rozmluvila, jen platíte a nemáte nic , píšete, že budete mít asi 32000 to je docela dost na to aby jste utáhli hypotéku, navíc mladí do 36 let uplatní slevy, pak sleva na dani ( nevím zda to v rámci šetření neseberou). Já jsem pro koupi vlastního bytu alespoň 2+1 (kdyby přišlo dítě). Mladí mají hypotéku (něco měli našetřeno) dcera je na mateřské a zatím zvládají splácet, ovšem je to 10 000 -12 000 hypotéka + služby spojené s bydlením. Pokud se přece jen rozhodnete opravovat dům-tak v první řadě dbejte na přepis na vás.
Lidus, za 10 tis. hypotéky si v Praze koupí buď nějakou strašnou zoufalost na vesnici bez autobusu nebo něco malýho, co stejně budou muset prodat, až bude dítě. A na poplatcích za hypotéku a na dani z převodu nemovitostí a na realitce dají tolik, že by za to mohli bydlet rok v nájmu zadarmo.
Dle mého lepší dvkrát měřit a jednou řezat, zvlášť v nemovitostech. Chvilku bych dělal, rozhlížel se a byl radši v nájmu svobodnej jak pták. Nemusí mít ani auto. Já bydlel v nájmu v Karlíně a neměl jsem ani tramvajenku, protože do práce v centru jsem chodil pěšky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.