Pronájem nebo vlastní bydlení

Se stěhováním zkušenosti nemám, proto budou mé úvahy a otázky jen pro Vaše zamyšlení. Větší obavy než z nenalezení nových přátel bych měla z problematického hledání dobrého praktika, zubaře a jiných specialistů. Z různých zdrojů vím, že dostat se k lékaři specialistovi je velký problém. Jak je to "tam někde" s dopravou? To vlastní bydlení by byl maličký domeček, nebo byt? Jak moc jste manuálně zručná, zejména v "chlapské" práci? Řemeslníci se shánějí obtížně a na přátelskou a sousedskou výpomoc se nebudete moci dlouho spolehnout. Možná chcete odejít z průmyslového města někam do zdravějšího podhůří. Tomu bych rozuměla. Ale vzdát se jinak ve vyšším věku fungující zdravotní péče a jistého pohodlí, které skýtá nájem, bych nedoporučovala.

Ono hodne zalezi na tom, jak znate to misto noveho bydleni, jestli mate auto, jestli jste ochotna menit lekare, kadernici, zubare, pedikerku, odpoutat se od kamaradek a znameho prostredi.
A nespolehejte se na kamaradky, ktere reknou, ze to neni tak daleko a ze se muzete vidat. Sejdete se 2x a konec. Samozrejme muzete v miste noveho pusobiste navstevovat ruzne kurzy a seznamit se s nekym. Ale neni to tak snadne.
Zalezi tedy na Vas.
K cemu Vam bude vlastni byt? Mate deti? Nebylo by lepsi, penize pouzit na hezkou dovolenou nebo na neco, co Vas bavi?
Abyste pak nakonec nesedela sama ve vlastnim byte a litovala sveho rozhodnuti.
Ale jsou i lide prizpusobivi, i ve Vsem veku.
Takze tohle rozhodnuti Vam nikdo neulehci.

A co si, ve Vasem veku, od vlastniho bydleni slibujete/predstavujete?

Já si myslím, že byste to neměla dělat. Sousedky, asi 3 se odstěhovaly z místa, kde bydlely mnoho let. Každý je znal a ony znaly každého. Od sousedů až po prodavačky. A když se přestěhovaly, tak ta jedna říkala, že kdyby se nastěhovala na poušť, že by to bylo to samé. S nikým nebylo promluvit, nikomu zamávat, s nikým zanadávat na počasí a na televizi. Fakt, velká samota mezi davem lidí. A já jsem opravdu přesvědčená, že je lepší mít dobré sousedy, než vyhrát ve sportce. Je lepší dát energii do vztahů na místě, než stěhování a pak do snahy sblížit se s lidmi, kteří o jednoho nestojí, protože každý má svůj příběh a každý má svůj boj. Nespokojenost a pocit nadbytečnosti, při odchodu do důchodu nemá vůbec co dělat s místem bydliště. Jasně že to nemyslím, na šílené prostředí, ale na spokojenost a vyrovnanost v sobě. Ale i tak se můžete nastěhovt někam, kde z jedné strany smutní pes a z druhé je mlaďoch s dus dus muzikou na plné pecky.

Stěhovat jsem se nestěhoval, ale čas od času chvíli bydlím úplně někde jinde a nemám s tím problém.

Samozřejmě přestěhovat všechny věci a nově uspořádat je opruz, taky obchody jsou jinde a jiné a mají jiné zboží, ale pokud bych měl svoje věci a internet, tak by mi toho zase tak moc nechybělo.

Pravidelné herní večery s kamarády máme stejně po internetu už dávno,

Nestěhovala jsem se /kromě svatby v roce 1975/ a nic dobrého si od toho neslibuju. Zůstaňte, kde jste zvyklá. Máte tam přátele, víte, kam zajít na procházku, na nákup. Proč to na stará kolena měnit? Proč si zvykat někde jinde?

Je mi 71, manžel mi zemřel před 1,5 rokem. Zůstal mi veliký dvougenerační dům na vesnici, kde žiju už 51 let. Děti mi radily tento dům prodat a koupit si malý byt /1+1 či 2+1/ ve městě. Myslela jsem si to také, ale nakonec jsem se rozhodla zůstat tam, kde jsem. Pokud budu moci pracovat na pozemcích a zvládnu všechno kolem domu, zůstanu tady. Je mi tady dobře, mám tu své přátele.

Až to jednou nepůjde, budu to řešit. Zatím to jde, myslím si, že s tím neustálým pohybem a povinnostmi se cítím naopak daleko líp, než dřív.

Záleží na Vás, jak je kdo zvyklý, ale za sebe - nestěhovala bych se. Jaga.