Nejste přihlášen/a.
přes 4 roky bydlím v pronájmu v klasickém paneláku.
Hned z kraje jsem se seznámil se sousedkou skrze prasklou vodu, stoupačky v tu dobu byli v havarijním stavu a nebyl měsíc aby se něco podobného v domě nedělo.
Žije sama, vrátila se do města přes celou republiku po x letech. Nemá nic, rodinu, děti, pravé přátele. Bude jí přes 60.
Postupně jsme se docela i spřátelili, zvala mě na kávu a já jako společenský člověk to uvítal. Pak mě občas poprosila o nošení věcí z auta, párkrát i odvoz do autoservisu, na nádraží a podobně. Nebudu lhát že by nepomáhala i mě když jsem marodil ale přijde mi že začínám z její strany cítit že to bere už jako samozřejmost. Volá mi automaticky kdyz cokoliv potřebuje a podobně. Chápu že může být osamělá ale taky se starám o dědu tak mám přecejen svých starostí dost.
Asi je to jedno jelikož do konce roku se stěhuji ale zajímal by mě názor ostatních jak ji trochu uzemnit.
1x
1x
Normalne reknete na rovinu, ze na ni nemate tolik casu, ze mate i svoje povinnosti. A taky se klidne zminte, ze se budete stehovat, at si pomalu hleda nejakou nahradu.
Sama jsem to zazila, kdyz jsem se snazila pomahat jedne invalidni duchodkyni. Obstarala jsem ji kompletni satnik, oobuti, povleceni, vozila jsem ji jidlo, co bylo v nabidce. Kdyz mi pak hlasila, ze musi do nemocnice a nema kufr ( v nemocnici byla tak 3x do roka a kufr jsem ji obstarala pred pul rokem), rekla jsem si, ze uz toho bylo dost. Pak mi taky pokazde hlasila, ktere boty se ji uz rozbily a ze by potrebovala nove! Rekla jsem ji, ze uz jsem ji pomohla dost a ted se musi taky snazit sama. Nikdo nema na rozdavani.
Musite si nastavit hranice.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.