Nejste přihlášen/a.
Muj muz je ovsem totalni levoruk na cokoliv, takze za naseho pobytu tu makam jen ja, strasne me to mrzi, ale.muz do toho nevlozi ani minimum energie a jednak ze ho to nebere, ale jednak si i myslim, ze je pragmatik a nechce, dokud to neni jeho.
Jenze to ma vyusteni to, ze tu vetsi mnozstvi prace odvede muj bratr ktery tu netravi asi tolik casu, ale bydli bliz (15 km a my 100km od vily). Poseka, spravi, koupi zazemi atd. My tu taky delame podobnou cast prace, oni spis venku (kdyz prijedou, griluji), ja rekonstruuju spis vevnitr a uklizim atd. -proste.co zvladnu ja. Je super, ze se tu setkavame, ze se deti prateli. Ale pristihla jsem se, ze mozna kdyz tu brscha taky udela kus prace, ze si to po smrti rodicu budeme.miset nejak rozdelit. Chtela jsem to moc, moc mit. Bracha dostal od rodicu byt po babicce a nasi si mysli ze pak by dostal i byt po nich ve meste (ten byt po babi uz ma) a ja vilu. Ale kdo vi...v nasi rodine se ze zasady zavet nepise. A ja ani nevim zda bych vilu utahla. Je to narocny kor kdyz clovek bydli 100km. Ale nechci se toho absolutne vzdat. Jsem tam stastna a je to muj zivot. Travim tam v kuse treba ctvrt roku, oni tu moc casto nespi, zas sem ale jezdi casteji. Teoreticky premyslim jak dum rozdelit a nic me nenapada. Urcite nechci idealni tretiny. Delit to na dum a zahradu taky nevim, mozna ale me se libi i dum... je s nkm vsak hodne prace a nakladu... kdybych chtela vilu nedelit, museli bychom je vyplatit a to se obavam, ze do konce zivota nezvladneme nasetrit, protoze my chceme take cosi udrzitelneho a nejprv chceme koupit byt na investici (ale budeme na to mit az tak za 20 let) a pak uz budeme zase zacinat od nuly a nebudeme mit nasetreny nic. Ale pasivni prijem v podobe pronajmoveho bytu je pro nas priorita. Ano, zacali jsme pozde a geprve cerpame hypoteku ke svemu prvnimu bydleni, a to nam bude 40. No nic... proste premyslim. Bez pasivniho prijmu tu vilu neuzivime. Pronajimat ji nemuzeme, jsou tam silene cenne vybaveni po pradedeckovi a becitila bych se ok, bavic je to v malo atraktivni lokalite mirne receno...v pr
napada nekoho neco? Idealni polovina je peklo, to maji pribuzni a z tohoto duvodu dum chatra. To urcite nechci aby se stalo!
7x
Nějak v tom povídání marně hledám názor vašich sourozenců a rodičů. Pokud budete řešení odkládat, dopadne to tak, že to budete řešit až u notáře, budete zapsáni všichni tři jako majitelé v katastru. Pak nemovitost buď prodáte a o peníze se rozdělíte, nebo ten, kdo si nemovitost nechá, bude muset ostatní vyplatit. Okolnosti jako kdo sekal louku a podobné nebudou hrát žádnou roli. Pokud byste zůstali všichni jako majitelé, budou z toho trvalé problémy, kdo co udělá, kdo co zaplatí...
1x
0x
Z popisu jasně vyplývá, že chcete víc, než na co máte. Bylo by dobré srovnat si priority a méně důležitého se vzdát. Tohle smrdí rodinnými spory, ve kterých budou mít všechny strany svou pravdu. Manželství, děti, širší rodina, vila, vybavení vily, vlastní bydlení, investiční byt. Napište si na papír pořadí důležitosti. Měli byste si rozmyslet, kdo bude po smrti rodičů ve vile bydlet. Troufám si pochybovat, že budete mít na to ji udržovat jako rodinné muzeum. Ukládání volných prostředků do investičních bytů byla móda posledních let. Teď už ztrácí smysl. Máte pravdu, že podílové spoluvlastnictví je problematické. Problematické je také zapojení manžela, resp. prostředků ze SJM. Řešení je mnoho, všechno záleží na vašem pořadí důležitosti.
Miluju to, neumim si predstavit to nemit a uz sem nikdy nejet
Z toho se mi dela beskutecne uzko a smitno. Na druhou stranu, na stale bydleni to tu nikdy nechceme. Ale ono se to mozna vyresi samo...mozna ze budu hedina jen ja, ktera to fakt chce. Otazka je jestli budu mit na vyplaceni, coz asi nebudu. Jo, je asi dobre to jeste za zivota rozmyslet, ale v nasi rodine se to proste nedela, nevim. Mit ten dum cely na starosti, bydlet od nej 100km pryc, a navic za nej vyplatit zbytek rodiny penezmi, ktere nemame je proste strasne, na druhou stranu me zplne trha srdce to tu opustit. Naprosto trhs..jak kdyby vam nekdo vyrval srdce. Takte proste vubec nevim.. sestry se neodvazuji zeptat. Ona sem jezdi s rodinou uz taky, ibdelava to tu, obdelavame to tu stejne...mozna se ten pozemek bude pulit, otazka je zda budou chtit dum (asi jo) stejne jako ja, bebo bych se radeji mela rozmyslet a prestat lpet na dome a promyslet jak by se pozemek rozdelil, a co z nej mohu ozelet. Jestli lpim spis na dome nebo na zahrade a zda bychom si tam nepostavili neco novejsiho. Popravde fakt netusim. Spracovat dum by se mi libilo vic. Ale asi to tak dopadne, ze mozna dum ne, bebot bydlime daleko, ale zahradu jo, ta se snaze udrzuje, a postavit si tam vikendovou chatku. No necim, proste premyslim, chci az to nastabe, mit nejakou predstavu. Asi spravne tusim, ze na jednu rodinu je ten dum prilis velky.. zase my bychom se o ten dum dobre starali, mam k tomu vetsi vztah... je tam krasne, v novostavbe by mi dobre neb,lo a byla by to silena investice navic. Kterou teda pocitam ani sestra nebude chtit delat. Postavit novy a tak krasny dum uz se nam nepostesti. Navic bychom museli cele znovu, tady postaci jen cas od casu rekonstrukce tu a tsmtoho, ale bydlet se da...
Ja se ale toho opravdu vzdat nechci... jen teda kdyby se to delilo, tsk fakt nevim co bych radeji. Mit fungujici dum je pohodlnejsi...nhtne jsou rekonstrukce. mit zahradu zase prijemnejsi, nitne je udelat prijezdovou cestu, zavest stavebni povoleni a vsechny silenosti okolo, abysme tam mohli vubec jezdit. Drazsi by asi bylo mit zahradu a postavit tam novou chatu, ale muj manzel by to asi ocenil vic. Jenze - drazsi, nasobne drazsi.
Není jasné, proč byste tam měli stavět něco dalšího, když už teď tam máte postavenou stavbu, pro kterou nemáte využití. Spravedlivé by mohlo být vyplacení sourozenců, čímž by se zároveň manžel stal spoluvlastníkem. Na prvním místě by mělo být jednání s manželem, pak se sourozenci, zvlášť s bratrem, zda bude ochotný započíst předchozí dar. Jestli ale manžel není zručný a není do toho nadšený, tak vůbec nejlepším řešením je se toho vzdát. Opět se vracím ke stanovení pořadí důležitosti věcí v životě.
Ten podíl teda ale nechceme a nevím, kdyby sestra ho chtěla, a já ne, jak by se to řešilo.
Když čtu vaše povídání, velmi mi to připomíná situaci, kterou jsem zažil na vlastní kůži. Děda byl architekt, postavil velkou rodinnou vilu, dokonce je zdokumentovaná v knize Slavné vily. Rodičům bylo 45-50 let, jejich sourozencům také tolik, všichni plní síly a elánu. Ve vile už nikdo nebydlel, jezdilo se tam na víkendy a dělali se jen nutné opravy. Asi si nedovedete představit, co se stane, pokud tam nikdo nebydlí, vila není trvale vytápěná a větraná. Po 10 letech byla situace akutní, ale řešení téměř nemožné, rodičům už bylo 55-60 let, sil, elánu nebylo tolik, kolik by bylo potřeba a finance na to najmout firmu, která by udělala kompletní rekonstrukci, nebyly. Dál už to popisovat nebudu, nerad na to vzpomínám.
0x
Váš dotaz je jakýsi divný - jestli píšete pravdu, tak na to, abyste bydlela v takovém domě, fakt nemáte a jak tu bylo napsáno, nejlepší řešení pro lidi i dům bude v budoucnu ho prodat. Kdo tam co dělá a seká nebo neseká trávu, není podstatné.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.