Nejste přihlášen/a.
4x
Nevím, jak vysoký strop máte, ale asi by to chtělo něco na tenhle způsob, aby jste se měla druhou rukou čeho držet.
A radši vyšší, než nižší. Bude to 100x lepší, než židle.
Ale třeba se ozve někdo povolanější. Já strach z výšek nemám, naopak ..
3x
Na žárovku by šlo vyzrát koupí jakéhokoli stahovacího lustru např. Závěsný stahovací/... , na čidlo hlásiče kouře jedině další osoba která se nebojí výšek.
2x
Na tohle nic takového, čím byste mohla ze země vyšroubovat zrovna žárovku, neexistuje. Na jakém principu pracuje ten Váš detektor kouře, to nevím, tam by to možná nějakou holí zatlačit šlo. Ale pořád jsou nejlepší ty schůdky, nebo prostě někdo, kdo to za Vás udělá. Židle je daleko nebezpečnější, než ty schůdky. Sama je doma mám a používám a také zrovna ty "štafle", už vůbec nemusím. Ale to máte v hlavě a s tím Vám nikdo nepomůže. Ale lézt na židli, bych teda nedoporučovala vůbec. To bývají ošklivé úrazy.
0x
ehm, přiznám se, že mě zaujalo, že se bojí, že spadne.. vždyť přece cítíš, že ten žebřík stojí pevně a nelezeš do takových výšek, aby se ti něco stalo, i kdyby si spadla, ne? mimoto , nohama cítíš stabilitu, takže čeho se vlastně bojíš?
nebo jako mě třeba děsej vyšší patra domů , i obecně mi vaděj paneláky, zkrátka je mi nepříjemné , že "nade mnou pode mnou má bydlet x lidí" . je to nebezpečné z pohledu výšky, asi jako vzhledem k mé nedůvěře lidem nestojim nikdy přímo u nástupu do metra, když metro jede, u té čáry,ale stojim takřka uprostřed nástupiště (v praze)..
ale tak, může existovat člověk, který se bojí i toho, že stojí na nohou? :D smích. to se ti nesměju, určitě to má nějaký "vysvětlitelný důvod" , takže tě nijak nezesměšňuji, jen je zrovna tento způsob pociťování pro mě nepředstavitelný a vyvodil ve mně i takový dotaz.
V dětství tahle fobie přišla bez ptaní. Bylo děsivé jít po schodech, které mají mezery a hystericky jsem odmítala nastoupit do výtahu v přesvědčení, že propadu 2 cm širokou mezerou. To vše časem (několik let) naštěstí odeznělo a dnes mám ráda i rozhledny. Jdu tam s respektem, ale beze strachu. No a žebřík zůstal, tam mě nikdo nedostane.Jako dítě jsem byla truc kluka. Vzpomínám, od kdy mi začaly výšky vadit. Tak nějak kolem 40ti let. Až dnes to spojuji s ušima. Tenkrát mě bolelo v uších, když jsem se potopila víc jak 2m pod vodu. A dnes mám problém sundat záclony z malé stoličky. Na závtatě při běžném životě, jsem od neurologa dostala Betahistin. A když ho zapomenu vzít, poznám to velice rychle.
Přitom jsme do té doby bydleli ve 4.patře paneláku a já po schodech i na balkoně se zábradlím z kovových tyček řádila celé dny.Tohle všechno mi naštěstí dnes nevadí. Ale žebříku se bojím. A přitom vlastně nevím, jestli mám závrať.
0x
Případně světlo níž na zeď ne až u stropu, nebo přenosnou lampu ke křeslu. V extrému bych se vsadila, že kutil umí vymyslet i stahovací mechanismus pro lampu pro použití pro hlasič kouře, ale to už by bylo dost zvláštní. Ale pokud nejde o napojení na elektřinu u hlásiče, tím snadnější řešení. Moje teta měla vypínač světla na stropu, takové zvláštní ovládání světla, od stropu uprostřed místnosti u stolu v kuchyni visela šňůrka s kuličkou a jenom se zatáhlo. Taky nelezla nahoru několikrát denně rozsvítit světlo. Všechno by šlo vymyslet, pokud to tomu člověku za to stojí. houseland.cz/...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.