Při melouchu oběd? Ano/ne

Vzpomínám - přistavovali jsme domek v roce 1975. Tehdy se jídla podívala řemeslníkům běžně, obědy i večeře. A moc špatně se shánělo maso. Když jsem padla třeba jen na pěkný bůček, nechal se upéct, nebo udělat mleté placičky se sýrem. Občas krkovička - řízky. Jeden zedník byl tak vyčuraný, že si diktoval: a paninko, zítra bych měl chuť na...A navíc prohlašoval, že nikdy nejí ohřívaná jídla. To znamená:nešlo udělat hrnec guláše a nabídnout mi dnes i zítra. Manželku měl jako kyrysara, ta se mu s tím určitě nedělala, jako my, zákazníci.

Dneska už se to nedělá. Dostanete předem danou cenu, když dáte jídlo, nikdo Vám ji stejně nesníží. Takže je to jen Vaše dobrá vůle. Nabídnout můžete, ale nemusíte. Stačí třeba káva a buchty. Ale když odjedou na oběd, kdoví kdy se zase vrátí. Je to na obě strany. Jaga.

Zdravím. Doba, kdy se "paní domácí" snažila přilákat řemeslníka do svého bytu (a zároveň ho odlákat všem okolo) tím, že mu podstrojovala jídlem a pitím a on pak slevil z ceny, jsou dávno pryč. Dnes si řemeslníci sjednají cenu předem, tu si nakonec vyinkasují, a k vám po dobu trvání prací prostě chodí (jezdí svým autem) do práce. Buď si v poledne sjedou do restaurace na oběd nebo si něco přinesou s sebou. Zvykla jsem si řešit to tak, že pokud je to náš známý, nebo kamarádů známý, ráda se mu postarám o jídlo i pití, a jsme s ním někdo doma. Pokud je to cizí člověk, stará se o sebe sám. Když vezmu, že nám loni dělalo 5 chlapů novou střechu celý měsíc, tak kdybych je krmila a napájela, zapotili bychom se při placení faktury. První den jsem 2x všem uvařila kafe, a 2. den si donesli sklenici kafe svého, a že budou moc rádi, když jim ho uvařím. Tak bych řekla, že o nějaké pohoštění dnes ani řemeslníci nestojí. Sami si organizují práci i čas jedení, jak to vyhovuje jim. Ida

Já bych připravila nějaké studené občerstvení, kdyby náhodou chtěli, protože jinak hrozí, že se seberou a půjdou na oběd a práci budou dodělávat kdovíkdy nebo to odfláknou kvůli nedostatku času. Mám to vyzkoušené. Oběd bych nevařila, jak píše joudič, ještě by se mohli ofrňovat a to bych jim nejspíš hodila hrnce na hlavu omítka neomítka.

U nás vždy, celodenní strava a nápoje dle výběru, pivo, nealko, káva. Ještě nikdo neodmítnul.

Také jsem pracoval na soukromých zakázkách.Ovšem pouze u malých prací.Bez řeči,i když to domluveno nebylo,bylo navaříno.Někdy to byl i trapas,když se podal oběd,který nejím(držková polévka)Pak jsem nucen být hladový.

Ovšem většinou jsem měl k dispozici prázdný byt,pak se šlo na oběd..

tak povinnost to urcite neni ale vetsina lidi to dela, pak taky zalezi na jake remeslniky trefis, u znameho delali dva, a kdyz jim zacli davat obedy, svaciny tak najednou sla prace pomalu a misto prace hlavne jedli, kdyz prestali vyvarovat tak se prace pohla

Tak když už se mi podaří nějakého meloucháře na cokoliv sehnat...což je stále větší a věší problém a ted zrovna se nedaří..ale to je jedno.

Tak nabídnu kafe a udělám obloženou housku nebo chleba bez zeptání,rovnou přinesu.Vždy se to sní.Velké vyvařování žádné.Pokud pánům svačina nestačí tak mají možnost si odjet na oběd nebo so něco koupit.Ale vlastně se to nikdy nestalo svačina stačila.

já měla řemeslníky loni, a nic nechtěli, ani to kafe - nosili si svačiny a na oběd si zajeli dřív to bylo jiné, to se jim vyvářelo a podstrojovalo...

Na zakázkách nic neočekávám, ale když je mi nabídnuto, většinou neodmítnu.Jinak mám možnost jít na oběd do okolí. Často se stává, že se k obědu ani nedostanu, pak většinou stíhám při přesunu na další zakázku třeba v 15 hodin. Když je navaříno, jsou menší prostoje a jsou zákazníci, co dokážou udělat jídlo i na přání. Těm pak plním první, poslední

Když to byl kluk elektrikář, co mi ochotně hned naklusal a bojoval s poruchou, tak jsem mu nabídla večeři. Tu odmítl. Jen si dal nealko a přemluvila jsem ho na chlebíček. Ale když přijela parta chlapů firemním autem, tak těm jsem nabídla maximálně kafe a sušenky. Kolikrát ani to nechtěj. Zajedou si sami někam na oběd. Myslím, že dneska oběd nečekaj.

Asi před deseti lety jsme meli řemeslníky cca tři dny, dostali oběd, svačiu, pití co kdo chtel, kávu. Byli moc spokojeni a my také, pracovali dobře a rychle.

Já osobně bych oběd opravdu nechtěl. Za prvé, když se pustím do práce tak ji koukám co nejdříve dokončit, takže nemám náladu hodinu sedět a cpát se nebo popíjet kafe. Za druhé, když se mám nacpat, tak potřebuju hoďku dvě klídek, bere mě děsně spaní (krev se soustředí na trávicí trakt a absentuje v mozku), to jsem jak pod drogama. Pivo (jedno) bych neodmítl, samozřejmě dvanáctku.