Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, nic hrozného se nestane - jen někomu se potom může takové "lepkavé" nádobí "eklovat". Skutečnou mastnotu pouze teplá voda dokonale neodstraní (a do horké si ruce nestrčíte). Zdravím!
Samozřejmě, že to stačí, nádobí jinak nemyji. A přestože saponáty nikdy nepoužívám, nádobí "lepkavé" nemám.
Salmonela? Na nádobí?
@Dejv,
já nádobí před mytím otírám papírovou utěrkou, kterou pak vyhodím. Větší problém jsou vlasy napadané do odpadu...
Jsem na tom stejně. Pravda, je, že téměř nemastím, takže talíř jenom opláchnu vodou. Jakoukoli chemii se snažím nepoužívat
A tato diskuse o mastných talířích mi připadá docela úsměvná, když tu nedávno téměř všichni tvrdili, že před jídlem (rukama) si není třeba mýt ruce, a že jsem "cimprlich", když se tomu divím. A v takovém případě je myslím salmonela to nejmenší, co člověku hrozí.
Moje sousedka také takto myla nádobí (kvůli alergii dětí). Nevím, jak teď, odstěhovala se a nejsme v kontaktu.
Jar není potřeba používat, pouze ve výjimečných případech.
Pokud budete mýt nádobí pouze v horké vodě, doporučuji používat ocet. Je to ekologické a naše prababičky ta takhle dělaly normálně.
Pokud byste to chtěl dotáhnout do větší dokonalosti, tak si pořiďte pár kousků dřevěného nádobí, misky, lžíce a lžičky. Větší mastnota se sedřela obyčejným pískem.
Mám lžíce a lžičky také ze dřeva, samozřejmě i z kovu a do bylinkových a zelených čajů používám pouze ty dřevěné. A není problém.
Já občas upeču kachnu, výpečky, uvařím kočkám kostry s kůží. Tyhle věci bez jaru ale nejdou dobře odmastitt. Takže všeho s mírou, netrvat na nemožném.
Jinak pokud máte možnost, tak obyčejná, čistá dešťová voda Vám umyje velice dobře i mastné talíře. Myji takhle celé léto kočkám na zahradě misky od žrádla s použitím vody ze sudu.
Voda ti nic neodmastí...To tě zase někdo vyplašil nějakými nesmysly o škodlivosti přípravků, nebo chceš ušetřit?
Nesouhlasím s Vámi, nádobí myté pod tekoucí horkou vodou není mastné ani "ulepené", návštěvy si u mě kávu, čaj i studené nápoje dávají s chutí i opakovaně.
Kdyby jim cokoliv "nesedělo", řekly by mi to nebo by si u mě příště nic nedaly.
Mně se zase hrozně příčí představa, v jakém *** se nádobí myje v myčce na nádobí nebo v napuštěném bazénku. Vím, že spotřebuji více vody, ale pokud si nádobí předem připravím (otřu a srovnám), jde to rychle.
Zeptala bych se takhle: stačí pro jaké účely? Problémem jsou samozřejmě ty malé breberky, které mají tuhý kořínek a v našem organizmu můžou způsobit různé neplechy. Horká voda z vodovodu je možná nezabije všechny, protože se na nádobí udrží. Horkaá voda by měla mít 55°Celsia. Když se k tomu přidá nějaký detergent, tak se vlastně spláchnou. Tak to vidím já. A v horké vodě ale nemyju, Udělám si vřelý roztok s biologicky odbouratelnym Detergentem, ve kterém vlastně vyvařím krátkodobě houbičku na mytí (ta je prý bydlištěm spousty nám ne přátelsky naladěných breberek) a v rukavicích tím myju nádobí. Splachuju tečoucí studenou. Vycházím z doporučení na praní: Například teplotu 60°C voda V pračce dosáhne jen krátkodobě a právě fekální bakterie za tu dobu A při této teplotě přežijí. Proto utérky na nádobí Vyvařuju na sporáku.
smode, je to tak. Jak hezky uvádíte, chemii dostáváme do těla i tam, kde se tomu opravdu nemůžeme vyhnout. Váš příklad je jedním z mnoha. Voda, potraviny, vzduch a další...s tím nic nenaděláme.
Takže proč si další chemii přidávat na nádobí, když to není nutně potřeba? Jasně, že pro jednou Vám to neuškodí, ale za několik desítek let se to nastřádá. Ale je to samozřejmě věc názoru, každý máme svůj rozum a svoje zdraví.
smode, 1) čistička neumí spoustu chemie z vody "vyčistit". Je toho víc, ale napadá mě např. antikoncepce. Pijeme ředěné hormony a z chlapů se za pár let stanou baby. Lidstvo se nebude moct reprodukovat.
2) Jednotlivé prostředky jsou možná prohlášené za "nezávadné", ale jejich dlouhodobý účinek vůbec nikdo nezkoumal. A synergii více prostředků dohromady už vůbec ne.
3) Ano, živoříme "v nevyčistitelném chemickém pudinku", jak jste to hezky nazval. Někoho to utrápí dřív, někoho později. Podle toho, kolik si té chemie každý ještě do těla a na tělo naplácá sám.
4) Nejde o plašení, je to realita, nad kterou by se měl každý zamyslet. Ale jak říkám, každý má svůj rozum a svoje zdraví. Přeji Vám, aby Vám to zdraví dlouho vydrželo.
1) Jistě, ale to jsem také nikde nepsal. Pletete hrušky s jablky. Bavíme se o přípravcích na mytí nádobí které obecně závadné nejsou.
2) Nevím, ale dosti o tom pochybuji. Nicméně možné to je. Můžete uvést zdroj?
3) Zde se shodneme na tom, že se neshodneme. Zjevně každý slovo "chemie" chápeme zcela jinak.
4) U běžných prostředků na nádobí je to čistá iluze.
Vždy si rád k uvedenému tématu počtu něco dalšího, avšak důvěřuji spíše konstruktérovi čov kterého znám osobně, je z oboru a že by byl blb si o něm nemyslím. Nicméně určitě máte pravdu v tom že si spousta "znalých" svého oboru v historii myslelo že je vše ok a později se ukázalo že tomu bylo naopak...nikdo nejsme neomylní..to je riziko života též Vám přeji dlouhé zdraví a děkuji za zajímavou diskuzi
Když jsem byla malá, Jar ještě neexistoval. Nevzpomínám si že bychom doma měli někdy mastné nádobí. Jen se asi muselo důsledněji postupovat od nejčistšího a nemastného skla přes dobře stěrkou očištěné talíře až nakonec k hrncům a pánvím. A narozdíl od nádobí mytého v Jaru se muselo dobře utřít utěrkou. S Jarem už stačilo jen okapat. Také se nádobí mylo několikrát za den a v případě velkého stolování se voda na nádobí i několikrát měnila. Takže ano, dá se i bez Jaru, ale řekla bych, že je to celkově namáhavější a s případnou výměnou vody a nutným utíráním i časově delší práce mež bez Jaru.
Úplně nejlepší je myčka!
V dobách před Jarem (před rokem 1955) se nádobí běžně mylo v horké vodě. Na připálené nečistoty (mléko, špenát, mléko, omáčka apod) na dně hrnůců se používal písek na nádobí (ve třetí menší mističce v mycím stole). Hrubě připálené pekáče od připáleného masa, spálených povidel vyteklých z buchet, připáleného mléka v hrnci, apod.) se opatrně používala drátěnka na nádobí.
Nádobí se mylo ve dvou-dřezu nebo mycím stole se dvěma škopky (například mycí stůl Zenit) - jeden s horkou vodou na mytí a druhý na odkládání umytého nádobí. Nádobí se samozřejmě po okapání muselo utírat čistou utěrkou, která se pak dala usušit nad kamna. Postup byl od nejčitčího nádobí k nejšpinavějšímu. Nejdříve skleničky, hrnečky, talíře a pak teprve kastroly, hrnce na nakonec připálené kastroly, pekáče a pánve.
Na kamnech se stále dohřívala horká voda, která se znovu do chladnoucí vody ve dřezu dolila, aby voda byla stále horká, aby se mastnota (obvykle jen od másla nebo tuku z masa) rozpustila a nesrážela se na nádobí.
Nádobí bylo vždy (snad už do středověku, kdy se začalo nádobí mýt), čisté a hygienicky umyté.
Ale když se na trhu objevil Jar, byl to zázrak, který si oblíbily všechny hospodyně. Nádobí se nemuselo utírat, některé ho v počátečním nadšení dokonce ani neoplachovaly, což si později zvykly. Od začátku šedesátých let snad už Jar používaly všechny domácnosti v Československu a dodnes si malou flaštičku jaru sebou vozí i turisté a ještě zbylí trempové.
Závěr: nádobí lze samozřejmě mýt jenom horkou vodou.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.