První možnost - vydělat si během pár měsíců peníze část přispět domácnosti, část si našetřit a pronajat si malý a hodně levný byt v Brně (70 km od domova), kde bych takyb sehnal práci na zkrácený úvazek, školu bych si dodělal dálkově (zbývá mi rok) a poté na vysokou (kdybych se tam dostal), šel na kolej v Brně. Měl bych soukromí, svobodu, možnost najít sám sebe, klid na učení a taky jídelníček bych měl podle sebe (táta vaří hodně tučná jídla a já zkrátka nemůžu vařit pro sebe, protože je to podle jeho vyhazování peněz).
Druhá možnost - tento rok bych pracoval, abych přispěl domácnosti, školu bych příští rok dodělal normálně na denním zde v malém městě, ale neměl bych klid na učení, málo prostoru (a žádné soukromí), velká omezenost, volný čas bych nemohl přizpůsobit sobě, jedl bych to, co navaří táta a poté na vysokou jít na kolej a tam rozhodne už budoucnost.
Moje srdce je pro tu první možnost, protože se zde cítím jaksi hodně omezený. Doma zkrátka nemůžu mít klid a svůj prostor. V pokoji bratr něco dělá a táta je zas v obýváku. Mnohem volněji se cítím mimo domov. Jako ne že mám něco proti rodině, mám je samozřejmě rád, ale ten byt je zkrátka hodně malý a mně to prostě hodně vadí. Rozum je tak z 60% pro první možnost a z 40% pro tu druhou. Sám jsem si vědom, že jsem mladý a nezkušený, tak se radši ptám i tu, protože snad se tu najdou lidé, kteří dobře poradí. Už dřív jsem si byl jistý pro tu první možnost, ale jak čas ubíhá, tak začínám mít o tom i pochybnosti, jeslti to není blbost si pronajat malý byt jen na rok a pár měsíců do města, který je několik desítek km odtud. Na druhou stranu bych zas takhle viděl velké možnosti pro seberozvijeni a získání si zkušenosti, nastavení si priorit a hodnot a taky jít konečně sám za sebe, zkrátka dělat to, co mi pro sebe přijde správné. Doma se musím zkrátka pořád řídit tím, co mi otec říká, i když je hodně časté, že s tím nesouhlasím (samozřejmě mu to většinou neříkám, protože ho znám) a v první možnosti bych viděl pro sebe daleko větší výhody, jen nevím, jestli ti za to opravdu stojí.
6x
Nebuď bláhový, zůstaň doma a pokus se dodělat střední školu. Potom to zkus na vejšku do města. Ber to tak, že když budeš doma a něco se podělá, tak tě v tom táta asi nikdy nenechá a bude se ti asi snažit pomoci. Když zůstaneš někde ve městě na všechné sám, bez finanční rezervy, tak si stejně moc život podle sebe neuděláš, protože budeš pořád dokola shánět peníce na nájem a na obživu atd. Taky se klidně může stát, že se pod tlakem začneš zamotávát do dluhů a potom to většinou končí špatně a strašně těžko se to napravuje. Jakmile se dostaneš do registru dlužníků, už si nekoupíš byt na hypoteku, ani auto na leasing, protože ti nidko nepůjčí. Já sám sem si podobnou zkušeností prošel po škole a po vojně, kdy sem nemohl nají dobře placenou práci a byl jsem strašně rád, že jsem mohl být doma a žádné dluhy jsem si nenasekal. Takže závěrem, pokud budeš schopen přivydělat nějakou korunu do domácnosti, tak by jsi mohl zkusit navrhnout tátovi případnou uprávu jídelníčku, když už se na tom budeš podílet a co se týká soukromí, tak od jara do podzimu se nechá učit někde venku a přes zimu se budeš muset s bratrem domluvit na nějakém kompromisu. A pokud by jsi se opravdu chtěl odstěhovat do města, tak si dobře spočítej kolik tě bude stat porovoz bytu, strava, cestovné atd. Když jsem cca v roce 2010 bydlel v Praze v nájemním bytě 40m2, tak to bylo cca 17k měsíčně a to jsem měl roční lítačku, což máš další jednorázový výdaj na který si musíš samozřejmě našetřit bokem. Určitě to všechno pečlivě zvaž, ať si nezkomplikuješ život hned na startu.
Každopádně přeji hodně zdaru, ať už se rozhodneš jakkoliv.
Souhlasím s ef s každým slovem. Toto období, v životě dítěte, je hodně složité. Už to není dítě, ale dospělý člověk, který dítětem není, ale musí se jako dítě podřídit, protože je závislý na rodině. Chtěl by o svém životě rozhodovat, pije mu krev, jak rodiče dovedou přízemě uvažovat, nemá soukromí, nemá svůj majetek, štvou ho příkazy a pravidla, pokládá je za buzeraci. A je naprosto bezmocný. A v tom je život ne/dítěte hodně obtížný. Prošli jsme tímhle všichni. 
Musíš ale vydržet, dostudovat a pak se postavit na vlastní nohy. Nezapomeň, že seženeš byt, ale bude prázdný. Bez ledničky, pračky, bez matrace a židle. A ty nebudeš mít na nájem a kauci a ne tak na vybavení. 
Vydrž a nerozhoduj se zbrkle. Uč se, pracuj, šetři a připravuj se na svou cestu, po které, když se na ni vydáš, budeš muset jít sám. A věř, že živopt ti ukáže, zač je toho loket. Přeji ti, ať se rozhodneš správně a také hodně štěstí a laskavý osud.
5x
4x
Není to jenom financovat byt, je tu ještě plno dalších věcí, které jsou nutné k životu a to bez peněz nejde. S tímto mají problém i lidé, kteří mají svou stálou práci s dokončeným vzděláním a samozřejmě plného věku. Táta se stará, umíš si představit, jak sám bez ženy to nemá lehké, ale stará se o vás se všímvšudy. Určitě má nebo měl také jiné představy o životě. Ty by si mu měl spíše pomoci, být mu jako chlap oporou. Nevím, je to můj názor, že máš ještě čas na to, aby si z domu odešel. Ale možná, když se rozhodneš a odejdeš v této době, poznáš o co vše jsi přišel. Možná to nakonec bude pro tvoje dobro, protože poznáš, že to, kvůli čemu jsi odešel, vlastně nic zlého pro tebe neznamenalo. To všechno by si měl dobře promyslet, než odejdeš.
2x
Škola jde dodělat dálkově? Myslím si, že pokud ano, tak by to netrvalo jen rok. Proto bych na rok zatnula zuby a vydržela to doma a školu dodělala v denním studiu.
Pokud jste pevně rozhodnutý z domu odejít, tak bych spíš volila spolubydlení než si pronajmout byt sám. V Brně jsou byty hodně drahý. A cesta do školy vás bude stát taky hodně peněz. Pokud se doma necítíte dobře, tak si najděte brigádu při škole a domů se choďte jen vyspat.
2x
Dobrý den, no to je těžko. Napíši zas něco jiného, ať máš třeba pro srovnání. Byl byt 3+1, v obýváku tedy nikdo nespal, a sestra a já jsme měli malý pokojík (společný pochopitelně), kde neměl soukromí - a ani podle Tebe řečeno "klid na učení" ani jeden z nás. Takto jsme žili pořád, skoro celou základku, gympl (sestra obchodku), oba jsme maturitu udělali i za těchto podmínek.
Horší to bylo pro mě po maturitě (jsem o rok starší). Odešel jsem do Prahy a sestra (udělala též maturitu a zůstala v OVě na VŠ) si ten pokojík začala nějak tak dělat podle svého, až to časem došlo tak daleko, že už jsem raději jezdil jen na chalupu nebo domů nejezdil z Prahy vůbec, protože doma se s ní těžko vycházelo - no ani se moc nedivím - ženská. Nechtěl jsem se s ní dohadovat, a ani mi to za to nestálo.
Poradím zůstaň doma, s taťkou můžeš pohovořit jistě o všem, pokud mu na Tobě záleží, ledasco bude ochotný spáchat, aby to s Tebou do bodoucna dobře dopadlo. Poměry v bytě asi těžko změníš, ale líná huba = hotové neštěstí a vůbec.
Přeji Ti hodně zdaru, ať doděláš alespoň tu střední školu. Ondra
2x
Ještě mě napadlo s taťkou dát řeč, však už jsi také chlap, ne? Jasné, že byt nezměníš, ale taťkovi normálně můžeš povědět, co Ti vadí, a věřím tomu, že taťka - když mu upřímně řekneš, o co Ti jde - s Tebou dveře nevyrazí. Třeba můžeš chtít něco uvařit, nakoupit, co doma není, taťka Ti to uvaří, a ještě lépe, když mu při vaření budeš pomáhat, on Ti poví, co kam kdy, vše si od něho odkoukáš. Budeš - li mu pomáhat často, taťka Tě mimochodem naučí vařit, to je též pro život vynikající. A pak budeš moci doma vařit ledasco, až taťka uvidí, že se snažíš. On to také jistě sežere, neboj se. Tak neleň a neřeš situaci, že máš problémy (to máme všichni). Snaž se je řešit, návody tu máš. Ta situace řešitelná je, neboj se, dejte doma hlavy dohromady, neboj se, však je to taťka, jak píšeš, a hned na tom budete lépe (myslím, že i taťka).
0x
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.