Má cenu čekat na vlastní bydlení?

Život není peříčko. Nevím co vám odpovědět, cokoliv mě napadlo, to jste již popsal, ALE vždy jste našel důvod, proč to nejde. Zkuste najít způsob jak by to šlo. Budete muset ze svých požadavků něco slevit. Je běžné, že dobře placená práce člověka nebaví, opak je vyjímkou.

@romand - včetně mého stavebka co mi rodiče spořili
Takže ne "vaše" peníze, ale rodičů, nemýlím-li se.

v součtu máme vlastně každý skoro průměrnou mzdu
A teď si představte, že jsou rodiny, které nemají ani tolik - a mají i ty děti.

A když pujdu do nájmu 3+1 za 20 tisíc a manželka na mateřskou, tak se do smrti už z nájmu nevyhrabeme.
Můžete i do menšího - a mateřská dovolená není na celý život.

Rozumím tomu, že byste chtěl to, co (si myslíte, že) mají ostatní, že se cítíte "obrán" o částku, kterou jste podporoval rodiče - ale jako dospělý muž byste měl vědět, že člověk musí spoléhat především sám na sebe. Vy jste zdravý, máte slušný plat, střechu nad hlavou - a věřte, že těch, kterým spadne všechno do klína zas až tolik není.

poslyšte kamaráde. To vše je sice smutné, ale něco mi ve vašem dotaze chybí. Dokážete vzdorovat? Čím horší situace, tím tvrdší vzdor? Toto vám moc nejde, že ne?

Píšete že nejste zvědavý na pohádky o bydlení na periférii, tak já vám hned jednu připíšu. Měl jsem rodinu, dvě malé dětičky, třetí na cestě, ženu na mateřské, bydleli jsme ve starším venkovském domku po babičce. Peněz sice moc nebylo, ale bída taky ne. Jenže pak můj zaměstnavatel začal mít trable, začal zpožďovat výplaty. To už jsme byli bez peněz a žili jsme od výplaty k výplatě. Do toho přišla potopa, která nám zbořila domek. Zůstali jsme úplně bez peněz a bez bydlení. Přidělili nám dvacetimetrovou sociální garsonku se sociálně slabšími sousedy. Odešel jsem z práce na podporu v nezaměstnanosti a v životě jsem nekmital tak jako tehdy, když jsem byl tak zvaně nezaměstnaný. Ve dne fušky, v noci němčina. V hlavě mi nezvučelo nic jiného, než :

Toto už se nesmí stát! Das darf man nicht!

Pak jsem právě díky němčině vyhrál konkurs a dostal se do nadnárodní firmy. Sociální garsonku jsme vyměnili za pronajatý byt v místě mého nového pracoviště, dočasně na pár měsíců nám firma půjčila služební byt. Ten jsme vyměnili za vlastní, na stoprocentní hypotéku koupený starší byt daleko na periférii, dojíždění do práce jedna a půl hodiny tam, jedna a půl hodiny zpět. K prvnímu vlastnímu bytu jsme časem přidali druhý vlastní byt, tentokrát už v lepším stavu a na lepším místě. To už jsme měli dětičky čtyři. Dvě starší potřebovaly jít na školu, pronajali jsme třetí byt skoro v centru velkého města. Ukázalo se, že mít tři domácnosti už přece jen bylo trochu moc. První byt daleko na periférii jsme nedávno prodali a koupili jsme zachovalý dvoubytový dům. Třetí pronajatý byt už nepotřebujeme, v dohledné době prodáme druhý vlastní byt a umoříme dluhy. Zůstane nám velký dům v dosahu Brna.

Pěkná pohádka, co? Nebýt potopy, asi jsme dodnes bydleli v menším venkovském domku a já bych dělal v menším okresním městě za menší okresní výplatu.

Chlape. Líbí se mi, jak si stěžujete na garsonku, která má pětadvacet metrů i se záchodem. Chce to vzdorovat nepřízni osudu a situaci postupně vylepšovat. Sám vidíte, že jestli se nedokážete pohnout, nic lepšího než pětadvacetimetrová garsonka vás nečeká. Já na vašem místě bych už dávno byt měl a váš dotaz bych vůbec nepoložil.

Odstěhujte se na západ. Tam jsou ty mzdy ještě vyšší. Snad byste tam našel práci, která by byla ještě lépe ohodnocená a nějaké koruny si našetřil.

Vaše generace, většina Vaší generace bude na tom takhle.

Nemůžete za to, to je daň za cinkání v 89. Jsou věci, které obyčejný člověk neovlivní. Stejně jako nemoc.

Není pravda, že byty v nájmu jsou za 20 000, jsou i levnější. Do 14 000 Kč bylo na Seznamu nalezeno 258 nabídek a ty byty jsou 2+kk, nebo 2+1. sreality.cz/...

S Vaší mzdou i se mzdou, či mateřskou by šlo i to děcko mít, ale museli byste se naučit šetřit, jako naše babičky za války, nebo my v socialismu.

A to bohužel dnešní generace mladých neumí. A nedivím se, to jsou standarty bydlení, i živobytí. My jsme tolik lákadel v 70. 80. letech neměli, nebylo zboží, ale i za 2 000 korun jsme nějak vyžili. S větším podílem práce ženy okolo domácnosti. A neměli jsme všechno nové, dědily se kočárky, postýlky, oblečky. Skříně ani pro nás, dospělé nepřekypovaly oblečením a děti měly také jen určité množství hraček. A uvidíte, že mnozí napíší, že do té doby se nechtějí vracet, stát fronty na banány, na wc papír. Ale doba je jiná, chápu a vidím to i u našich mladých. Člověk chce svým potomkům dopřát, ale je mnohdy již na škodu.

Každá doba má své. Tenkrát nebylo zboží, krámy, obchoďáky na západě budily závist, tak je tady i my dnes máme.

A politika - to vidíte, jestli se o to zajímáte, kam naše peníze šly a jdou. Kolik jich přišlo podvodem, zakázkami, odvody pryč atd. Ale to je dlouhá písnička. Dříve se alespoň ty králíkárny pro lidi stavěly a byla možnost přidělení bytu.

Takže, kdyby bylo dostupné bydlení pro mladé, aby mohly v klidu založit rodinu, neměli bychom si moc stěžovat.

Tak přeji hodně štěstí, určitě bude časem lépe. Někdy se to opět zvrátí k lepšímu.

A důležité pro Vás oba je, že jste zdraví.

Když slevíte trochu z požadavků, jistě se vám vše podaří, ale nejde to hned. Já bych třeba radil, odstěhujte se z Prahy, kde je život nejdražší. Jsou města, kde budete jistě spokojenější. Třeba v Plzni, kde můžete pomocí realitky sehnat zajímavé bydlení. Ale já bych to neviděl na podnájem, ale koupit si byt, na nějaký úvěr, hypotéku a pod. Vysvětlím proč. Když půjdete do nájmu, budete dokola platit a pak zjistíte, že jste platili X peněz, ale nemáte nic. Když koupíte byt, budete též platit, ale ve výsledku ten byt bude váš. V Plzni třeba můžete narazit na domy, které jsou od základu rekonstruované, takže jako nové a jsou třeba blízko středu města v klidném prostředí. Mám tím na mysli, že nemusíte bydlet někde v paneláku, pokud by vám to vadilo. Jsou zde solidní realitky, které vám pomohou se vším. Od výběru bytu, až po zařízení financování. Známý si tak pořídil pěkný byt v domě, který byl kompletně rekonstruován (majitel ho pak po bytech rozprodal) O dům se stará firma, kterou si noví majitelé vybrali a jsou spokojeni. Je zde asi dvanáct bytů (tři v patře) a je to na klidném místě, do středu města max 10min. chůze, nebo např. k řece 5min.. Jinak MHD v dosahu pro jízdu různými směry. Taková místa lze nalézt.

9 miliónů Čechů žije mimo Prahu. Nějaká milión i mimo města. Když se chce, zvládnete to stejně, jako oni.

No budete holt muset trochu slevit ze svých představ a snů. A neříkejte, že to nejde. Mám známého IT technika (se slušným platem, ale to máte i Vy), který si na hypotéku vloni koupil byt 2+1 v Praze (samozřejmě na běžném sídlišti, žádná VIP rezidence). Auto má sice starší, ale v létě si splnil sen a koupil za cca 200000 Kč motorku. I slušnou dovolenou si můžou dovolit (samozřejmě ne v luxusním hotelu na Kanárech). Jeho žena má plat průměrný. Teď čekají rodinu. Nemůžou si bůhví jak vyskakovat, ale v podstatě jim nic nechybí a jsou spokojení.

Nevzdávejte to. 33 ještě není moc. Ano, byty jsou teď drahé, ale pokud jste dokázal dát za 4 roky 3 miliony za léčení, dokážete si vydělat i na byt. Ještě se zkuste poradit s právníkem, jestli by se nedala ta pojišťovna žalovat a vysoudit nějaké peníze. A spousta ekonomů předvídá, že do 3 let vypukne další krize a nemovitosti půjdou zase dolů. Byt 2kk na sídlišti koupíte ještě za tři miliony a tam se dá bydlit i s dětma. A nebojte se vzít si hypotéku, je to pořád výhodnější než nájem.

Já Vám rozumím. Je Vám 32, chcete mít děti (předpokládám, že ženě nebude o moc méně a tak nebudete na děti dalších 10 let čekat, než si splatíte nějakou část hypotéky), vychovávat děti v malém bytě sice jde, ale za jakou cenu? Když jsem Španělům vykládala, kolik jsem před 8 lety platila za pro mě krásnou garsonku 30m2 + lodžie (5 500,- i s energiemi), koukali na mě - za prvé, jak se vzdělaný člověk s normální prací spokojí se životem na takto malém prostoru, za druhé, jak je možné, že takový pidibyt stojí tolik? Ne, pro život dvou lidí s dvěma dětmi není 3+1 nadstandard...

S tou prací bych to tak černě neviděla, takže až se budete stěhovat z Prahy, nechoďte do Liberce, tady je to taky drahé ale zkuste být pozitivní v tom, že jste na to dva. Dva lidé, dva platy. To dělá hodně.

Nevím co bych ti napsal. Bydlení v praze je prostě čím dál dražší a lepší to nebude. I kdyby jsi mimo prahu sehnal méně placenou práci,určitě si nepohoršíš,protože cena života zde bude o hodně levnější jak v praze.

Nevím jestli to chceš slyšet,ale je to i o práci. Mimo město se dají sehnat obyvatelné domy už i za milion-stačí na tom trochu máknout a je z toho lepší bydlení než v praze nebo jiném velkém městě.

Oba máte v průměru-průměrný plat-to znamená jestli jsem v obraze něco přes 30 tisíc na osobu a neměl jsi problém celkem rychle našetřit přes milion. Pak vůbec nevím co řešíš,zachvilku máš dva miliony,kdyby ne zbytek vezmeš na hypotéku a za takové peníze už můžeš koupit pěkný dům,nebude nový ale určitě to nebude ruina. Je plno rodin co musí vyjít z průměrného REÁLNÉHO platu a taky mají děti a nebydlí v nájmu.

Ale to by jsi musel změnit priority-v tak drahém městě i s nadstandardním příjmem fakt dopadneš tak že budeš jako vůl platit astronomický nájem až do smrti.

prehanite, i v pozadavcich... segra bydli 3 mesice na smichove za 15k v docela velkem byte, a tento mesic rodila, ja bydlim 40km od prahy podel reky a v Krci jsem za 25-30min v cekarne u zubare, na Bohdalci za 45minut jsem sedel v redakci, muj barak je puvodne chata za 1,7mil kterou jsem krute zhodnotil jen za cenu materialu a bolavych svalu + situace v realitach na nejmin na 2,6-8mil, pronajmy na vesnicich u Prahy jsou taky za priznivejsi ceny, dum na hypo jsem kupoval ve 35letech s urokem 4,1% a splatkou 9000