Dobrý den.
Zjistil jsem v nějaké nabídce, že se nabízí řezné kotouče do flešky 125mm po jednom kuse
o síle 1mm, 1,2mm , 1,5mm , 1,6mm , 2mm a možná existují i jiné síly kotouče.
Potřebuji doma rozdělit plocháč silný asi 5mm a široký asi 3cm, dlouhý je asi 30cm
Potřebuji z něj dva kusy stejné délky - přibližně asi 15cm. Tedy žádná velká přesnost. Brusku mám ve stojanu na brusky,
kde k tomu je i svěrák k upevnění materiálu.
Jsem domácí kutil a flešku používám jen občas.
A měl bych dotaz : která síla kotouče by byla na tuto práci nejlepší?
K čemu se používá nejslabší síla a k čemu silnější kotouč?
Záleží na síle kotouče - jak silný materiál se řeže?
Nebo je to jedno?
4x
Zdravím,
slabé kotouče jsou na řezání, silné (většinou 6mm) jsou určené na broušení (třeba svárů). To platí všeobecně. Čím silnější kotouč, tím větší potřebujete výkon brusky a tím víc ji také namáháte (brousíte i řežete větší plochou).
K praxi.
Mám brusky od 115mm přes 125, 150 až po 230mm. Naučený z fabriky jsem si stojan taky kdysi koupil, ale po pár použitích ho zase prodal - je to neefektivní (jen vyjmutí a zase zamontování brusky zabere víc času než samotná práce, pokud se nedělá větší serie kusú, navíc běžný kutil používá brusku hodně "v ruce" a mít 2 brusky se zase moc nevyplatí), velká spotřeba kotoučů (přes páku se zbytečně tlačí na kotouč) atd.
Začínal jsem s nejlevnější bruskou 115 a při řezání prvního plechu originál dodaným 2,5mm kotoučem jsem ji málem spálil, protože na silný kotouč a mylné plné zanoření kotouče výkon 500W prostě nestačil, snížily se otáčky a bruska se nestíhala chladit. Zkusil jsem 1,6mm kotouč - bruska v pohodě, ale po 20cm řezu bylo po kotouči, protože místo řezání ho ten plech vlastně oškrábal. Dnes tedy řežu tak, že používám téměř trvale a na vše 1mm kotouč na nerez a po řezaném materiálu bruskou popojíždím sem tam - rychlé, čisté a minimální úbytek kotouče. Téměř na veškeré řezání používám právě brusku 115mm a krájím "železo" i plechy jako máslo. Hlavně neřezat přes hrany - to pak bruska kope a zbytečně rychle se ničí kotouče.
Jednu radu na závěr - nikdy nedělejte (broušení či řezání) různé materály s jedním a tím samým kotoučem - co druh materiálu, to jiný kotouč. Důvod je prostý - miniaturní částečky se zadírají do kotouče a pokud třeba kotouč, kterým se řezalo (brousilo) "železo" použijete potom na nerez, zadřete to "železo" do toho nerezu a pak vám ten nerez začne rezivět.
Děkuji za krásné vysvětlení.
Jsem pouze domácí kutil a brusku používám fakt jen občas.
Mám v dílně dvě brusky, obě mají 850W.
Ten stojan potřebuji hlavně kvůli tomu, když řežu něco co potřebuji uříznout rovně-kolmo. U stojanu je totiž svěrák, takže upnutí materiálu je pevné. A bruska na kloubu také drží kolmici k řezu. Jedná se hlavně o materiál malých rozměrů na šířku o různých delších délkách.
Bez svěráku a pevného uchycení brusky na stojanu je takové řezaní pro mne nemožné. Bruska s 850W se opravdu musí držet oběma rukama. Je to fofr.
Ve stojanu je to velmi snadné. Druhou brusku mám pro případ, kde se nedá materiál uchytit do svěráku. Odělávání brusky ze stojanu, to tedy fakt ne. Stačilo mi ji jen ji tam přesně seřídit a namontovat.
Např. železná brána, lavice a podobně. Tam je materiál v podstatě pevně uchycen sám se sebou a řeže se jen kousek
z něj-úpravy. Také jsem si koupil přenosnou malou svářečku pro domácí používání - na elektrody. Pravoúhlou svěrku a další svěrák jakoby pod stojanovou vrtačku. Takže potřebuji nyní více řezat různých plechů a jeklů, protože na zahradě či kolem domu je stále co vylepšovat. Takž vaše informace rozhodně využiji při své práci. Celkem se mi daří i to sváření.
Sehnal jsem si různé odřezky plechů a jeklů, takže řezání bude nyní více než dříve.
Jinak by mě ještě zajímalo, zda náhodou nemáte zkušenosti i se svářením. Spíše by mi šlo o to, zda existuje nějaké specielní světlo, které by bylo trochu více vidět přes kuklu než denní světlo. Kukla má klasické DIN 10.
Mám problém se trefit na začátek sváru, třeba při vaření matky k plechu. Kdyby bylo nějaké světlo jako lampička naboku,
tak to bych si posvítil a elektrodou bych se lépe trefil k matce z boku například. Někdo může namítnout, že se stačí podívat bez kukly a přiblížit pak elektrodu správným směrem, ale to mi moc nevyhovuje. S lampičkou by to bylo mnohem lepší.
Děkuji za případné nápady.
K tomu řezání - právě pro to, co píšete (kolmost) používám hlavně malou 115mm se slaboučkým kotoučem, držení v jedné ruce, nemusím tlačit, ale jen kotouč do řezu opatrně vedu. Když je potřeba opravdu aby to bylo kolmé, orýsuju a říznu. Pokud se to pak sváří, stejně musí být mezera a jestli je o 0,5mm na jedné straně větší nebo menší u domácí výroby zase tak roli nehraje, svár to stejně zaleje.
Co se týká sváření, to musíte na někoho jiného - já si sice svařím, co potřebuju, ale říkám, že sem spíše lepič než svářeč
Ale ze zkušeností - pokud potřebuju něco svařit opravdu přesně, tak si raději občas půjčím CO2 (sám mám jen trafo a invertor) - odpadá zde hlavní problém amatérů a to je zalití si strusky do sváru. Ohledně toho, jak se trefit, sem laboroval poměrně dlouho (taky jsem se často trefoval mimo) a zjistil jsem, že jak už přece jen hůře vidím, tak docela hodně pomáhá si na místo sváru pořádně posvítit - to pak vidím kromě sváru i jeho okolí (používám 50W LED reflektor na stojanu). Dokud jsem tuhle možnost neměl, řešil jsem to tak, že jsem si elektrody nedovářel do konce, ale nechával si cca 10cm zbytky a ty pak používal právě na to vaření, kde sem se potřeboval opravdu trefit "poslepu" (matice a pod.).
Samozatmívací kukla - normálně přes ní vidíš a zatmaví se až když zapálíš oblouk. Jinak to je jen o cviku, používám klasickou tmavou kuklu a nemám problém..
Dobrá pomůcka je magnet na přidržení místo pomocníka. Na většinu prací stačí dva střední trojúhelníkové 90 - 45 - 45°
Drobné díly vařim: kleště na velký hřebík, k tomu přivařim drobný díl a pak vařim dál. Nakonec hřebík uříznu.
Pokud malou flexu, tak nebrat 115 ale 125 mm - rozměry jsou prakticky stejné, ale kotouč vydrží 2x tolik. Na řezání jsou nejlepší slabé 1mm kotouče, je třeba ale přesné vedení jinak se olámou a jsou hned pryč. A nezapomínat že flexa v ksichtu nebo předloktí nadělá paseku jak motorovka a dávat si pozor, pevně držet, chránit si i oči kvalitními brýlemi (nejlíp obličejový štít ze silného polykarbonátu)
2x
Zdravím
Důležité je aby daný kotouč byl na daný materiál např. na ocel řeželi se ocel apod. Nejčastěji řežu ocel jde to jak silnějšími tak slabšími kotoučky ale raději užívám slabé mají dle mne menší odpor při řezání ale zdá se mi že se více opotřebovávají, při řezání tenkým kotoučkem na flexku netlačím jen jemně nechávám ji spíše vlastní vahou...
1x
Tedy uznávám, že flexa je dobrý pomocník, ale někdy je škoda ji vůbec vytahovat. Než jste sepsal tenhle dotaz, měla by pilka na železo hotovo. V teoretické rovině to vnímám tak, že tenký kotouč = menší odpor, tzn.rychlejší a přesnější řez, ale do určité míry. Řezné kotouče jsou snad do 3 mm síly. Tu pětku sílu materiálu asi říznete jakýmkoliv kotoučem, ale řezat třeba 10 mm silný materiál milimetrovým kotoučem nebude to pravé ořechové. A naopak. Zkrátka bych to vnímal tak, že síla kotouče bude úměrná práci, kterou má kotouč vykonat.
1x
já to vidím tak, že při tenostěnném materiálu je bezpečnější použít silnější kotouč, jelikož ten tenký má tendenci se zaseknout a rozlítnout, případně vyrvat flexku z ruky. A ono je dbré u řezání myslet, nežezat proti břitu na materálu , ale po břitu odbrušovat. Bacha na to třeba u trubek, to si jeden ani neuvědomí že neubírá po břitu ale proti břitu aa flexka kone jak kůň.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.