Nejste přihlášen/a.
nemusíš nic dělat s papírem.. položíš je vedle sebe a na prvni pohled vidíš, že rozdil je v tom, že jsou jakoby ty vrcholy rozdilne, od nejtupějšího po nejostřejší.. budeš začínat tím nejzaoblenějším a končit nejostřejším. ale ty sadové se snad už ani nepoužívají. než vyřežeš závit tak nad tim strávíš mládí.. nej jsou strojní s krátkým náběhem.
Drážky na závitnících jsou jen orientační - existují i jiná značení (3 drážky), některé závitníky (sadové) nejsou 3, ale jen 2ks atd. Nejjistější je si rozřazovat závitníky podle profilu - to se nelze splést. Když vezmu do ruky závitník, dám si do drážky kousek čistého bílého papíru a podívám se po profilu závitu, hned je vidět, jestli je profil jen částečný (předřezávací závitníky - typicky I a případně II) nebo plný (dořezávací - II u 2ks v sadě, jinak III nebo bez označení).
Jen asi pro zajímavost - sady závitníků po 2ks v sadě jsou typicky závitové sady pro řezání "jemných" závitů (např. M10x1 a pod.) a potom závitníky pro závity W a G.
Tzv. "jemné" závity (tzn. závity s jiným než standartním stoupáním) se poznají tak, že v označení je vždy uvedeno stoupání (u standartního stoupání se to neuvádí). Př. M10x1 je "jemný" závit, pokud je někde napsáno jen M10, jedná se o standartní závit.
No nevím, pokud je ten závitník jen jeden, pak podle toho, co nás kdysi dávno učili ve škole, nejde o závitník "sadový" (protože slovo "sada" je vždycky větší množství než 1), ale o závitník tzv. jednorázový, kterých je, ano, několik typů - počínaje klasickým maticovým (dlouhá pracovní část, ůzký dřík, při práci se maticí protahuje komplet celý skrz) až po různé verze závitníků označovaných jako "strojní" typické tím, že mají poměrně krátký náběh pracovní části (závitu) a silnější dřík - postup výroby závitů je tam a zpět.
Dotaz zněl na označení různých závitníků v sadě, takže jednoznačně šlo o závitníky "sadové".
Papír udělá jednolité a hlavně kontrastní pozadí, takže profil závitu na závitníku vynikne.
Závitník do výše očí vodorovně, druhou rukou si dám papír do drážky závitníku a hned vidím, jaký má závitník profil - jestli ostrý (plný), je to "trojka", jestli jsou vrcholy jakoby sražené je to předřezávací (1 nebo 2, podle toho, jak je ten profil moc neúplný). Samozřejmě platí to, co je psáno výše - počty závitníků v sadě podle typu závitu.
Podobně se dá kontrolovat cokoli, třeba správné (souměrné) naostření vrtáku - natáhnu ruku s osou vrtáku kolmo k zemi a podívám se proti světlu (když je čistá obloha a jasno, tak je to nejjednodušší proti ní, jinak třeba papír jako pozadí) - většinou není potřeba nic měřit, nesousměrnost je hned vidět. Někdy je potřeba tím vrtákem v prstech mírně pootáčet, když se to leskne.
Ještě to tedy trochu doplním
- sadové závitníky vypadají takto (náběh středně dlouhý, profil je vidět proti kontrastnímu pozadí
- maticový závitník dlouhý (ruční) vypadá takto (velmi dlouhý náběh závitu pro snadné zavedení do díry), strojní závitníky vypadají takto a dělí se na maticové (pro průchozí díry - mají menší dřík než je závit) a pro slepé díry (dřík je stejně vělký jako největší průměr závitu).
A úplně nejjednodušší je si kliknout sem (web výrobce závitníků a závitových oček) a pak podle typů si rozklikávat - mají to dobře udělané, i naprostý laik by měl vidět (aspoň podle mne) rozdíly mezi jednotlivými typy.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.