Nejste přihlášen/a.
Zdravím,
pred několika měsíci jsem se nastěhoval do sdíleného studentského bytu. Vůbec jsem nevěděl kdo tu bude se mnou bydlet když jsem do toho šel. Ze začátku vše vypadalo v pohodě (jsou tu další 4 lidé asi v mém věku- kolem 20-ti let). Později jsem je zaslechl jak řeší v kuchyni, že se s nimi nebavím. Neřešil jsem to. Vše vyvrchlilo před dvěma týdny kdy přišli opilí domů. V kuchyni (za dvěřmi mého pokoje) řvali, že jsem individuum, můátím dveřma a ruším je tak a vždycky když přijdu se zavřu u sebe. Asi před týdnem jsem po sobě zanechal v koupelně na umyvadle cca 5 vlasů, do hodiny se na umyvadle objevil lísteček s tím že si to mám po sobě uklidit- je to hnus vše jsem uklidil. Dva dny potom jsem uklízel koupelnu a v odtoku se necházel obludný chuchvalec dlouhých vlasů, které nebyly moje. Nebylo to poprvé, ale pokaždé jsem to já blbec bez keců uklidil.
Zdůrazňuji, že s těmi lidmi se znám až pouze z bytu ( necelé dva měsíce). Za tu dobu jsem si s nimi maximálně řekl AHOJ, nikdy se mě na nic nezeptali, jsou to pro mě cizí lidé. Přestože se se mnou nikdo z nich kontakt navázat ani nepokusil, musel jsem už několikrát přes dveře poslouchat, jaké jsem divné individuum. Vypadám úplně normálně, mám běžný sociální život, svoje kamarády, přátele, holku. Po lidech z bytu jsem nikdy nic nechtěl, nikdy jsem je neřešil. Přesto tohle musím poslouchat. V tom bytě skoro ani nejsem, chodím domů docela pozdě odpoledne a jsem tu obvykle tak 4 noci v týdnu, víc ne. Když mám službu, společné prostory uklízím, co je třeba koupit, koupím.
Mám v podstatě nejmenší pokoj z celého bytu, přesto si nemůžu jít do kuchyně uvařit ani blbou polívku, protože tam vždycky sedí u stolu a čumí na mě. Když přijdu, když jdu do koupelny, když vařím vodu... jen sedí a čumí. Jsou tam roztažení po celém stole. Učí se nebo jen tak melou, mají otevřené dveře k sobě do pokoje, který je prazdný a oni sedí a čumí v kuchyni. Už mě to poměrně dost otravuje. Já se o ně nestarám, proč se starají oni o mě a řeší co dělám a nedělám, jak žiju a nežiju?
Takže otázka zní jasně... jsem fakt divnej, že je k životu nepotřebuju nebo to mnou není?
Dík, že jste dočetli až do konce.
Individuum
Nejste "divnej" a nejsou divní ani "oni". Ale s Vaším založením bych si hledala samostatné bydlení. Nebo bydlení s lidmi, s nimiž bych si rozuměla.
Spolubydlení většinou vyžaduje i určitý vztah k lidem, s nimiž člověk obývá společný byt. Nehodí se pro každého. A ne každá společnost, která se takto sejde v jednom bytě, musí vyhovovat každému.
Najděte si jiné bydlení, s majitelem to pořešte tak, aby to ostatní nevěděli a po anglicku se vytraťte. Vaše chyba je, že jste se s nimi hned na počátku trochu neseznámil a nevyjasnil si nějaká pravidla bydlení. Teď už je pozdě
Záleží, jestli chcete situaci zachrańovat, nebo si shánět nové bydlení. V prvním případě využijte nějaké události / svůj svátek, narozky, cokoliv. Nabízí se Den válečných veteránů /11.11./! To je ideální! Kupte vínko a tyčinky a pozvěte spolubydlící. Nalejte a představte se. Řekněte, že toho moc nenakecáte, ale to neznamená, že jste válečný nepřítel. Jestli máte spolu sdílet společné prostory, tak by bylo na místě mít mezi sebou dobré vztahy. Pak se i snáz dohodnete na úklidu. Ono možná bude dobré dát se do řeči nejdřív s jedním a přes něj je pozvat. Přátelský tón, vtipná poznámka. Ledy se prolomí, pokud to teda nejsou idioti.
Jste úplně stejně "divnej" pro spolubydlící, jako jsou oni divní pro vás - kdyby nebyli, nepozastavoval byste se nad tím, že "jen sedí a čumí".
Možná se znají déle, možná si líp rozumějí, možná jste jen "náhrada" a někoho, koho chtěli víc, možná jim vadí, že jste se ten "kontakt navázat ani nepokusil" vy - zvlášť jestli jste pro jejich společenství cizorodý prvek.
Přidávám se k ostatním - najděte si jiné bydlení. Rázem potěšíte pět lidí.
Ano jste divný, proč jste se hned neseznámili a neujasnili si pravidla/neznamená to, že byste spolu museli trávit volný čas, ale takto se míjet a nepromluvit ...divné -vše by pak nejspíš fungovalo jinak. Vy se nehodíte pro takové bydlení. Sežeňte si někde svůj pokoj na ubytovně , kde budete jen sám pro sebe. Takto si popravdě neumím představit fungovat.
S někým s kým sdílím záchod, koupelnu a kuchyni by bylo dobré alespoň trochu komunikovat. Divní jste všichni, že čekáte akci druhého. A co ti poradit? Tady už to asi nevyrovnáš, podobných nabídek ke spolubydlení je více. A s jinými lidmi.
ahoj,
situace je těžká.
Buď to budeš řešit, nebo se nad to povzneseš, jenom je otázka, jestli to psychicky vydržíš.
Během střední a vysokých škol jsem bydlel na kolejích i v privátu, takže mám bohaté zkušenosti s kolektivy.
Pokud se moc budeš izolovat, budeš divný, pokud se budeš moc bratříčkovat, budeš otravný. Takže-něco mezi tím...
Ideální varianta udělat nějakou oslavu, vymyslet nějakou zábavu a spolu s nimi se opít-čím víc, tím lépe... Všem bude blbě, všichni budou vzpomínat na to, kdo co vyváděl, vykládat, komu se udělalo špatně a hlavně, komu je špatně nyní. Takže si dáte vyprošťovák, pojede se druhé kolo a od té doby bude život snesitelnější.
Mluvím z vlastní zkušenosti, a to jsem v té době dělal vrcholový sport (potápění) a vlastně jsem vůbec nepil, ale nebylo zbytí...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.