Proč nefunguje plynule basická elektroda?

Nesmíš se řídit tím, co píšou na obalu, ale chováním oblouku, třeba se ti nedaří držet vzdálenost od materiálu, ta se taky plynule přizpůsobuje podle okamžitého stavu, to samé platí i o sklonu elektrody, prostě si na to musíš přijít trénováním sám.

Elektroda se neodstipava, ale otukáva, v místě svazu si tuknu se současným navazujícím skrtnutim a už se zase svaruje, prostě trénovat, chce to čas a léta praxe.

Bazicke obcas nechaju trubicku z obalu a potom nechcu chytit. Najlepsieho opakovaneho zapalu dosiahnem, ked elektrodu upravim pilnikom alebo brusnym papierom. Ocisti sa aj drot. Pri oklepavani za ucelom odstranenia tej trubicky hrozi, ze rozsypes moc z obalu alebo sa Ti elektroda prilepi. Ak by si ju odklepaval napr. o tehlu, zase ju zbytocne znecistujes.

Bazicke elektrody nie su az tak blbovzdorne ako rutilove a vyzaduju u zaciatocnika trochu vacsiu zrucnost. Trenuj s rutilkami. Zozen skuseneho ochotneho zvaraca v okoli, aby Ti s tym pomohol. Skusenym okom a sluchom hned odhadne, kde robis chyby a k vysledkom sa dopracujes nasobne rychlejsie ako hladanim po internete.

Orientačně se dává 40A na 1mm elektrody,ale svářečku si musíš seřídit podle sebe(podle polohy sváru apod.)bazickou rozhodně na + a trénovat a zkoušet .Já před svárem kousek elektrody odpálím na kousku plechu ,seřídím proud a až pak jedu na ostro,proud je jiný pokud jedu nad hlavou nebo klasiku svislý kouták.

Hezký den

Na bazické el. 2,5 mm dávám v průměru 80 A (+,-) pokud chci dělat rychleji větší sváry či aby to více teklo (silnější materiál) dávám až 90 někdy i 100 A dle potřeby, naopak na tenčí materiály užívám 70 A na velmi jemné dokonce 60 A. Jak bylo již výše řečeno, proud si nastavte tak aby vám to "vyhovovalo" a udělal jste pěkný svar zejména ze začátku. Později se naučíte nastavovat dle síly materiálu, v závislosti na postupové rychlosti a požadavcích na průvar, např. svařujete-li velmi "tenké" plechy pak můžete nastavit např. 60-70 A při menší postupové rychlosti anebo naopak 70 A při vyšší postupové rychlosti apod. Ze začátku když začínáte svařovat zejména s bazickými elektrodami se je nutné naučit stabilně držet jistou délku oblouku,(u baz. elektrod se udává "krátký oblouk") když elektrodu při svařování příliš oddálíte zvětšíte napětí a budete např. propalovat či dělat zápaly (silnější materiál) když naopak budete držet oblouk příliš krátký může se stát že ho občas "zadusíte" zhasnete, chce to praxi, ale to se naučíte s praxí získáte potřebný "cit" pak budete vědět jaké ampéry nastavit na tenčí materiály v závislosti na své postupové rychlosti a délce oblouku a jaké naopak na materiály větších tloušťěk. Co se týká znovuzapalování bazické elektrody jak již bylo řečeno někdy se na konci elektrody vytvoří jakoby trubička z obalu elektrody a elektroda pak hůře zapaluje, v tomto případě stačí lehce koncem elektrody klepnout např. o beton, kus dřeva apod., aby se kovová špička obnažila a pak až znovu zapálit, ale na to časem přijdete i sám...

Co se týká "sklonu" elektrody tak samozřejmě uváděné hodnoty dle druhu svaru berte "orientačně" jako pomůcku pro nácvik zejména ze začátku kdy nemáte žádné zkušenosti, zároveň ale zkoušejte sám za jakých podmínek uděláte optimální svar. Ve svář. škole se většinou začíná tím, že si vezmete kus silnějšího materiálu např. 10-12 mm (plech, plotnička) a na něj shora děláte kratší vodorovné svarové "housenky", učíte se prvně vůbec udržet zapálený oblouk ve stabilním režimu. Když toto zvládnete pak se učí tyto jednotlivé svar. housenky dělat těsně vedle sebe tak, že jednu částečně překryjete přez tu předchozí. Až teprve se zvládne tato jednoduchá věc, přikročuje se teprve k dalšímu tzn. svařování v polohách nejdříve zase vodorovně např. koutový svar (FW) poloha (PB) čili dva materiály postavené k sobě do pravého úhlu ležící vodorovně na pracovní ploše se pokoušíte svařit shora, (normálně vodorovně jak to leží pod rukou) pak to samé můžete zkoušet ve svislé poloze ze spodu nahoru to už je těžší pak nad hlavou pak se přikročí k "tupým svarům" opět v poloze vodorovně pak svisle a tak dále zkrátka od jednoduššího po složitější

Co se týká zhášení oblouku které uvádíte s bazickými elektrodami, buďto tedy držíte příliš krátký oblouk tzn. moc tu elektrodu do svaru tlačíte anebo naopak ruku nechtěně oddálíte tak že oblouk rovněž přerušíte. Když začínáte pak pro udržení oblouku napomáhá přidat si více ampér, tzn. máte-li nastaveno např. 80 A a zhasíná vám to pak si maličko přidejte a zkuste anebo zase uberte a opět zkuste. Rovněž si "osahejte" držení vzdálenosti špičky elektrody od svarové lázně tzn. když elektrodu zapálíte zkuste ruku pomalu oddalovat uvidíte jak se zvětšuje napětí oblouk více září materiál více teče nebo se propaluje až nakonec oblouk uhasne. Pak si zkuste po zapálení zase elektrodu do svaru přibližovat uvidíte jak oblouk "slábne" napětí se "snižuje" až nakonec opět uhasne. A pak si zkuste po zapálení oblouku elektrodu mírně oddálit a opět než oblouk přerušíte malinko přiblížit, toto si zopakujte a snažte se najít mezi oddálením a přiblížením "polohu" kdy oblouk hoří stabilně bez prskání a kdy vydává "jemné" "monotónní" "stabilní" "praskání" "šumění". S tímto si hrajte ze začátku na nějakém ideálně silnějším kusu materiálu tím se naučíte držet oblouk a pracovat s ním ovlivňovat závar mírným oddálením či přiblížením ruky

Jako svářeč pracuji již víc než 30 roků, převážně s bazickými elektrodami, tak radím dle vlastních zkušeností:

Čím menší průměr elektrody, tím hůř se drží oblouk. S průměrem 1,6 to chce opravku dost praxe a zkušeností. Pokud se chcete učit, tak si pořiďte elektrody o průměru 3,2 nebo 2,5 mm. Až se to naučíte s větším průměrem, tak zkoušejte s těmi 1,6.

A to, že se odtaví část kovového jádra do vniřku obalu (vznikne trubička, jak píšete), je naprosto normální. Lepší než oklepávat obal je elektrodou škrtnout o beton nebo něnakou drsnou tvrdou podložku. U tenké elektrody (s malým průměrem) je potřeba přidržet eletrodu asi 5 cm od utaveného konce, protože by se při čištění prohýbala a obal by se mohl odrolit v místě ohybu. Čištění konce škrtáním je lepší z toho důvodu, že klepnutím elektrodou může odpadnout větší část obalu než by jste chtěl.

Rutilovou elektrodu je možné zapojit na kterýkoli pól (+ i -), ikdyž se u elektrod píše, že patří na mínus. Bazická ale na mínusu špatně drží oblouk, při svařování je rachotivý zvuk a oblouk hodně prská (kolem sváru jsou rozstříkané kapky kovu).

Uhořelý konec rutilové elektrody bývá vodivý, proto stačí se lehce dotknout koncem elektrody svařovaného materiálu a oblouk se zapálí (je to snadnější než u bazických).

Uhořelý konec bazické elektrody vodivý není, proto je třeba obal odstranit a dotknout se kovovým jádrem. Při přímém dotyku (v ose elektrody) se elektroda často přitaví (přilepí) ke svařovanému předmětu, proto se bazickou elektrodou pro zapálení oblouku "škrtá".

Ještě doplňuji ocely:

Nelegovaná ocel je "železo".

Legovaná ocel je "železo" do kterého jsou přidané další kovy, které mění výchozí vlastnosti (na př. nerez). Podle množství přidaných dalších kovů se jedná o ocel "Nízko legovanou", "Legovanou" a "Vysoce legoanou".

Bazická elektroda se dává na kladný pól protože kladný pól má při hořícím oblouku vyšší teplotu než záporný, konec elektrody se tedy víc ohřívá a usnadňuje zapálení a hoření oblouku.Obal elektrody totiž obsahuje fluor který odnímá volné elektrony, v podstatě zhoršuje vodivost oblouku.