Nejste přihlášen/a.
V zimě jsem si nechala opravit boty na jaro. V opravně mi udělali nové podrážky na podpatcích poctivých kožených polobotek. Zaplatila jsem 220,- a ten přilepený plátek na tom dutém vymřížkovaném podpatku vydržel, když to sečtu, tak jen asi 15 km chůze. Opravna mezitím skončila . Budu tedy lepit podpatek 7x8cm na tu mřížku znova a sama. Je to taková černá tuhá pryž asi 6mm silná.Obuvnické lepidlo už mám, ale jak odstranit ty zbytky starého lepidla? Je na to nějaká chemie? Nebo jen nožem? Má se to nějak zdrsnit? Nahřát? Pak botu navleču na nohu stolu a bude to zatížené. Nebo je to moc velká váha?
obuvníci používají na odstranění lepidla brusný papír,podklad musí být čistý bez původního lepidla mírně drsný,aby se lepidlo vsáklo,pokud se používá vukolep musí se natřít obě plochy nechat trochu zavadnout a nalepit na první pokus.na mřížky v podpadku se ale asi bude muset použít jiný druh lepidla.dejte to raději Mistru obuvnickému
Odstranění starého lepidla je tak trochu alchymie. Kontaktní lepidla mají tendenci se spíš "užmoulat". Odstraňuje se to tedy mechanicky, chemie může pomoci, ale taky nadělat paseku. Počítám, že je to lepené lepidlem typu Chemoprén, tedy to, co zbylo na kontaktních plochách je taková nažloutlá "žvýkačka". Odstranit, pokud drží, jde obtížně. Smirek, nůž, technický benzín na kousku hadru a brousit, škrabat, případně drhnout. Obě plochy je dobré zdrsnit a odmastit. Důvod, proč to nedrží, je buď ve špatném postupu lepení (možná proto opravna skončila, protože to lepil nějaký Brouk Pytlík) a nebo jednoduše v lepeném materiálu, který je sám od sebe "mastný" a držet to nebude i kdyby to lepil aplikační technik výrobce lepidel. Očištěné a zdrsněné plochy je nutno řádně odmastit (technický benzín, lépe líh) a na jednu nebo obě plochy nanést lepidlo - dle postupu výrobce lepidla. Kontaktní lepidla se pak nechávají zavadnout a plochy se pak na sebe přitlačují ve stavu "polosuchém". Poučka praví, že jakou silou k sobě plochy přitlačíte, úměrně tomu bude spoj držet, Hmotnost stolu je dle mého malá, běžně se používají svěrky, které vyvozují řádově větší sílu, než jaká připadá na polovinu stolu. V nouzi si pomáhám alespoň tak, že do boty stoupnu a vydržím pár minut na jedné noze (90 kg živé váhy), doschnout nechávám skřípnuté pod skříní.
Dříve se to nelepilo, ale přitloukalo takovými tenkými hřebíčky. Podle mne to lepení nevydrží. A tím koupeným lepidlem určitě ne. Mám ho také a vím jak drží. Na ten podpatek se vyvíjí ta největší zátěž, nevím jak jinak bych to popsala. Zkuste zajít k jinému obuvníkovi a zeptejte se jestli by to nešlo přibít.
Zdravím,
dovolím si taky maličko přispět
Konstrukce bot v současnosti je přesně ten důvod, proč mizí (tedy většinou už zmizeli) ševci - opraváři. V současnosti průmyslově vyráběné boty (tím nemyslím boty vyráběné ručně u klasických "ševců") jsou totiž neopravitelné, a pokud už se je někomu jakžtakž opravit povede, většinou to vydrží jen chviličku. Důvody jsou v podstatě 3:
1) samotná konstrukce boty - lehčené podrážky a podpatky (viz třeba vámi popisovaný dutý podpatek s mřížkou)
2) použité plasty
3) spojování materiálu technologiemi, které nelze běžně doma použít a ani napodobit (klasické lepení už se nepoužívá)
Trochu si to rozebereme
ad 1) lehčené podrážky a podpatky - na rozdíl od minulosti se šetří jednak materiálem, druhak je tlak na to, aby boty byly tzv. odpružené (chodí se na rozdíl od minulosti víc po betonu a asfaltu, což je tvrdé a nohám to nesvědčí, takže určité odpružení je nutné). Ale k tomu, aby bota byla odpružená, je třeba také použít i měkčí materiál. Výsledkem obojího jsou právě ony mřížky, které se většinou pod patou bortí a u podpatků zase to, že tu podrážku (pokud už je to dnes vůbec guma - pryž) bodovým tlakem doslova odstřihnou. Starší generace jistě pamatují, že dřív se bota tzv. sešmajdala - dnes to an botách nevidíte, to se dřív rozpadnou.
ad 2) použité plasty - používají se plasty, které vzhledm k účelu jsou lehce vstřikovatelné do forem a zároveň se chovají podobně jako guma, přesněji silikon. Obojí (jak tzv. ABS plasty, tak měkké plasty) mají ale jednu specifickou vlastnost - jsou tzv. mastné a tedy běžnými technologiemi téměř nelepitelné (ano, existují lepidla na tyto materiály s kapalinou, které se říká aktivátor, ale cena je vysoká) a ani speciální lepidla nejsou zárukou úspěchu (viz bod výše)
ad 3) technologie spojování - místo lepení se používá technologie, která by se dala nazvat spíš svařováním. To by nebyl až takový problém ani doma, problém je, že je rozdíl svařovat např. podrážku se svršek, kde se nahřívá plocha a totéž udělat u nějaké opravy, kde se k místu, kde to potřebujete "svařit" většinou nedostanete a pokud už náhodou ano, tak v domácích podmínkách nelze provést ohřát tak, aby dotyčné místo nestihlo vychladnout, takže to vlastně nikdy nesvaříte dostatečně kvalitně a aby tedy spoj vydržel aspoň tak dlouho, jako ten z výroby.
Když shrnu své, dnes už mohu říct poměrně letité, zkušenosti z pokusů o opravy (především dámských - maminka, kamarádky, milenky, manželky) bot
- jehlové podpatky lze trvaleji opravit pouze našroubovanými kovovými patníky (tj. to, na co se šlape)
- zborcené duté (mřížkované) podrážky lze nouzově opravit vystříkáním montážní pěnou, případně vylitím velmi měkkým silikonem - silikon v kartuších se na to moc nehodí a pokud už to chce někdo zkoušet, tak jedině neutrálním, protože acetický začnet tvrdnou dřív, než ho stačíte vymodelovat do potřebného tvaru
- přilepovat upadlé podpatky (viz dotaz tazatelky, částečně utržené podrážky nebo prasklé podrážky lze poměrně úspěšně pomocí technologie tavného lepení (něco podobného, jako jsou prodávané pistolena tavná lepidla), má to bohužel 3 důležitá ale
ale 1) musí být použito průmyslové lepidlo, které se od tavných tyčinek liší delší dobou tzv. otevření (tj. doba, po kterou lepidlo ještě lepí)
ale 2) tato průmyslová lepidla se neprodávají v obchodech a v malých baleních
ale 3) to je bohužel to, co i kdyby se někomu podařilo některé z takových lepidel sehnat, už doma nelze udělat - lepidlo má vyšší teplotu nanášení, takže na jeho ohřátí je potřeba speciální tavící a nanášecí pistole
Trochu nápad a možná někoho něco napadne - dutý podpatek vyplnit nějakou hmotou (dentakryl, epoxidová pryskřice apod.) a pak ten podpatek nalepit normálním (třeba obuvnickým, Chemoprenem atd.) na tu plochu. Nezkoušel jsem zatím nic podobného, ale největší problém vidím v tom, jak v tom podpatku tu výplň zakotvit, aby nevypadla i s nalepenou gumou.
Ronixi, děkuji za obsáhlou a užitečnou odpověď. Bohužel bodíky už jsem vyplácala.Dám Vám ho jinde. Pro Vás ještě info: Boty nejsou plastová moderna z linky, nýbrž poctivé kožené přes 13 let staré, ortopedické přivezené z Brazilie.Nenosila jsem je vytrvale, ale příležitostně. Při péči vypadají stále jako nová klasika, jen ty podpatky už byly dvakrát v opravě. Tato třetí už se na jedné botě "neujala". Nevím, kde hledat dobrého obuvníka,zde skončil. Ale v práci u údržby seženu onu pěnu, tavicí pistoli mám, obuv. lepidlo též...Prostě pohraju si. Hlavně, že mám od Vás ty zásady. Při nejhorším to maximálně znova upadne a budu opět na začátku. Díky!
nezkoušejte už žádné pokusy,ještě jste schopna je více zničit a potom stejně k ševci budete muset (a ten z vás určitě bude mít radost!),pokud jsou boty opravdu kvalitní,požádejte obuvníka o CELĚ nové podpatky a boty budou určitě zachráněny.toto flikování jsou jen zbytečné pokusy a námaha.nevím odkud jste,u nás je výborný p.Hýža z Kelče
Pokud jsem opravoval podpatky,tak jsem používal náhradní "patníky".Ty mají buď jeden nasazovací trn,nebo i více,podle druhu obuvi.
Patníky: opravna-obuvi.xf.cz/...
JABRAKA
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.