Jak získat přehled

Mně to trochu přijde, jako chtít se naučit vařit bez skutečného vaření. Určitě můžete nastudovat spoustu chytrých knížek a videí a bude se vám to hodit, když budete takto připraven, ale nakonec si na to šáhnout musíte a není pravděpodobné, že jen podle naštudovaného vám to půjde samo. Myslím že snad každý kutil se to naučil až tím, že to potřeboval. Bez té praxe by z vás mohl být takový Brouk Pytlík, co všechno ví, ale když dojde na věc, je lepší ho k tomu nepouštět.

čekají tě dlouhé a dlouhé roky praxe, co se týká videí, nebo naučné literatury tak všude se objevují i neskutečné hlouposti, pokud chceš rozumět stavitelství, kup si knihy pro stavební školy. V různých časopisech a internetových stránkách jsou mnohdy fakt nesmysly a to jen proto, aby za každou cenu se časopisy vydávaly stále pořád, ať už ty z papíru nebo články na internetu.

Takhle akorát proflákáš spoustu času na to abys vymyslel nějaký způsob jak se co nejlíp naučit, přitom ten čas můžeš rovnou už teď věnovat učení-nakup knihy-učebnice pro střední školy a učební obory a začni hned, pak si vezmi nějakou brigádu na řemeslné práce, sice budeš dělat přidržtašku za ne moc peněz, ale nějak se začínat MUSÍ.

Ale jak říkám, nepředstavuj si nic růžové, to bude trvat mnoho let než mít všeobecné znalosti a dovednosti.

Perfektní naučnou studnicí je youtube... na jakékoli téma co Vás zaujme tam najdete spousty videí.

Já si myslím, že tohle začíná již v dětství. Když nám bylo s bratrancem a bratrem okolo 9-10 let, motali jsme se u dědy v chlívkávh, komorách, stodolách. Byly tam pilky, hřebíky, barvy atd. A my jsme pořád něco zkoušeli vyrobit od praku, aut ze špulek, pistolí, rybářských prutů, čeřínků, něco natírali, sbíjeli, pletli z proutí, stavěli chýše, přístřešky. Ve 13 jsem stále vymýšlela, jak vylepšit pokoj, korálkové závěsy, pletený koberec. Koukali jsme pod ruce strejdovi kutilovi, dědovi jsme pomáhali na zahradě.

Ta nejlepší příprava na manuelní činnost ve své domácnosti je vyučit se v nějakém šikovném oboru a na ten jenom nabalovat to ostatní. Zedník, obkladač, zámečník, podlahář, malíř - natěrač. Když se člověk zajímá, tak plno věcí pochytí od kolegů v práci a známých. A přijde na to, že i ty odborné práce je někdy lepší svěřit právě tomu odborníkovi, který má k tomu potřebné nářadí. Ale nám eletrikáře, který dokáže skoro všechno a co nemá, to si půjčí, posedí se známými a probere, co a jak se dělá.

Nasměruji Vás na nakladatelství Grada, kde si můžete vybrat pár knih podle zaměření. Pokud se chcete v čemkoliv vzdělávat. Mě tohle nakladatelství nabídlo vždycky nějakou vhodnou, základní knihu s postupy. www.grada.cz - stavebnictví a architektura - 120 titulů. Vyberte si, co právě zajímá. Nebo v knihovně.

Můj bratr si kdysi, zamlada, postavil barák. Sám, pouze s tchánem. Jen na konstrukci střechy měl pozvané chlapy. Prostě umí. Dokonce umí i klenbu. A tenhle člověk si teď pozval firmu na plovoucí podlahu. Divila jsem se. On mi na to řekl, že by to neudělal dokonale a čas, který na tom ztratí raději věnuje práci, kde vydělá tolik, aby zaplatil podlaháře i s podlahou. Také je to přístup. Já si doma opravuji všechno, jen elektřiny a plynu se bojím. Vyrůstala jsem v domku, kde táta dělal všechno a já mu dělávala helfra. Za tu dobu jsem se naučila řešit mnoho věcí cestou nejmenšího odporu. Pracuji s tím, co mám doma, co mohu použít. Takže, až budete muset, opravíte, případně se odborníkovi budete dívat pod ruce a pak už budete vědět.

Chválím Vaši snahu se něco praktického naučit, v dnešní době už dost neobvyklou. Teorie, vyčtená z knížek, Vám ale bez praxe nebude k ničemu. Nejlépe se něco naučíte, až to budete potřebovat a nebude nikdo, kdo by to za Vás udělal. Tak trochu metoda "pokus - omyl". Je to zdlouhavý proces, který občas dopadne nedobře, ale své chyby, ani úspěchy už nikdy nezapomenete. Kdysi se říkalo, že mají Češi "zlaté ruce". Bylo to tím, že sehnat řemeslníka, či určitý výrobek byl dost problém, takže si každý musel pomoct sám. A dostupné literatury moc nebylo (ovšem vycházely různé časopisy pro kutily, například "Udělej/urob si sám"). Já jsem řadu dovedností pochytil v dětství od svého otce a staršího bratra. Když jsem se pak přiženil do starého, polorozpadlého domku, musel jsem se naučit aspoň základy zedničiny, truhlařiny, instalatéřiny, klempířiny, naučit se svařovat... Sám jsem si počítal a montoval ústřední topení (na samotíž, a kupodivu fungovalo bezvadně). Dneska je jiná doba, není problém sehnat jakéhokoliv řemeslníka (i když o kvalitě práce některých "odborníků" se dá polemizovat), nebo profesionální výrobek, takže to klasické "kutilství" pomalu mizí.

Ještě dodám, že pro to musí člověk mít určitě předpoklady, někdo se to přes veškerou snahu nenaučí nikdy. Mám například zetě, který umí snad úplně všechno (mimo elektriky), ale měl jsem taky švagra (špičkového kuchaře), v jehož ruce se obyčejný šroubovák měnil ve smrtonosnou zbraň .