Sousedi nás omezují za bílého dne

Pohrozil bych jim, že jestli nepřestanou s šikanou, tak se domek prodá cikánům a budou mít veselo zase oni. Z okna ať so pořvávaj na svoje děti, vy na to nejste zvědavá. Stejně tak do zdi ať si bouchaj jinde. Prostě buď se budou chovat jako dobrý soused, nebo odejdete a místo vás přijde cikánská partička, na šikanu, pomluvy a naschvály nejste zvědaví.

Dělají jen to co jim dovolíte. Mně úmyslně hodit psí lejno na zahradu, tak ho po nich mrsknu s tím že ještě jednou tak jim ho omažu o ksicht (samozřejmě musí být jistota kdo to tam dal)

A tipnul bych že jim jde o tu půlku baráku - vyštvat vás a levně jí koupit.

Leny, Tvoji situaci úplně chápu. Mám podobné sousedy, ale k takovým případům, jako lejno na pozemku ještě nedospěli. Jsou sice sebestřední, jenom všechno jejich je důležité, zvědaví jsou až hrůza.Nebylo jim hanba, když k nám někdo přišel- stát v otevřených dveřích v baráku a přímo civět na nás. Bydlíme ve slepé ulici, kousíček za nima - na protější straně ulice, když k nám někdo šel, tak ho vrátili s tím, že tam končí cesta.../rozuměj, návštěva nebyla jejich, tak kam by tak asi šla... /. Nebo na naši návštěvu hulákali, aniž se jich někdo ptal, že zvoní zbytečně, že tam nejsme /to nám pak návštěva říkala/, nebo že musí obejít barák, že určitě budem na zahradě, protože jsme dneska ještě nevyšli z domu /přitom máme i zadní vchod, takže nemohou vědět, zda tam jsme či ne. Parkovali neustále na obecní cestě, která je mezi našimi pozemky, ale je jenom 3 m široká. Nechtělo se jím vjíždět do garáže ani stát na parkovišti vzdáleném 80 m. S tím jsme měli největší problém, protože cesta je slepá a my jsme neměli jinou možnost příjezdu a jejich auto pořád na cestě. Šlo ho tak nanejvýš obejít, pokud ho zrovna nemyli a neměli otevřené všechny dveře od auta, nebo vrata či vrátka otevřené na cestu... Pokud to nebylo auto jejich, tak jejich dcery, která tam nebydlí, ale přijela na návštěvu, něco popili, auto nechali a stálo tam i 3 dny. Chodila jsem, prosila, že potřebuji volný příjezd, že potřebuji něco dovézt, apod. /my jsme auto tehdy neměli/... Ještě byli na mně sprostí... Jestli to musím dovézt zrovna dneska a nemůžu jindy... Já pořád slušně, v rámci toho, že se sousedy jenom dobře... A pak na mne vystartovali, že jsem si měla posunout o metr plot, protože oni nemohou z té cesty vytočit autem do garáže a všichni bychom měli víc místa. Jenže než jsme plot stavěli, nikdo s takovým požadavkem nepřišel. Až byl hotový. Ale s těmi zkušenostmi, co s nimi mám, bych už plot necouvla... Oni mají vjezd do garáže přímo z cesty a i při asfaltování té cesty připlatili asfaltérům a ti jim tam dali před garáží několik vrstev asfaltu a uválcovali to do šikma, protože předtím měli z mezi cestou a vjezdem do garáže celý schod... Takže by tam vůbec nevjeli. Kdo neviděl, neuvěří... V rámci úspory SVÉHO místa na pozemku vycházejí ze dveří domku cestičkou 3 m dlouhou, přes vrátka na cestu, pak 3 metry obecní cestou k k dalším vrátkům a těmi pak vejdou na zahradu, kde mají posezení. Aby si neubírali na svém pozemku místo zřízením nějakého chodníčku. Když přivezou dřevo - složí ho na obecní cestu, vytáhnou cirkulárku a řežou na cestě... Šutr, písek, cokoliv přivezou - je na cestě, protože ani do zahrady si vjezd neudělali /zahrada vede celou délkou kolem té obecní cesty,takže by nebyl problém... ale proč si ubírat ze svého vzorně vykošeného trávníčku/. Proč si to dávat na své, když to mohu mít na obecním? a že blokují příjezd dalším? to je přece fuk, to nás nezajímá... Nejdřív na mne zaútočili s tím posunem plotu, pak že máme neoprávněně oplocené část pozemku apod., že se ještě budu divit, jak budu couvat plot. Tak jsem zašla na obecní úřad ověřit, zda jsem v právu. Byla jsem, dostala jsem doporučení nafotit parkování auta a ostatní překážky. Když mne sousedé uviděli s foťákem, tak na mne hukli všichni, kdo zrovna doma byl a řvali syn a matka z balkonu a druhý syn a táta zdola, útočili s kdejakými "rádoby vyhrůžkami". Zbytečně, fotky jsem odnesla na OÚ, sousedi dostali upomínku, já radu, že příště mám volat policii. Sousedi se hluboce urazili, v okolí nás pomluvili, já to ale ustála. Teď chodíme kolem, jenom pozdravím, nebavím se s nimi, auto časem přestali parkovat. Mezitím za náma v řadě vyrostl další rodinný domek, kde mají také auto. A cesta musí být prázdná... průjezdná. Stálo mne to hodně sebepřesvědčování, abych na úřad zašla, není mi to úplně vlastní takové jednání, ale teď zpětně vím, že jsem tam měla jít daleko dřív a situaci řešit. Ne jen sklapnout krovky před burany, s kterými normální domluva není možná. Musíš jim ukázat, že si na tebe nemohou všechno dovolit. Ze strany jejich domu máme vysázené vysoké túje a přísavník, aby nám "nečuměli" přímo na na balkon a na zahradu. To byl také jejich zvyk z balkonu koukat a pokřikovat různé rádoby vtipné větičky... a sledovat a drbat. Tak mají utrum. Jsem ráda, že to mám za sebou...A tobě radím stejný postup. Hlavně se tím neužírat a řešit! A žít si svůj život a snažit si nepřipouštět jejich konání. Jejich vnuci, až na jednoho, nás taky nezdraví, ignorují nás, jen se s drzým úsměvem na nás podívají ..a nic. Kdoví, co slyší doma. Ale to není můj problém. Já byla vychovávána k úctě k dospělým, ale jak říká můj syn - s hňupem se nedomluvíš). Držím palce a nedej se.

Jak vám radili, točte co půjde a hlavně zajděte za starostou, tam kde bydlíte, a popište mu situaci. Jestli pokřikují na vás při klepání řízků, musíte se ozvat. Pokud budete mlčky snášet ty sviňárny, brzo přidají na intenzitě. Hlavně u starosti podejte oznámení o přestupku ve věci občanského soužití a ať také místní orgány něco vykonají. Přinejmenším po předvolání sousedů budou oni vidět, že to hodláte řešit.

Rozhodně si hovory sněma nahrávejte na diktafon a snažte se je přiměřeně vyprovokovat aby diktafon zaznamenal klíčová slova. A pak jen stačí podat trestné oznámení za urážku na cti je to.

tohle by myslím byla situace na mou povahu )

1) bych je pořádně z***** co se starají po tom jestli chodím nebo nechodím do práce. To je čistě vaše soukromá věc..

2) bych jim oznámil, že jestli mě budou takto otravovat i nadále život, podám na ně trestní oznámení na pomluvy nebo něco podobného..náš trestní řád s tím dokáže poradit. Stačí pár návštěv od policajtů a uvidíte..hlavně nesmíte být měkká..na to dle mého názoru spoléhají...že si nenecháte nic libit

Jak se bránit?, nijak, nejhorší je srážka s blbcem. Kašlete na ně a žijte si svůj život ono na ně taky dojde.

Když to je dvojdomek, tak jste každý na jednu stranu?

Tedy nevím, když perete a naklepáváte řízky, tak jak to mohou slyšet? Ale zřejmě oni slyší Vás a Vy slyšíte je přes nějaké okénko, balkón.

A oni nejsou v práci? Možná zbytečně nasloucháte, když o Vás mluví, Vy víte asi také všechno, kde se co šutne. Ignorovala bych je. Hovínko bych uklidila a nic, ani bych s k nim neobrátila, jestli mě sledují. Co nejvíce bych chránila svoje soukromí, postavit zeď, dát na stávající prkna, síť, vysadila stromky, ač jsem proti tůjím, tak v těchto případech nahusto tůje.

Též bych s prarodiči nic nekomentovala, u sousedů je nějaká závist, nebo stará křivda, nedorozumění. Co máte Vy a co oni nemají? Nemáte novou střechu, bazén apod.? Popřemýšlejte, třeba na něco přijdete, proč tak činí. Nechtěli odkoupit půlku právě pro sebe a 4 děti a Vy jste se třeba přistěhovala a udělala čáru přes rozpočet.

Měla jsem dva případy v rodině, že sousedé chtěli koupit byt, a v druhé případě vedlejší domek. A právě u toho domku jsou ty vztahy ne moc dobré. Mysleli, že mají předkupní právo.

Na domek bych nechala namotnovat kameru, detektor pohybu, nasměrovaný na vrátka.

Ve vaší situaci buďte milá na všechny ve vesnici, usmívejte se, povídejte si s nimi. Sousedy zdravte a jinak je ignorujte. Žádné naschvály. Sousedské spory jsou ty nejšťavnatější a asi by vás to na rozdíl od sousedů nebavilo.

Úřady Vám asi moc nepomůžou. Čím víc Vás to bude vytáčet, tím víc je to bude bavit. Je to jak školní šikana. Ignorujte je a s úsměvem je uzemněte. Nenechte se vyprovokovat do nějaké hádky, maximálně jednu dvě jedovaté ironické, sarkastické poznámky pronesené se širkým úsměvem a konec.

Nechodíte do práce, flákáte se? To víte my vataři a pohodáři se prostě máme ...

Klepete maso? Promiňte, to víte, my to rádi každý den a většinou i k večeři, ten váš květák tolik kraválu nenadělá ...

Staráte se o dědu a babičku? To víte, já je mám ráda a chci se postarat, ale jak tak koukám, ti vaši haranti vás šoupnou do důchoďáku hned jak to půjde ...

Psí lejno? Babi to jsou ale prasata viď?! Ne ta zviřátka, ale nevychování páníčci ...

Ale je to o nátuře člověka. Jestli je Vám to cizí, tak to nedělejte. Já se k lidem chovám, tak jak chci aby se chovali ke mě. A když se mi jejich chování nelíbí, tak se k nim začnu chovat stejně jako se chovají oni ...

Případně si na návštěvu a občasnou grilovačku pozvěte pár urostlých kamarádů, kteří tyto poznámky budou pronášet za Vás ...

Pevné nervy a hoďte to za hlavu.