Uklízení mého pokoje

Udržovat pořádek v dospívání-nemožné Hlavní je nehromadit zbytečnosti.Co nepotřebuji-vyhodit,žádné uchovávání věcí,které se mohou hodit nebo máme na ně vzpomínky.V dětství a dospívání jsem skladovala v pokojíku kdeco na co jsem měla vzpomínku,poté plakáty z koncertů...stejně to šlo jednou do koše.A hlavně skládat a dávat oblečení kam patří a hned!žádné takové,že potom se to uklidí.No a odnášet talíře zpět do kuchyně i hrnky,sklenice...Prostě heslo"co můžeš udělat hned,neodkládej na jindy"

Základem uklizenéhé dětského pokoje, ve kterém bydlí teeneger je, aby si uvědomil, že jeho maminka není jeho služkou. Oblečení, které před několika chvílemi jeho máma vyprala, usušila, vyžehlia a poskládala, on s klidnou hlavou, zmuchlané pohodí do prostoru, nechá válet po úpodlaze nebo nábytku. Pro mámu je to urážející, že jeho milované děcko, takhle degraduje její práci, neváží si ji. Když požádáš o odpadkový koš, bez víka, není pak problém, cokoliv, co nepotřebuješ, do něho odhodit. Když učení udržíš na psacím stole, je napůl vyhráno. Hned ráno, ještě než vstaneš z postele, srovnáš rukama a nohama pokrývku a pěkně ji přehodíš a pak natřeseš polštář, máš ustláno. Pak už stačí dát všechno, co máš v ruce, dát na jeho, předem určené místo. Pak nemusíš nic hledat a každou věc znovu brát do rukou a překládat a tím zmatek zvyšovat. Je to snadné. Není třeba zmatkovat. Pořádek se nedělá, pořádek se udržuje.

babkazov - bod pro Vás a máte pravdu !

Možná by stačilo k ní pozvat do pokojíčku největší drbnu ze školy s fotákem...uklízet pak bude jak šílená...

Na facebooku viset jako špindíra chtít nebude co?

Asi budu špatná matka ale já to nehrotila, dcera vždy říkala, že to není nepořádek ale přirozený chaos ve kterém se orientuje jen ona. Vzhledem k tomu, že pokoj byl její a ne můj, neřešila jsem to a časem, jak dospívala byl pokojíček jako klícka.

Pamatuju si - 2 puberťáci (holka,kluk,) čurbes jak hrom,haldy oblečení všude! Cca jsem to vzala a vyhodila z okna.Podotýkám z vyššího patra v paneláku.Potom už tam takový čurbes nebyl. )

Růže, připomněla jste mi, také jsem asi 2x udělala totéž. Z 10.patra.

Já jen z 8.

ruze-tak tahle metoda pomáhá jen matkám ulevit si a myslí,že tím ukáží svou autorituna mě i na přítele to matky zkusily a ani to s náma nehlo,jen jsem se utvrdili,že jsou hysterky co neví jak to vyřešit

ruze-tchýně si stěžovala na psa,že ho něco učila a on pořád a pořád to nechce udělat.Tak jí manžel(její syn) odpověděl,ať mu vyháže skříň,že to určitě pomůžetakže máte pravdu,vzpomíná s úsměvem.

Souhlasím že tohle pouze uklidní rozházené nervy labilní matky. A děti z toho můžou mít docela trauma. A to nemluvím o nebezpečí a přestupku takového jednání. Já nevím, nevěřím že někdo žije v úplné špíně, nepořádku tak, aby z úklidu musel být takový randál. Když se bude na dítě tlačit, ničemu to nepomůže, musí se jednat na obou stranách a v rámci možností.

Ale ano,pomůže to ,zvláště když letí oblíbené a i drahší kousky,je totiž velký risk,že než doběhnou dolů před barák,tak už tam taky nemusí být! Pro příště si to proto rozmyslí.

Myslím,že my ,,štírky,,rozhodně žádné labilní matky nejsme a 14 a 15-ti leté ,,děti,, z takové akce mít žadná traumata nebudou.Aspoň mají na co s úsměvem vzpomínat-je jim už totiž 2x tolik let,co v té době. )

Máš v pokoji dost skříní, poliček, šuplíků, ... na ty věci?

Je rozdíl mezi tím mít v pokoji špinavé nádobí nebo včerejší tričko na zemi a tím, nemít kam dát běžné věci.

Co konkrétně je součástí tvého čurbesu? Stačí sem i poslat fotku, jestli to nedokážeš popsat.

Souhlasím s benem, také bych neházela hystericky věci z okna, pokud jsem sama selhala ve výchově. Děti od malička učíme povinnostem, ale největší vzor je pro ně příklad rodičů, dítě pořádných rodičů se málokdy takto chová. Má to od mala denně zažité. Tak si vzpomente jak po sobě uklízíte vy, milé matky. Matka v afektu není dobrý příklad. Ale často směšný.

Pro běžný život je nutná svéprávnost. Pokud ji nemáte, jakákoliv rada je jen ztráta času. Jestliže vám není nápadné, že použitá věc nemůže zůstat na místě, kde vám upadla, pak je to spíše práce pro někoho povolanějšího s diplomem...

Ukradeno na internetu - Pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos. - nebo - V bibli se píše "Prach jsi a v prach se obrátíš.", pokud to platí, pak mám pod postelí mrtvolu.

dusqer, "Člověk, to zní hrdě"

Ahoj Dusgere.

Tak to já budu mít v mém malém bytě hromadný hrob. Občas ho tedy snížím.

Roztahané nádobí po pokojíčkách naše děti nemívaly. To by neměly šanci ve zdraví přežít. Mámě se neodmlouvalo.

Měla jsem doma tři chlapy a osvědčilo se mi vymyslet prostory na odkládání tam, kde by to z nich nejspíš spadlo. Takže boty: Jelikož naše ulice byla zpočátku spíš polní cesta plná bláta a domů jsme chodili nejkratší cestou přes sklep (vchod je z druhé strany baráku), kde jsme rovnou zatopili a omyli v prádelně boty, zůstalo to tak. Chodíme přes sklep a v chodbě máme něco jako zátěžový koberec a na zdi police, kde se vejdou všechny boty. Do bytu jdeme po schodech v ponožkách a veškerý nepořádek a pach zůstává ve sklepě. Doporučuji všem, kteří tuto možnost mají ! Dalším problémem bylo vrchní oblečení, které mi zpočátku manžel nosil až do kuchyně a házel přes židli. Vyřešeno vestavěnými skříněmi v předsíni. Na svetry a trička jsou asi nejpraktičtější otevřené police, ale ne každý je snese ... Také závěsné koše se hodí na spodní prádlo, ponožky ... A co se mi vyplatilo - nemíchat čisté věci s použitými. Pokud si vyndám čistou věc a nemíním ji po jednom použití vyprat (např. kalhoty), už ji nevrátím zpátky, ale mám část skříně, kde takové věci ukládám. Takže když jdu prát, vyndám pouze tyto věci a nemusím prohledávat všechny skříně. Když jsme předělávali koupelnu, moc jsem chtěla shoz na použivé prádlo, aby propadlo rovnou do koše ve sklepě, bohužel to nešlo a koš se do koupelny také nevešel, takže to řeším hygienicky ... házím ho ze schodů do sklepa k prádelně ... ale třeba to ještě nějak vychytám líp ... :O) :O) :O) ... ale v podstatě máme v bytě pořád uklizeno a všechno "nevonící" zůstává ve sklepě a když potřebuji vyprat, prostě jen shrnu tu jednu část ve skříni a v prádelně vysypu košíky ... Je to jen o organizaci, vše mít tam, kde se to používá a když to nepotřebuji, vrátit to zpátky. Stejně mám přizpůsobenou kuchyň, abych měla vše při ruce. Co nedokážu zvládnout, jsou stohy časopisů, kde všude vidím něco zajímavého a nedokážu se s nimi rozloučit. Takže je pořád ukládám na sebe a samozřejmě už nevím, co tam všechno je. Ale vyhodit to bez vytřídění nedokážu. Když jsem zůstala před 3 roky doma, strávila jsem 3 měsíce života tříděním podobné hromady a výsledkem byly roztříděné hromádky, výstřižky a šanony. Ale další 3 měsíce života se mi obětovat nechce ! Takže pro mě by bylo jediné východisko nekupovat a neobjednávat žádné tiskoviny :O( ...

To vidím jako těžce výchovnou chybu. Maminka, než vydá rozkaz, Tě to musí nejdříve naučit. Takže moje rada, uklízet s mamkou, ona Tě to naučí a pak už budeš uklízet jak profesionál.

Dafin, ale mamka s tazatelkou uklízela po celý její život. Vzpomeňte si, jak začínala: Pojď, budeme kostičky uklízet spolu. Tady máš a dej ji do krabice. A tamtu také. Ony, obě, nespadly včera z měsíce! Den co den mamka ukazovala a pomáhala. A už toho má dost. Už chce, aby se holka chovala jako velká. Navíc, když holka chce, aby se s ní jednalo jako s velkou. Tazatelka ví a umí, jen nechápe proč by to měla dělat. A ptá se, jak toho docílit. Je to jednoduché. Pořádek se nedělá, pořádek se udržuje!

Ze základů teorie bordelity:

Pokud poměr sumy indexů bordelity a prostoru překročí určitou mez, nastavá stav neukliditelnosti. Ve stavu neukliditelnosti je binec neukliditelný, protože je pouze a jedině přemístitelný. Z tohoto poznatku vyplývá jediné možné řešení : Je nutné snížit počet bordelivých předmětů na podlimitní mez. Jasné?