Deprese z bydlení v rodinném domě

Pomohlo by jediné - najít dobrého psychiatra nebo aspoň psychologa.

Já mám z Vašeho příspěvku spíše dojem, že jste se chtěl pochlubit, ne že máte deprese. Žena si bydlení užívá a je šťastná ve Vašem domě? On to není dům společný, tedy i její? No, pokud je tam Vaše mladá krásná žena spokojená a Vy ji nechcete kazit radost, nezbyde Vám nic jiného, než si zvyknout a ty deprese zkusit řešit s odborníkem.

Radu jsem Vám dala a Váš názor respektuji. Nemám s tím problém.

Mno, pokud tenhle příspěvek není fake, tak musím konstatovat, že jste prostě línej a nechce se Vám kolem baráku nic dělat. Já mám taky rodinný dům a sekám trávu a ostatní práce moc rád. Kdybych musel celý den sedět někde v paneláku a čumět z okna, to bych se zbláznil.

Chápu autora příspěvku a na rozdíl od mnohých ostatních si tady odmítám hrát na psychologa a házet tu hloupými závěry. Bydlení v rodinném domku je skutečně mnohem méně bezpečné; podle oficiálních policejních statistik připadá například na jižní Moravě na jedno vloupání do bytu pět (!) vloupání do domků. Pokud náhodou zloděje přistihne majitel/ka, zloděj v lepším případě uteče, v horším se nepohodlného svědka zbaví drastickým způsobem. Také je pravda, že rodinný dům člověka zaměstnává často nekonečným cyklem prací, které mohou těžce pracujícím lidem ještě zhoršovat únavu, obírat je o drahocenný čas a navíc vysávat peníze z rozpočtu. Znám to dobře z vlastní zkušenosti a zodpovědně prohlašuji, že bydlení v bytě je jednoznačně pohodlnější i bezpečnější. Navíc zdaleka ne každý muž je ochoten snížit se k tomu, aby jezdil okolo domečku na sekacím traktůrku jako retard a hrabal se v hlíně; platit si na to firmu zas stojí dost peněz.

Své hořké zklamání z bydlení v rodinném domku jsem vyřešil koupí velmi krásného bytu s vlastní zahrádkou v luxusní čtvrti. Byt se nachází ve třetím a čtvrtém patře cihlového domu. Mám tak bezpečné bydlení zároveň s výhodami vlastní zahrádky a jejího vybavení.

Problém je v tom, že takové byty se velmi, velmi těžko shánějí. Autorovi tudíž doporučuji pátrat, shánět a hledat. Snad to pár měsíců či roků v domku nějak vydrží, pak ho prodá a koupí si pořádné bydlení.

Já si myslím, že pokud má tazatel takový svazující strach, tak ho jistě brzy napadne, že psa můžou lupiči nejdříve otrávit a pak vzít dům ztečí! Proto bych radila opravdu domů, třeba mini uřvaného mazlíčka, který začne ňafat, když zaslechne podezřelý zvuk. Zloději si rozmyslí lézt do domu. Já mám Westíka, smáli se mi, že je to pes obranář, jedině když ho na vodítku ve vzduchu roztočím kolem sebe - na obranu, ale není to tak. I když by nikomu neublížil, hlídá dobře. Je doma, spí v opačném konci domu, aby slyěel ze všech stran a hlásil. Můžeme si dokonce dovolit spát při otevřených dveřích z ložnice na zahradu, aniž byvchom měli jakýkoliv plot. Všechno ten náš pejsek napráská! Na to by stačil i menší Jorkšír ap.

Ještě dodám, že krom těch obav z vloupání, jsem něco podobného zažila s vlastním manželem. Několik let po dostavění domu byl nešťastný v novém domě a práce kolem něj ho deptala, i když má zlaté ručičky, všechno umí udělat, ale musí se chtít. S nostalgiií vzpomínal na panelák a já byla na mrtvici. Vždycky to byl totiž člověk posedlý přírodou, tak jsem mu sehnala ideální pozemek, v přírodě, okraj, spíš stranou od vesnice a myslela si, jak bude šťastný! Ale u něj to bylo dáno tím, že byl zvyklý na svůj čas na běhání, pak na kolo, meditaci, internet, prostě se mu taky nechtělo už nic dělat. Tak jsme měli neustálé dohady, ale časem si zvyknul, přibyly roky a teď je šťastný,že nemusí koukat v paneláku z okna. Čím bude starší, tím víc ho bude barák a zahrada držet ve formě. Ono to nakonec člověku nedá, a chca nechca, se pořád hýbe.

Pocity pisatele chápu. Každý má rád něco jiného, protože každý je jiný a to je dobře. Mám to naopak - já bych se v bytě zbláznil. Baví mě vylézt v létě jen tak skoro neoblečený, sednu na schody (samozřejmě mám venkovní posezení - stůl i židle, ale já si chci sednout k psům), dám si s nimi pivo (milují ho) a čumím jen tak kolem nebo je češu. Pak si vezmu monterky a práci si nějakou najdu. Třeba to sekání trávy, vytrhat plevel nebo se zavřu do dílny, psi jdou se mnou a tam jsem velmi šťastný. Vyrůstal jsem v rodinném domě, pak víc než dvacet let po panelácích a teď konečně 16 roků vlastní dům. Kdybych musel z domu, mám pocit, že by to byla moje smrt.

Jen by mě zajímalo, co pisatel myslel tím "musím dělat spoustu práce, která mě připravuje o čas" Čas na co?

Vaši nechuť k bydlení v rodinném domě naprosto chápu. Přes týden se po práci už nic moc nedá dělat, protože sousedé nemají pochopení pro sekačku ve 20 hodin nebo dokonce později. A nechat si vše na víkend a stát se tak otrokem vlastního bydlení - to je skutečně lepší věnovat svůj čas rodině a vyrazit všichni společně někam pryč namísto toho, abychom žili tak nějak vedle sebe v blízkém prostoru a já se zavíral sám někam do dílny a kutil tam něco "užitečného", co je zrovna na baráku potřeba. Ale to je asi nepodstatné - každý tu zábavu spatřuje trochu v něčem jiném.

Na druhou stranu - chápu i to, že máte obavy o svoji bezpečnost, ale pokud není dům vyloženě někde na samotě, nebude to tak žhavé. Jak už tady padlo, zabezpečení je především otázka peněz. Stoprocentní to pochopitelně nikdy nebude, ale klidu by vám to dodat mělo. Trochu bych ale pochyboval o významu psa - toho lze velice jednoduše eliminovat otráveným pamlskem. Málokterý se dokáže udržet a nevzít sí.

Ve vašem případě mi ale reakce přijde poměrně velká. Sám sice tvrdíte, že se řídíte logikou a rozumem, nicméně to, že nemůžete strachem usnout není normální, ačkoliv nás i sebe budete přesvědčovat o opaku. Nežijeme ve válečné zóně, nehrozí nám noční nálety ani jiné podobné situace. Měl byste uvažovat o návštěvě psychologa. Co s budete dělat s domem - to si rozhodněte až potom.

Na práce okolo domu si někoho domluv, když tě to nebaví. Je spoustu firem, které se tímto živí. Kamarád třeba ani neuklízí, vlastně nedělá doma vůbec nic. Vše mu zabezpečuje firma a to včetně týdenního velkého uklidu celého baráku. Takže tam bych problém neviděl.

Ohledně zabezpečení to vidím naopak. Svůj barák si mohu zabezpečit takovým způsobem, že se ke mě nedostane nikdo. Naopak v bytu jsem částečně odkázán na společnou bezpečnost, protože dovnitř se může dostat kdokoliv.

Já vyrostla v rod.domě.muž v bytě...on taky má pocit podobný vašemu,máme kameru před domem u domovních dveří,kameru s čidlem pohybu na terase,v noci ledky na zahradě.Já,protože jsem vyrostla v domě se zahradou,nikdy mě nenapadlo,že se něco může přihodit.A stalo,byli jsme autem pryč a někdo se nás pokusil vykrást...od té doby vím,jaký je to pocit.Přemýšleli jsme a po poradě se známým-policajt-jsme si pořídili pořádného psa-tedy nejdřív štěně,které dorostlo.Řeknu vám,že to je nejlepší ochrana...Dopředu na vrata ceduli s obrázkem - pozor zlý pes-pořádně celkou.Pes je náš mazlíček,budí ovšem ohromný respekt už svoji velikostí.Jinak doplňuji - sklo dnes ti lumpové nerozbíjejí - nám prostě vyřízli -jsou vybavení.

- já Vám neporadím, ale přesně chápu, co máte na mysli. Vyrůstala jsem sice v RD - ale, jak jsem mohla, utíkala jsem do města - do paneláku.

Ale - až budete mít děti, tak se na bydlení v RD začnete možná dívat jinak - přece jenom je to "jiný kafe" nežli jakýkoliv byt. Třeba si časem zvyknete - na všechno se dá zvyknout, pokud překonáte počáteční paniku. Zdravím.

Každý jsme nějaký. Někdo se děsí práce na baráku a raději jede na kolo apod.

Mě osobně sekání trávy, různé opravy a úpravy, kutilské věci přinášejí pocit blaha. Vždy si vymyslím nějakou práci a nějaký zlepšovák, abych stálě měl co dělat. Vždy, když jdu spát, přemýšlím, co je potřeba zítra udělat. Ono člověk pokud má nějaký cíl (a nemusí to být nutně ten pracovní) se jakoby duševně drží v kondici. Nejhorší je, když člověk žádný cíl nemá, to pak přemýšlí o blbostech a většinou to špatně dopadá.

Já jsem učitel, v práci mám psychické vypětí a fyzická práce je pro mě balzámem na duši.

Co s tím? Normálně bych barák prodala, když je pěkně vybavený, tak stržím i pěknou sumičku. Našla bych si byt tam, kde by se mi to líbilo a nekoupila jeden, ale dva velké vedle sebe a jednoduše je mezi sebou propojila. Tak můžete získat docela velkou obytnou plochu ke dvěma stům metrů čtverečních. Nakonec to udělal i pan Born v jednom z pražských činžáků. To je jedna možnost. Nebo druhá. Dneska se pořád staví nové domy. Tak bych si už dopředu zamluvila dva, které by mi vyhovovaly, nebo se dohodla s prodávajícím na tom, aby mi rezervoval prostory podle mého gusta. Když jsou peníze, tak jde kromě nákupu zdraví, úplně všechno. A i tu saunu by asi nebylo složité v bytě zařídit. A velkou terasu také. Když koupíte byty v posledním patře, bývají tam většinou velké terasy. A máte po starostech.

Nechte barák své krásné ženě, ona už si nějakého údržbáře najde a Vy se odstěhujte do bytu a najděte si nějakou hospodyňku ...pak budete v pohodě všichni..

Pobavilo)

Já si to s Vámi klidně vyměním - ne že bych měla zájem o vaši manželku, chraň pán Bůh!, ale přišla bych jen na přespání, o víkendu bych se porochnila v bazénu, aby se neřeklo - záhonky bych vyplela.

Na oplátku Vám nabízím bydlení v nájmu, skvělý výhled do Stromovky - zejména teď, když je Matějská, máme to z první ruky. Vy bytě jsou staré akumulačky ze kterých už jdou jakési jedy, nevím, jak se majitel postaví k výměně, takže buďto chcípnete nebo se odstěhujete. Toto Vás bude stát 18.000,- plus další náklady na stěhování (dvojí nájem, asi provize realitce, kauce...). Pokus se zdárně vyřeší kamna, budete mít zdarma zvukovou kulisu - někde tam hučí nějaká elektrika, zejména v noci je to moc fajn, je to takové příjemné optimistické temné hučení, až z toho uši zaléhají. Moc se nevyspíte, o to více a radostněji si budete bydlení v bytě užívat.

Cena dohodou. (Protože je to zážitek k nezaplacení.)

Mám něco podobnýho. Ale ne strach ze zlodějů a pod. Bydlím v dost velkém RD 2 x 3+1. Takže je to barák pro dvě dejme tomu čtyřčlenný rodinny. Dole v bytě bydlí 84-letá matka, nahoře já. Brácha tu nebydlí, má svůj byt. Problém je v tom že cokoliv se stane je na mě. Přitom on/brácha vlastní 1/4, já 1/4, matka 1/2. A že je na baraku práce ... škoda se rozepisovat. Přitom se teď začal dělat kuchyň, do toho se mi ucpala voda do koupelny, včera zahrada, sečení (zahrada má asi 800 m2), čerpadlo u studny/zacpanej koš, kdyby bylo na byt A to je furt dokola. Starej barák (50 let) rychle prodat a pryč. Elektrika stará/hliník, voda stará/pozink a pod.

Rady jste dostal. V každé odpovědi máte nějakou a myslím, že dobré.

Jinak na mě tento příspěvek také působí dojmem, že se chlubíte.

Co mě ale zarazilo, že píšete..,, byl jsem nucen postavit rodinný dům,,...Zde je jádro pudla. Kdo Vás nutil? Odpovězte si sám. I s dětmi se přece dá žít v bytě.

A jinak rada na zabezpečení, která zde asi nepadla, je pořádný pes - vycvičený hlídač.

A to necháte paní popíjet víno samotnou? Pořiďte jí ochránce, který na ni a dům dohlídne v době Vaší nepřítomnosti.

To je případ pro psychiatra. Co víc říct. Já měl deprese v bytě 2+1 kde jsme bydleli 4 a pes, Stísněný prostor, průchozí obyvák/ložnice a pod. Bydlím v RD, nikdy sem žádnej strach neměl, je jasný že kdo má RD tak si vše musí udělat sám. To není jako ti v bytech co maj (velký množství) "olšový" ruce.

Prosím a letadlem se nebojíte létat? Však co chvíli nějaké spadne nebo ho něco sestřelí. Zimy jsou v posledních letech dost mírné, ty tři dny co sněží, snad dokážete sníh odhrnout. A časem vám děcka vyrostou a trávník budou sekat ony. No a manželka taky nebude věčně mladá a krásná. Tak co co go?

Hm, jestli máte postavenou nějakou výstavní vilu, kde už na první pohled je vidět, že tady se rozhodně na ničem nešetřilo, a před garáží vám stojí dvě béemvéčka ... To víte, vlastníci ruin a starých domů a favoritů se zase tolik obávat asi nemusejí.

Hele pane bytovej, na mě to dělá dojem, že spíše v tom bytě bydlíte doteďka a pravděpodobně hledáté důvody, proč nemít dům. Rozhodně být Vámi, bych si dům nezošklivoval tou bezpečností. Řekněte mi, kolik mladých rodin bylo cizím zlodějem v domě podřezáno jako kuřata (nepočítají se takzvané domácí zabíjačky)? Třeba za posledních 10 let v ČR? Osobně mám taky raději byt než dům (mám oboje). Raději si vyjedu na kole nebo na lyže, když mám volno. Byt uklidím (spíše tedy má žena) zamknu na sedm západů a jedu pryč. Bez starostí o různá zvířata, o které bych se měl starat, o trávník, bazén a pod. Někdo to ale třeba považuje za příjemné starosti. Když přijedu na barák, padá na mě deprese, co je všechno třeba udělat. Prací se docela vyžíhám v práci (kuchař) a ve volnu mám opravdu raději volno, než si někde hrát na domácího kutila. A abych si zjednal, na to zase není tolik peněz. Takže u mě taky vítězí byt.

To víte, všechno má své pro i proti. Ale proč by někdo podžezával Vaší paní? Pokud je hezká asi by měl jiné úmysly. A v paneláku nebo v bytě je to dobré možná až na důchod, kdy nejste tak pohyblivý a zdravý. Pořízení pejska je dobrá rada, nemusí to být obr pes. Odklízení sněhu není problém, uděláte jen cestičku od domu k brance a v létě si necháte zahradu posekat. Je víc lidí, co bydlí v baráku a třeba se neumí ani k práci postavit, nebo nemají čas, tak stačí okrasná zahrada jen s tím trávníkem, vždyť nemusíte mít záhonky a pěstovat vše od mrkve po rajčata...

Narodila jsem se v rodinném domku, po svatbě opět bydlela v domě a po přestěhování do paneláku se děsila (jací budou sousedé, jak tu vůbec v té "králíkárně" budu žít, určitě mě tu vykradou. Paráda, nemusím topit, všude čisto, v létě chalupa, zahrada... , manžel chalupa i v zimě, dílna, slepice, kočky...Vy to máte opačně, myslíte si, že byt se nevykrádá? Máte víc práce, to jistě ano ale v zimě to spraví fréza na sníh a za půl hodiny máte i dvůr 50x 20 uklizený a v létě kvalitní sekačka (traktůrek). Děti nemusí běhat po sídlišti, vyřádí se na dvoře a zahradě, uděláte jim pískoviště, lezeckou stěnu, domeček, houpačku, bazén a nevím co ještě, budou umět vylézt na strom a na baráku se od mala naučí spoustu práce. Neblázněte , nezmatkujte a užívejte si život na domečku, nemusíte oset zahradu zeleninou a pinožit se tam, stačí tráva a máte o starost méně. No a abyste věděl u nás v paneláku vykradli před ¨5ti roky dva byty za bílého dne, jak, jednoduše, roztáhli futra a měli otevřeno, blbé je, že jeden byt byl u nás na patře a já byla doma,neslyšela a neviděla jsem nic. Máte doma tunu zlata? Co by jiní dali za krásnou rodinu a domeček se zahradou.

Když pominu to, že jsem úplně jiného postoje k bydlení v bytě a v domě, tak máte několik možností:

1) nechat si dům, najít si čas na práci na zahradě = práce není všechno, časem můžete zmagořit

2) nechat si dům, na práci kolem domu si najít firmu

3) dům prodat a koupit si byt

Pokud se domníváte, že k Vám někdo v padne, tak asi máte důvod se obávat , takových domů jsou v ČR miliony. Můžete se informovat u nějaké bezpečnostní služby, co všechno se dá platit.

většinou ti.kdo se bojí o své bezpečí nejsou žádní svatoušci.Spíš grázlíkové,kteří mají kontakty nebo kšefty s pochybnými lidmi.At už se smetánkou politiky nebo jiní pochybní kšeftaři a podvodní podnikatelé.Ne nadarmo se říká,kdo se chce nadmíru míti,musí s vlky výti

Což takhle zajít na psychiatrii či alespoň za psychologem? Vaše přeúzkostlivělost a zřejmě i lenost není normální.

... holt každej je jinej. Já zas byl zvyklý na bydlení v RD od mala, te´d jsem nucen žít v bytě, a z toho zas mám někdy deprese já. A to ještě děkuju bohu za sousedy pod a nad náma - vedle je to horší, ale spím na opačné straně - no spím ...

Když můžu. utíkám o víkendu na chalupu, ktreá ovšem není moje ale mámy, takže nic moc a v zimě to dost dobře nelze . Jelikož z tohohle bytu se asi nedostanu, tak jak jen to půjde, musím si pořídit chalupu, chatu, aspoň zahrádku, nebo mi brzo opravdu jebne ...

Vy, jelikož asi nejste zrovna chudý, to zkuste udělat tak, že si pořídíte byt a k tomu nějakou víkendovou chalupu, chatu, kam budete moct jezdit odpočívat (i prací bohužel, ale to nemusíte dělat jen vy), až budou děti, je to v bytě v háji. ony potřebujou někde lítat, takhle se s nimi nebudete muset vypravovat pořád ven z bytu ... atd atd ... všechno má svoje pro a proti.

Já bych například Vaše starosti docela bral - mám to holt trochu opačně

Heč, můj dům sice nemá bazén a na zahradu už taky místo nezbylo, zato má 1529 m2 obytné plochy a 25 koupelen . Uvnitř domu je celkem 13 psů, nejrůznějších plemen a velikostí. Že mě někdo zamorduje, nebo vykrade se nebojím, i když mi tuhle v pravé poledne běhěm 1/4 hodiny z vchodových dveří ukradli elektrický samozamykací zámek i s bezpečnostním kováním , čímž mě přiměli k instalaci kamerového systému, obsahujícího 1 kameru. O krásnou manželku se taky nebojím, protože žádnou takovou nevlastním . Sice taky občas nemůžu spát , ale má to zcela jiné důvody (například ožralé spoluobčany, řvoucí do 2:00 pod okny).

Vaše krásná,mladá manželka si užívá VÁŠ dům,bazén,saunu a jiné ,,kraviny,,? Tak nevím,jaký je mezi vámi věkový rozdíl? Podle toho jak píšete, mám pocit,že velký.Nemáte spíše strach,že si po dobu Vaší nepřítomnosti při pracovních schůzkách v cizině ,,nenabrnkne,,někoho,kdo se jí bude více věnovat? Jo a k baráku patří velký pes-hlídač.Budete pak snad spát klidněji.

jsi lenoch nebo blázen,vyber si co ti je nejbližší a podle toho se zařiď,promiň...

Pane, prostě jste si na sebe přichystal příliš změn najednou, a ještě k tomu změn podstatných... nejdříve jste se oženil, a jak známo, od tohoto okamžiku se změny většinou teprve začnou dít ... Dále "plánování dětí", to nezní příliš procítěně. No a pak "jsem byl nucen nechat postavit dům". Pochopitelné je, že jako podnikatel na stavění domu svépomocí čas nemáte, ale přece jen mi tam zní jakási odtažitost od toho domu, jakoby to byla věc, která se Vás příliš netýká. Ovšem až na ty dopady, kdy v tom vlastně cizím domě máte najednou bydlet s dosud prakticky cizí ženou... prostě, téměř fatální změny, na které jste nebyl připraven a nemáte čas je podrobně promýšlet, neb jste prostě v jednom kole. Naprostý souhlas, podnikání je úvazek na většinu vašeho času ( zbytek je fakt tak na vyspání), pokud nemáte tým spolehlivých lidí okolo (a kdo ho má?). Takže, najděte si čas aspoň jednou týdně si lehnout na lehátko, do křesla či jinak a jen tak koukat před sebe, na kus zahrady, nechat hlavu, ať pracuje sama, ženu, ať vás nechá na chvíli v klidu, na chvilku se prospíte, vzbudíte se a bude vám jasné, co máte dělat. Věci se prostě časem usadí a vy na své obavy zapomenete. Jo a najděte si dobrou bezpečnostní agenturu s napojením na policejní pult, večer zamykejte, jako všichni ostatní a můžete jít klidně spát. Přeji úspěch v podnikání a vyrovnanou duši .

aby ses nebál o partnerku, tak jedině ji vyhodit, píšeš přece jinde, že ztloustla, tak co, že jo?...

Jste paranoik. Myslím to vážně, ne jako urážku.! To bych si nedovolil. Vaše myšlenka, že za dveřmi paneláku jste v bezpečí, je ovšem velmi zcestná. Sám zřejmě o tom víte, ovšem nechcete si to připustit.

Bydlení v domku primárně předpokládá, že se o něj budete muset starat. Na to jste patrně nebyl zvyklý.

Předpokládám, že nebydlíte zrovna v Chánově, tak mě celkem překvapují Vaše nemístné obavy z napadení.

Možná by jste se měl věnovat víc rodině, než práci.

Ovšem,,, pokud jste byl doposud vychováván "ve skleníku" paneláku, pak mě vůbec nepřekvapuje, že máte panickou hrůzu i ze sekání trávníku.

Já mám barák a k tomu jen jednu ruku. Zatím to zvládám.

Apropo... už jste si někdy zkusil jednou rukou nazout pitomé ponožky, nebo zavázat tkaničky..? Obléknout mikinu, bundu..?

Neřešíte zásadní problém. Ten totiž tkví ve Vás.

Nežijte pouze prací...Nebo jste snad otrokem.? Vstříkněte si do žil "ŽIVOT".!

Životem... je Vaše rodina, která by Vám měla být svatá. Vaše děti, žena, blízcí.

NE peníze..!

Z Vašeho popisu vidím, že svou práci stavíte nad rodinu.

Zkuste o tom jen popřemýšlet.

Pokud to neuděláte, pak je tady možnost, že příjdete nejen o ženu...(to se dá přežít),

ale i o své děti. (to se přežívá mnohem hůř)!

Jako děcko jsem bydlela v malém domě s rodiči,,nikdy jsem a ani mne to nenapadlo,něco o zlodějích a pod.

Dneska jdu hlídat děti a já se tam bojím Je to dnešní situací..Pokud nerad sečete a ubírá vám čas nevím sice jaký ,,ale měl by ste mít dům rád a starat se o něj,,Pokud máte dost peněz ,tak to chce zahradníka a jiné zahradní práce.|Na novém domě tolik toho přece není.Dejte si bezpečnostní folie do oken a pořádné dveře všechny.

Jde to vše o zvyku.

A také alarmy ,,vše jde

Vaše otázka mne zaujala, já jsem od dětství bydlela v cihlovém "paneláčku", kde jsem se nikdy nebála a neměla žádné obavy. Pak jsme s manželem postavili barák a tam jsem se začala bát, když odešel na noční nebo byl v nemocnici. Přes den fajn, v noci na mne šly strachy. Domek byl nový, ale obyčejný, žádná okázala vila. Čas plynul, domek stárnul, ted je starý 26 let, manžel zemřel, zůstaly jsme s dcerou v něm samy. Strach se znásobil...až do doby, když jsem to řekla synovi, že mám obavy, že nás v noci někdo vykrade, nebo když nejsme doma...atd. a že jsou různí úchylové atd. Víte, co mi na to řekl: "Mami, koukni na ten barák, myslíš si opravdu, že vypadá opravdu tak, že by si ho zloději vybrali ze všech baráků jak ten opravdu pravý? no... koukla jsem reálným pohledem na barák, zahradu /upravenou, ale žádná "katalogová striktní úprava"/, žádnej trčíci satelit, ...a uklidnila jsem se. Nebezpečí zůstalo stejné jen můj pohled na věc se změnil. Opravdu to je ve Vaší hlavě, teď dokážu už i večer /sama!/ klidně sedět se skleničkou vína či džusu na terase a moje obavy jsou tatam. Moje rada je - zkuste se dívat na svůj dům a zahradu míň majetnicky. Berte svůj dům pouze jako místo k bydlení...a zkuste se dívat na své okolí míň podezíravě, opravdu nejste středobod vesmíru a všichni nečíhají na to, kde na vás zaútočit a obrat vás o "váš" domek. Mimochodem, práce na zahradě mne bavila a baví na rozdíl od autora příspěvku pořád... a dokonce mi přináší potěšení. A pokládám to za štěstí.

Já být Váma, tak se přestanu dívat na horory a bude fajn...