Dětská pojistka na tyčovém mixéru

Myslím, že zrovna v tomto ohledu nelze srovnávat dětství dříve a dnes. Techniky všeobecně v domácnostech přibylo oproti dřívějšku velmi, hlavně v posledních 10 - 15 letech. Proto dříve také nebyly potřebné na ničem žádné dětské pojistky - to minimum elektrických strojů a strojků se dalo celkem lehce uhlídat.
Když jsem byl malý já v 60. letech, mohl jsem sem doma tak max spálit o kamna, z elektrických spotřebičů byl doma šicí stroj, velký mixer (ten se uklízel do komory, kam jsem nedostal), pračka vířivka a v dílně cirkulárka (tam jsem se opět sám nedostal.
Když byl malý syn v 80.letech, k výše uvedenému přibyl elektrický kráječ, v dílně vrtačka, trafosvářečka a kompresor. Svářečka i kompresor domácí výroby, takže bez krytů, holé dráty a řemeny. Už to bylo o ústa a taky se mi to málem nevyplatilo to podcenit zabezpečit. Odložil jsem vrtačku s drátěným kartáčem na stůl a syn (byly mu cca 2 roky) si na ni šel za mými zády sáhnout. Trefil se jako na potvoru zrovna na spínač, Pustil ji, vrtačku mu natloukla, já od ex dostl vynadáno a pak už sem si to hlídal. A stejně neuhlídal - o cca měsíc později jsem v dílně svářel a protože jsme měl krátké kabely. svářečka stála na chodbě domu. Syn s sex nebyly doma. Pak se vrátili a já říkám manželce "hlídej kluka, mám tady tu svářečku". Neuhlídala, utekl jí a já ho chytil, když měl ruku cca 20cm od těch drátů na přívodu, ve kterých bylo tehdy 380V. Stačil kousek...
Dnes si už vůbec neumím představit, že by přišlo nějaké malé dítě ke mně domů - když to trochu (ale jen maličko) přeženu, tak by v podstatě každý jeho krok mohl znamenat nějaký úraz, protože v mé domácnosti se s malými dětmi prostě nepočítá - doma jsou el. spotřebiče volně, všude po domě (o dílně ani nemluvím) je nějaké volně ležící pro děti nebezpečné nářadí, okolo domu totéž v bleděmodrém - cirkulárka trvale zapnutá (stačí ťuknout do vypínače), kus vedle sekačka, motorová pila, na zahradě a na dvoře auta,..
Tohle dřív nebylo a taky stačilo na děti houknout, případně jim nějakou plácnout a byly jsme jako beránci. Dnes tohle neplatí. Na druhou stranu - to, co si mohli dovolit naši rodiče s námi, už dneska nejde - od nějakých 6 let jsme jezdil s tátou na motorce na nádrži, v 10 letech jsem poprvé řídil rodinné auto normálně na silnici mezi městy (mých najetých prvních 10km za volantem ) a táta seděl vedle na sedadle spolujezdce, bylo mi necelých 12, když sem jezdil sám s buldozerem Stalincem v Krkonoších po Černé hoře kousek pod Sokolskou boudou...Ne, v tomhle se opravdu nedá srovnávat požadavky a představy o dětské bezpečnosti dříve a dnes.