Bezkontaktní teploměr

Info máte dobré, u těch bezkontaktních je problém zapocené čelo, to měření znepřesňuje.

Dobré je čelo před měřením umýt a osušit, chvíli počkat a pak měřit, jenže při horečce za tu chvíli čekání je čelo zase zapocené a měření je pak na prd.

I nemocnice to používají jen orientačně.

Teplomer doma máme a s měrením nemáme problémy. nopak se mi líbi jeho pouzívání a rychlost.

S bezkontaktními teploměry je trochu problém. Pokud nemáte osobní zkušenost s infrakamerou, tak si prohlédněte nějaké infrasnímky těla na netu a představte si, že tento teploměr vlastně "vidí" jen malinký výřez tohoto obrazu. A tohle je vlastně infrakamera s měřením malé oblasti, takže hodně záleží, kam ho namíříte. Jednak mají různé části těla či obličeje různou teplotu, druhak záleží na povrchu - mastný, mokrý, nebo naopak suchý s loupající se kůží, ochlupení.. to vše může zapříčinit zobrazení zpravidla nižšího údaje o teplotě, protože čidlo "vidí" jen povrch, kdežto vás zajímá vlastně teplota v objemu těla. Při opakování se proto jednotlivá měření jsou schopna dosti lišit. Dříve se těmito teploměry třeba měřilo v uchu, ale i tam díky mazu a chlupům to ne vždy měří dobře. Stačí třeba drobná nečistota u čidla a teploměr začne silně podměřovat, aniž cokoli tušite. Toto se vám u kontaktního teploměru nestane. Pro seriózní měření je proto lepší kontaktní, nejlépe skleněný zakázaný rtuťový či lihový teploměr, pod paží, nebo ještě lépe v ústech či v zadnici. Mimo jiné i proto, že případnou závadu na něm prostě vidíte, což se o elektronickém říct nedá. Pro zodpovědné déledobé sledování teploty při nemoci je tedy vhodnější klasický kontaktní teploměr.

Ale samozřejmě bezkontaktní teploměr své výhody má, snadno a rychle změříte třeba malé dítě, nebo pejska, u kterého je ještě problém uhlídat klasický teploměr. Chcete-li ale mít větší jistotu, je vhodné měření opakovat. My máme doma a používáme oba.