Sousedův syn dělá ve dne hluk

§7 (1) Řidič nesmí b) obtěžovat ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích ani jiné osoby zejména nadměrným hlukem, znečišťováním ovzduší, rozstřikováním kaluží, bláta nebo zbytečným ponecháním motoru stojícího vozidla v chodu...

Řidič je osoba řídící motorové nebo nemotorové vozidlo. Mezi nemotorová vozidla řadíme například jízdní kola, mezi motorová vozidla motocykly, automobily a autobusy. Řidič motorového i nemotorového vozidla se musí v silničním provozu řídit dopravními předpisy. Řídit motorové vozidlo bez příslušného oprávnění je trestné.

Nezlobte se ale jsou snad prázdniny, jsem na chalupě a každý den tu jezdí kluci na pinckovi a ještě si řeknou o vodu k pití a nějaký šroubek nebo klíč, vyhovím a poprosím aby od 13-15 jeli jezdit na polní cestu a nebudili mi vnučku, večer se mi před barákem otáčí kombajny jelikož 3 parkují o barák dál ve dvoře, kokrhají tu kohouti, zvoní kostelní zvony, každou sobotu řvou křovonořezy a sekačky (na neděli do kostela jsou tu zvyklí uklízet). Nezlob te se, větší hloupost jako ta rada udělat mu něco s motorkou jsem ještě neslyšela. To by také mohl někdo poradit sousedovi aby vám podřízl ovce. Zkuste se v klidu s klukem domluvit, požádejte ho zda by nemohl jezdit jinde aspoň některý den. Pochvalte mu motorku, určitě to pomůže víc jak nadávky, stížnosti a udání.

Jaká motorka? Má chlapec řidičák? Jezdí po silnici nebo po trávě, po vašem pozemku nebo kde?

Jezdí-li po svém pozemku i bez řidičáku, tak s tím nic nenaděláte, tak jak soused nic neudělá s vašimi ovečkami. Vydržte, synek udělá řidičák a už ho nebude bavit jezdit kolem domu a pojede na silnici. Berte to i z lepší stránky, ovečky zabékají i v noci, synek spí.

Co prozatím špundy do uší?

A co dýchání zplodin? Na to už by se stěžovat si dalo. Možná by jste mohl zajít k lékaři a přímo se zeptat jestli Vás nemůže ta hlava bolet z toho. S potvrzením od lékaře pak zajít na úřad – odbor životního prostředí – a podat stížnost.

Ale jestli kluk dělá řidičák, tak snad až ho bude mít vyrazí do ulic a budete mít pokoj.

Jednou takhle byl problém se sousedem který měl něco s výfukem a ráno ve 4 budil celý panelák. Tak mu to bylo řečeno a přesto si nekoupil nový ačkoliv jsme byli ochotni se na to složit a přidat mu aby byl klid a mimina neplakala už v 4 ráno.

A nic. Nezájem. Tak mu jeden soused automechanik vyndal večer palec - moc nevím co to je, pamatuju si ten název jenom a on ráno nenastartoval. Jel do práce MHD což v Praze není takový problém a o víkendu mu ho tam soused vrátil. Došlo mu to a výfuk si koupil a v hospodě zaplatil pivo chlapům, že mu prozradili co mu udělali. Nemohl na to celý týden přijít.

Kde parkuje motorka toho ohleduplného chlapce?

Až Vám budou jezdit pod okny non-stop kamiony a nebudete moct ani větrat,tak to začněte řešit na obci,jinak bych ho chytl a dal mu pár po tlamě!

myslet si, že nadměrný hluk se posuzuje jen podle hygienických norem a ještě platících dost jinak pro noc a den, je podle mě nesmysl - viz níže přiložený text - pravda, to jsou odvolávky na starý občanský zákoník, teď už máme NOZ (nový občanský zákoník), ale nějak se mi nechce věřit, že by dané vývody už neměly platit
(naopak do těch závaznejch hygienickejch limitů se (debilní) obce (včetně Prahy samozřejmě) mají tendenci srát a zneplatnit to - nevím, na jakou legislativní úroveň to t.č. dospělo, mám pocit, že už docela jo...)

oficielní cestou je to téměř na nekonečný lokte (to se sousedův frocek mezitím spíš někde přizabije...), první instance je celkem jasná - obec... (a pokud možno se zapojením i dalších lidí - i kdyby mělo jít jen o jednoho dalšího souseda navíc, už je to lepší), oficielní naměření hluku by jistě bylo lepší, ale i zachycení na nějakou nahrávku, zase svědectví i jiných má cenu
(nevím, jak je to s policií - jde o to, že dřív i vydávala na požádání záznam o výsledku přivolání - teď už to mám pocit takhle automaticky nejde - každopádně by to chtělo si napřed neformálně pohovořit s někým od místně příslušné policie (v městě jasně městské, na venkově nevím) a pozeptat se, jak by posuzovali a řešili nadměrný hluk během dne a jaký by o tom šlo od nich získat záznam - o ten papír by šlo hlavně, ale jeho získání je asi opravdu nějak složitý (ale aspoň by šlo odvolat se na jejich zásah/y při podání stížnosti obci - ta už by od policie (zvlášť městský) měla konkrétní záznam/y dostat hladce)
pokud by se dala záležitost napálit nějak z technicko dopravního hlediska (viz předchozí rady), tak by to bylo jistěže skvělý, ale v tom se nevyznám, takže radit nemůžu, ale zřejmě by to stálo za bližší posouzení

každopádně citovanou argumentaci " zakazuje obtěžování jdoucí nad míru přiměřenou poměrům. Jde tu jak o poměry místní" bych vzal jako základ (jen by to chtělo stáhnout si starej i novej obč. zákoník a podle oddílů zjistit, jestli se v NOZ nachází obdobné znění (případně se zeptat nějakýho právně orientovanýho člověka))

(jinak snaha o domluvu je určitě nejlepší, ale mám pocit, že někdo si jaksi nedovede představit, co tohle může bejt za peklo (přirovnávat tohle k (mnohonásobně míň četnému v takové blízkosti, a tudíž intenzitě) sekání trávy, nebo i křovinořezům je přímo směšný - to je asi tak jako dát na roveň facku, a silnej úder železnou tyčí do lebky, ono jde totiž fakt o tu už nesnesitelnou četnost takovýho rušení a jeho intenzitu, i nezbytnost produkování hluku hraje podstatnou roli... - fakt zcela jinak vnímám řvoucího kojence, a stejně intenzivně řvoucí skupinku bezohledných nebo prostě tupých debilů v MHD - a je to naprosto přirozené;
použití hrubý nelegální síly bych v tomhle případě (pokud by snaha o rozumné vysvětlení selhala) považoval za naprosto oprávněné, jenže to prostě často z toho či onoho důvodu realizovat nejde, nebo není doporučení vhodné...)
---

29.05.2006
profipravo.cz/...
K posouzení, zda jde o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům (§ 127 ObčZ)
I. Stanovení toho, zda jde o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům (§ 127 ObčZ), je věcí soudcovského uvážení. Soud však musí vždy zjistit, jaká míra obtěžování nepřekračuje přiměřené poměry jak v daném typu lokalit, tak i v konkrétním místě; bude-li však obvyklá míra obtěžování hlukem v daném místě vyšší, než je míra obvyklá v jiných obdobných lokalitách (např. v obytných sídlištích), přičemž tato vyšší míra bude způsobena jednáním, pro které není území v takových lokalitách určeno (např. hlučné hudební produkce v obytné zástavě či v její blízkosti), bude pro posouzení věci rozhodující nižší míra obtěžování obvyklá v obdobných místech; místní zvyklosti v tomto případě nejsou rozhodující.

Soud rozhodující o návrhu na ochranu podle ustanovení § 127 občanského zákoníku se nemůže omezit jen na konstatování, že namítaný zásah je v souladu se stavem v místě obvyklým, ale musí vždy zohlednit míru přiměřenou poměrům (které by měly být).

II. V případě, že obtěžování překračuje meze stanovené správním (hygienickým apod.) předpisem, přesahuje i míru přiměřenou poměrům.

rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 223/2005, ze dne 26. dubna 2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce L. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) městu T., zastoupenému advokátem, a 2) J. B., zastoupenému advokátkou, o uložení povinnosti zdržet se obtěžování hlukem, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 3 C 168/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. února 2004, č. j. 13 Co 522/2002-252, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. února 2004, č. j. 13 Co 522/2002-252, v bodě I., jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba proti žalovanému 1 byla zamítnuta, a ve výrocích III. a IV., jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhal, aby soud žalovaným uložil povinnost zdržet se jeho obtěžování hlukem. Bydlí v domě vzdáleném 150 metrů od otevřeného městského zimního stadionu a městského koupaliště a je rušen zde provozovanými hudebními produkcemi, zejména ve večerních a nočních hodinách.

Okresní soud v Tachově (dále "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 29. března 2002, č. j. 3 C 168/99-209, výrokem pod bodem I. uložil žalovaným 1) a 2) povinnost "zdržet se obtěžování žalobce hlukem z pozemku č. 3375/1 o výměře 1792 m2 s hřištěm – stadionem, z pozemku č. 3375/2 o výměře 3131 m2 a z pozemku č. 3375/3 o výměře 628 m2, když tyto nemovitosti jsou ve vlastnictví žalovaného č. 1 a jsou evidovány na LV č. 1 v k. ú. T., obec a okres T. u Katastrálního úřadu v T.", výrokem pod bodem II. uložil žalovanému 2) povinnost "zdržet se obtěžování žalobce hlukem z objektu č. p. 1547, umístěném na pozemku č. 3375/3 o výměře 628 m2 v k. ú. T.", a výroky pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení. Doplňujícím rozsudkem ze dne 29. března 2002, č. j. 3 C 168/99-215, zamítl "návrh žalobce, jímž požadoval uložit povinnost žalovanému č. 1, zdržet se obtěžování žalobce hlukem z budovy č. p. 1547, umístěné na pozemku č. 3375/3 o výměře 628 m2 v k. ú. T.". Po objasnění četnosti a době provozování hudebních akcí, po zjištění jejich provozovatelů a zjištěním intenzity hluku znaleckým posudkem, s přihlédnutím k vyhlášce č. 13/1997 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací ve vztahu k § 70 odst. 1 a § 71 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, dospěl ve smyslu § 127 občanského zákoníku (dále "ObčZ") k závěru, že žalovaní jsou odpovědni za obtěžování žalobce hlukem, dosahujícím úrovně, která překračovala míru přiměřenou tamním poměrům.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaných 1) a 2) rozsudkem ze dne 12. února 2004, č. j. 13 Co 522/2002-252, výrokem pod bodem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se v části odvoláním napadené ohledně žalovaného 1) žaloba zamítá a výrokem pod bodem II. rozhodl, že ve vztahu k žalovanému 2) se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud konstatoval, že žalovaný 1) "ač vlastníkem zmíněných pozemků není a nebyl provozovatelem aktivit", které byly zdrojem hluku; nelze mu uložit povinnost zdržet se činnosti, již neprovozoval. Poukázal na to, že výklad toho, co je "obtěžování nad míru přiměřenou poměrům"musí být objektivní, nepostačuje jen subjektivní náhled. Připomenul nutnost zabývat se i otázkou "vážného ohrožení práva"jako dalšího znaku § 127 ObčZ. Shrnul, že několikeré překročení akustické hladiny zvuku povolené hygienickou normou nepostačuje k učinění závěru, k němuž dospěl soud prvního stupně; občanskoprávní ochranu lze poskytnout proti namítanému rušení jen tehdy, jde-li o takový zásah, který je v rozporu s tím, co lze ještě po žalobci požadovat, aby toleroval a co je povinen akceptovat v rámci sousedských práv, která se poskytují na základě vzájemnosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, ve kterém napadá rozsudek odvolacího soudu v bodech I., III. a IV.; uvádí, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, řízení je postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. K výtce odvolacího soudu, že se soud prvního stupně nezabýval pojmy "míra přiměřená poměrům a "vážné ohrožení práva", ačkoliv mu to ve zrušovacím usnesení již jednou uložil, dovolatel namítá, že soud prvního stupně zevrubně zkoumal všechny okolnostmi případu z objektivních hledisek. K otázce, zda může být hygienická norma stanovící hladinu hluku překročena, nastolenou odvolacím soudem, dovolatel uvádí, že tyto normy existují proto, aby vymezily maximální přípustné vztahy mezi subjekty práva a vybočení z těchto norem je možné pouze v případě, povolí-li to předem příslušný hygienik. Nestane-li se tak, je vybočení z nich vždy porušením práva. Pokud odvolací soud připomenul, že žalovaní nebyli příjemci prospěchu ze své činnosti na úkor žalobce a předmětná činnost slouží k uspokojování kulturních potřeb občanů, dovolatel namítá, že otázka prospěchu je irelevantní a za kulturní potřebu lze vydávat naprosto cokoliv. Připomíná, že dotčené nemovitosti byly kolaudací určeny ke konkrétním účelům a pokud byly použity v rámci jejich pronajímání jinak, byl jejich vlastník povinen učinit potřebná opatření. Odvolací soud dále řešil otázku, v jakém rozsahu lze po vlastníkovi sousedního pozemku požadovat, aby se vzdal práva na klid ve prospěch širšího okruhu osob. K tomu dovolatel namítá, že takové omezení lze požadovat pouze na základě zákona a v jeho mezích nebo na základě dohody a nutno respektovat čl. 4 Listiny základních práv a svobod. Za problematický považuje dovolatel názor odvolacího soudu, že je třeba, aby bylo zjištěno, kolik dní v roce je žalobce skutečně hlukem obtěžován a jaký je poměr rušivých dnů ke všem ostatním dnům v roce. Nejen že takový požadavek není podložen žádným právním předpisem, ale pro žalobce, jako nositele důkazního břemene, by to představovalo náklad 3,5 milionů korun jen proto, aby podklad pro fundované rozhodnutí odvolacího sodu byl naplněn. Žalobce si nechal provést dvě měření hladiny hluku v roce 1998, ta předal prvému žalovanému a protože se situace nijak nezlepšila, nechal si zhotovit ještě jedno měření v roce 1999 za 22 000,- Kč. Kontroly hladiny hluku a jejich výsledky přesvědčivě prokázaly, že nešlo o běžná chování a konání mezi sousedy obvyklá a tolerovaná a že došlo k překročení míry přiměřené poměrům a k vážnému ohrožení práva ve smyslu § 127 ObčZ. Podle názoru dovolatele nelze souhlasit s odvolacím soudem, že nestačí, došlo-li k překročení akustické hladiny hluku povolenému hygienickou normou jen několikrát v roce, ale že je nezbytné zabývat se posouzením toho, zda bylo rušení žalobce přiměřené poměrům. Odvolací soud zde zpochybňuje platnost zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších předpisů, jejichž součásti jsou hygienické normy. Dovolatel odkazuje na rozhodnutí R 65/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, týkající se možnosti podání negatorní žaloby i po pouhém jediném rušivém činu. K argumentaci odvolacího soudu, že žalovaný 1), ač je vlastníkem pozemků, nebyl provozovatelem činnosti, která byla zdrojem hluku a žalobu vůči němu zamítl, dovolatel s odvoláním na § 127 ObčZ namítá, že je to především vlastník nemovitostí, kdo nesmí nad míru přiměřenou poměrům zasahovat do práv ostatních subjektů, a teprve analogicky se vyvozuje obdobná povinnost pro nájemce, uživatele apod. Dále připomíná § 17 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, a povinnosti z něho plynoucí včetně možnosti vydat obecně závaznou vyhlášku k problematice veřejného pořádku v obci. Dovolatel dále poukazuje na procesní pochybení, konkrétně na to, že se odvolací soud zabýval otázkou pasivní legitimace žalovaného 1) až po třech letech a dále na zdlouhavost řízení. Odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně, který pokládá za správný. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný 1) ve vyjádření k dovolání uvádí, že pokud bylo měřením hluku zjištěno překročení povolené hlukové zátěže, šlo o stav před domem, nikoliv v domě samotném. Dále poukazuje na možnost žalobcovy ochrany proti ojedinělému překročení hygienických norem ve správním řízení. Za nesprávnou pokládá námitku žalobce, že užívání zimního stadionu k jiným než jen sportovním aktivitám je v rozporu se stavebními předpisy. V podrobnostech pak odkazuje na rozsudek odvolacího soudu a navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.

Žalobce ve vyjádření k uvedenému podání žalovaného 1) namítá, že v jeho výhradách týkajících se úrovně hladiny hluku před domem a možnosti vznést k tomu námitky ve správním řízení nelze přehlédnout záměrné zlehčování dané problematiky a znevažování právních norem z úseku hygieny životního prostředí. Odkazuje na obsah svého dovolání a důkazy ve věci provedené a uzavírá, že není rozhodující pouze důkaz měřením hluku, ale prokázané rušení žalobce a ostatních občanů města Tachov hlukem, k čemuž odkazuje na svědecké výpovědi, petice, žádosti apod.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti bodu I. výroku rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) a v § 241a odst. 3 OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je v této části důvodné.

Odvolací soud zamítl žalobu proti žalovanému 1) ze dvou důvodů: Tento žalovaný podle jeho názoru "ač vlastníkem zmíněných pozemků není a nebyl ani provozovatelem činnosti, která by byla zdrojem hluku". Soud prvního stupně však přímo ve výroku rozhodnutí uvedl: "Žalovaný č. 1 a č. 2 jsou povinni zdržet se obtěžování žalobce hlukem z pozemku ..., když tyto nemovitosti jsou ve vlastnictví žalovaného č. 1". Z řízení před soudem prvního stupně vyplynuly skutečnosti, ze kterých vyplývá, že žalovaný 1) je vlastníkem pozemků, ze kterých hluk obtěžující žalobce pochází, a ani v řízení před odvolacím soudem nebylo zjištěno nic, co by tento závěr mohlo zpochybnit; proto je právní posouzení věci odvolacím soudem v této části nesprávné a je tak dán dovolací důvod uvedený v § § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Dovolací soud je si vědom toho, že věta "ač vlastníkem zmíněných pozemků není a nebyl provozovatelem aktivit", kterou odvolací soud použil, připouští dvojí výklad (jiný smysl by tato věta dostala, kdyby za slovem "pozemků"byla čárka), nicméně je třeba, aby odvolací soud v novém rozhodnutí tuto větu precizoval.

Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek (§ 127 odst. 1 ObčZ).

Občanský zákoník zakazuje obtěžování jdoucí nad míru přiměřenou poměrům. Jde tu jak o poměry místní, tak o poměry druhové (např. při obtěžování provozem restaurace se přihlíží k jak poměrům v místě, tak i k poměrům obecně daným při provozu určitého druhu restaurací). Stanovení toho, zda jde o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, je věcí soudcovského uvážení. Soud však musí vždy zjistit, jaká míra obtěžování nepřekračuje přiměřené poměry jak v daném typu lokalit, tak i v konkrétním místě; bude-li však obvyklá míra obtěžování hlukem v daném místě vyšší, než je míra obvyklá v jiných obdobných lokalitách (např. v obytných sídlištích), přičemž tato vyšší míra bude způsobena jednáním, pro které není území v takových lokalitách určeno (např. hlučné hudební produkce v obytné zástavě či v její blízkosti), bude pro posouzení věci rozhodující nižší míra obtěžování obvyklá v obdobných místech; místní zvyklosti v tomto případě nejsou rozhodující. Pokud by se totiž hranice mezi přípustným a nepřípustným obtěžováním měla určovat jen podle poměrů v daném místě a čase a ne podle poměrů, které jsou žádoucí a které by měly přetrvávat, nebylo by možné domáhat se úspěšně ochrany podle § 127 odst. 1 ObčZ v případě, že i chování všech ostatních fyzických nebo právnických osob v místě je z hlediska tohoto ustanovení závadné. Z toho vyplývá, že soud rozhodující o návrhu na ochranu podle uvedeného ustanovení se nemůže omezit jen na konstatování, že namítaný zásah je v souladu stavem v místě obvyklým, ale musí vždy zohlednit míru přiměřenou poměrům (které by měly být).

V případě, že obtěžování překračuje meze stanovené správním (hygienickým apod.) předpisem, přesahuje i míru přiměřenou poměrům (viz např. Sedláček, J.: Vlastnické právo. Praha: V. Linhart, 1935, s. 106).

Jestliže soud zjistí, že dochází k obtěžování žalobce nad míru přiměřenou poměrům (příp. že jde o vážné ohrožení výkonu jeho práva), žalobě vyhoví; v odůvodnění rozsudku vyloží míru obtěžování, která je ještě v dané věci přiměřená poměrům a míru obtěžování v dané věci.

Dále je třeba řešit otázku, zda žaloba proti obtěžování nad míru přiměřenou poměrům ve smyslu § 127 odst. 1 ObčZ musí směřovat jen proti tomu, kdo svou činností přímo druhého obtěžuje, nebo zda může být úspěšně podána i proti vlastníkovi nemovitosti, ze které rušení pochází, i když sám vlastník rušivou činnost nevykonává. Dovolací soud zaujímá názor, že tato žaloba může být úspěšně podána jak proti přímému rušiteli, tak i proti vlastníku nemovitosti, který ji přenechal jinému k činnosti, ze které rušení vzchází; je pak věcí tohoto vlastníka, aby přímému rušiteli v dalším rušení zabránil. Tento právní názor je v souladu s názorem, který zaujal již komentář k obdobně formulovanému § 364 obecného občanského zákoníku z roku 1811 [Rouček, F., Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Praha: V. Linhart, 1935, díl II., s. 247: "Žalovaným jest (tedy pasivně jest legitimován) vlastník pozemku, odkud vychází zásah, bez zřetele k tomu, kdo jest původcem takového zásahu (t. j. kdo je porušovatelem, jenž nepříležitosti působí)". Pokud odvolací soud zaujal jiný právní názor, je i zde dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušit a věc vrátit v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Autor: -mha-

Aktuální znění právních předpisů
č. / Sb.

Vybrané předpisy

občanský zákoník, obchodní zákoník, občanský soudní řád, zákoník práce, trestní zákoník, trestní řád, insolvenční zákon

© 2005-2013 ProfiPravo.cz, s.r.o.
NAVRCHOLU.cz

To, že jezdí na motorce, to mu obtížně zakážete...

Co chcete řešit s patnáctiletým puberťákem? Nám také loňké léto takový kluk jezdil kolem domku.Letos už je klid.