Vrtáky do dřeva - rozdíly

Důležité je, jestli otvor bude průchozí, nebo pouze zapuštěný. Korunkové vrtáky ( vykružovací pilky ) jsou výhradně pro otvory průchozí, protože vyžadují otvor pro vedení středového trnu. Doporučuji ale v každém případě ještě místo vrtu podložit, aby nedošlo na spodní straně k otřepům. Další dva vrtáky jsou pro otvory zapuštěné, z toho samozřejmě mnohem lepší je fostnerův, který materiál šetrně odhobluje, je ale taky podstatně dražší.

Vykružovací pilkou vyřežeš otvor pouze do výše pilky k upínacímu kotouči, dál to přece nejde. Já s tím vyřezávala i do obkladaček, ale rychle se pilka ztupí.

Zdravím,
rozdíly jsou vidtelné na první pohled, takže spíš k čemu se které dají použít:
1) vykružovací korunkové vrtáky
a) vrtání průchozích otvorů podle předem daných průměrů výměnných pilek (korunek)
Průchozí otvory lze vrtak do jakýhkoli materiálů, který je měkčí než materiál korunky, maximální hloubka otvoru je daná součtem 2 výšek pilky při vrtání z oboustran materiálu. Pro čistý okraj otvoru z obou stranách materiálu - dělá se to tak, že se vrtá z jedné strany tak dloho, až se na druhé straně materiálu objeví hrot středového vrtáku, pak se materiál otočí a vrtá se z druhé strany, až se uvolní odřezávaný střed. Pro tento druh vrtání je výhodné mít středový (vodící) vrták více vysunutý (optimálně cca 1cm nad hranu pilky) , pak je tento vrták dobře veden v předem vyvrtaném středovém otvoru při vrtání z druhé strany. Po zaříznutí pilky do materiálu už není středový vrták de facto potřeba - pilka se v otvoru vede sama
b) vrtání neprůchozích otvorů podle předem daných průměrů výměnných pilek (korunek)
Pro neprůchozí otvory platí obdobně to, co jsem psal o vrtání výše s rozdíly - středící vrták vysunutý minimálně nad hranu pilky (2-3mm, což pro navedení pilky do řezu stačí). Dále toto minimální vysunutí vrtáku má výhodu v tom, že ve středu vyvrtaného otvoru nakonec nezůstane velký a hluboký otvor. Jinak postup vrtání neprůchozího otvoru je následující - vyvrtám - zaříznu obvodovou pilku do potřebné hloubky a vyříznutý vnitřek vydlabu dlátem. Postup je pracnější a u menších otvorů, pro které jsou dostupné ploché (kopinaté) nebo forstnervy vrtáky je výhodnější použít tyto. Max hloubka slepého otvoru takto vytvořeného může být samozřejmě pouze do výšky obvodové pilky.
2) Kopinaté (spíš se jim ale říká ploché) vrtáky
a) vrtání průchozích otvorů
do jakéhokoli materiálu, která je měkčí než materiál vrtáku. Hloubka vrtání (hloubka průchozí díry) je omezena 2x délkou stopky vrtáku při vrtání z obou stran materiálu. Opět - provrtám materiál tak hluboko, aby mi špička vrtáku těně prolezla skrz materiál, tento pak otočím a vrtám z druhé strany. Dopporučuje se použít vždy u průchozích otvorů - hrana otvoru je pak čistší, nevyštípaná. Samozřejmě . je možné i vrtat z jedné strany a druhou stranu si podložit pomocným materiálem - vhodné zejména u vrtání např sololitu a jiných velmi slabých materiálů.
b) vrtání neprůchozích otvorů
platí to, co pro vrtání průchozích, kromě nutnosti podkládání a je nutné si hlídat,a by špička vrtáku neprošla skrz materiál, protože by to nevypadalo pěkně - poškození druhé, čisté strany materiálu
3) Forstnerův vrták
opět vrtání průchozích i neprůchozích otvorů za podmínek stejných jako u plochých vrtáků
Hlavní rozdíl mezi vrtáky je v tom,že nejčistší a hlavně nejpřesnější otvor uděláte s Forstnerovým vrtákem díky odřezávacím břitům na okraji vrtáku, vrtání pomocí plochých nebo korunkových vrtáků je spíš - potřebuju otvor ale nemusí být nepříliš přesný, jestli bude o +- 0,5mm větší či menší mi nezáleží. Proto se Forstnerovy vrtáky používají hlavně na osazování pantů do dvířek a korpusů skříněk apod. kde na přesnosti velmi záleží.
Pro všechny uvedené vrtáky platí společné - při vrtání pomocí těchto vrtáků tzv. "z ruky" (čili bez upnutí vrtačky do stojanu) nebo bez použití sloupové vrtačky je potřeba dávat velký pozor, protože vzpříčení (ucpání) vrtáku v otvoru může znamenat zaseknutí vrtáku, jehož následkem je pak vyražení roztočené vrtačky z ruky a možná i nepěkný úraz.

Ono je docela podstatné jednak do čeho se ty díry budou dělat ( masiv , lamino ) samozřejmě podstatná je i tloušťka materiálu, velmi podstatný je i počet děr, které mám dělat.

Díra o průměru 50mm se dá asi nejkomfortněji udělat sukovníkem:

drevo-nastroje.cz/...

ale pro zhotovení pár děr je poněkud neekonomický. Naopak v průmyslové výrobě jsou nejčastěji používané pro díry větších průměrů.

Z praxe - v mé truhlářské výbavě jsou jednak spirálové klasické vrtáky, pochopitelně kolíkovací vrtáky a sukovníky a pro díry větších průměrů mám vykružovák - ne pilkový, to je krám k ničemu, protože se jednak rychle otupí, prakticky se nedá nabrousit a hlavně - umí jen díru daného průměru. Takže mám stavitelný, je fakt že práce s ním chce cvik a pevnou ruku, ale jde s ním udělat prakticky jakýkoliv průměr díry v rozmezí 2O-100 mm. A to nejen do tenkých desek, ale používám to třeba i pro díry do pracovních desek o tl 40mm

http://czmegashop.cz/vykruovae-do-stavebnch-materil/974-naradi_nastroje_spojovaci_material_chovatelske_potreby_krmivo.html

Zdravím, co je větší díra? Ty vykružovací jsou především pro zadní stěny nábytku (TV kabely atd, či díry na pákové baterie).