Pravotočivýx levotočivý schodiště

Levotočivé schodiště je snad stavěné tak, že když se jde nahoru, točité schodiště se stáčí doleva. Schodiště uprostřed obranných věží hradů se prý stavěly pravotočivé, aby útočník, který se chtěl dobývat nahoru musel meč držet v levé, nešikovnější ruce, a obránce shora mohl meč mít v pravici.

To máte jako s dveřmi. Také jsou levé a pravé. Přitom byste mohl říci, že z jedné strany se otvírají doleva a z druhé doprava. Takže zde se řídíme tím, na které straně jsou panty. U schodiště se řídíme tím, kam se stáčejí, když jdeme nahoru.

Tak v tom případě mám schodiště postavené správně. Útočník nemá šanci. Otázka ovšem je, co dělat v případě, že je útočník levák.

Kovis. Pak ho léčkou vlákáš nahoru a Ty začneš útočit zezdola.

Jinak k tomu schodišti. Většině lidí se lépe jde nahoru po pravotočitém schodišti. Protože výstup bývá zpravidla obtížnější, tak se volí tato orientace.

schody vždycky vedou zdola nahoru, i ty ze sklepa do přízemí. Takže když jdete zdola nahoru a stočíte se doprava, máte pravotočivé schodiště.

Ahoj. To, jaké se ve stavbě použije točité schodiště, se neodvíjí podle toho, jestli jde o pravé, nebo levé, a nebo podle nějaké dostupnosti nepřítelem. Jde, si myslím o věc, jak a odkud se má na něj nastoupit, jak vysoko má vést a kam nahoře se z něho má vycházet. Možná těch hledisek je víc, ale tyhle jsem řešil já. Šlo mi o ušetření prostoru v koutě stavby. I architekt mi to kupodivu schválil.

Když si navrhujete schodiště, tak ani tak moc nezáleží jestli se zatáčí doprava nebo doleva, spíš jde o to, jestli po schodiště budete nosit nějaký nábytek do patra, nebo si ho vytáhnete na laně do okna v patře a do patra budete jenom chodit. Pak vám stačí i jednoduché točité schodiště nebo takřka žebřík, kterým ušetříte prostor. Tedy rozměr schodiště.

Druhá záležitost je pohodlnost chůze po schodišti. Mívá určitou výšku stupňů, nášlapnou šířku pro chůzi nahoru i dolů, úhel sklonu schodiště. Ani málo, ani moc. Vždyť znáte spoustu schodišť po kterých chodíte. Některá jsou pohodlná, některá moc vysoká a příkrá, některá zase příliš pozvolná. A také myslete na děti, které budou po schodišti chodit. A na dobré zábradlí. A osvětlení. A materiál... ale to asi máte vyřešené a řešíte jen levotočivost nebo pravotočivost.

Ještě jedna kuriozita, kterou si málokdo uvědomuje: Petřínská rozhledna má schodiště tvořené dvojitou šroubovicí, takže po jedněch schodech se jde nahoru a po druhých dolů - lide jdoucí nahoru se nesrazí s těmi, co jdou dolů. Míjejí se každý po svém schodišti.

Tak na tvorbu schodiště stačí znát pár pouček a pak není problém a chodí se po nich dobře.

První je, že výška schodu je 15 až 19 cm.

Druhá vychází z délky lidského kroku a říká nám, že dvě výšky stupně a jedna jeho délka by měly být pokud možno 63 cm. Když to tak bude, bude schodiště pohodlné na chůzi.

Problém je, když je na schodiště omezený prostor. Pak se s tím holt nedá nic dělat a schodiště bude nepohodlný.

A k otázce, je to tak jak zde již zaznělo, bere se, když se jde nahoru, pak kam se stáčí, takový je. Podobně jako dveře, když vidím panty, tak podle toho na jaký jsou straně, takový jsou dveře.