Křída - použití na vnitřní stěnu

Zdravím,
rajbák je to samé, čemu se třeba v našem regionu slangově po zednicku říká rajblík nebo také fraták. Správné označení je hladítko.

Dovolím si to maličko poupravit a doplnit.
Plavená křída se rozmíchala s vodou a do té kaše se přidalo určité množství přecezeného kaseinu (práškového za studena ve vodě rozpustného klihu). Případně se pak přidala ještě prášková barva nebo běloba podle potřeby.
Pokud se nátěr touto hmotou (malířsky "barvou") na zdi stíral (špinil), tak byl tzv. málo naklížený. Tato vada se odstraňovala tak, že se vzalo odstředěné mléko a zeď se tím mlékem postříkala. Protože mléko obsahuje kasein (klih), tak došlo k doklížení malby a odstranění stírání.
2 dodatky.
Pokud malíř není "čuně", tak i klasickým hlinkovým nátěrem lze udělat i více než 5 vymalování, než se musí "škrábat". Ale znamená to udělat klasický postup, tj. umýt a pak malovat na 2 vrstvy. Což je pracné a trvá to déle. "Čuně" si to zjednoduší - namíchá hustou barvu "aby to krylo napoprvé". Následek je pak právě to, že to pořádně nedrží a při daším nátěru (malování) se to loupe a puchýřovatí to.
Malování válečkem je samostaná kapitola. Malování "hlinkou" je pro váleček absolutně nevhodné, protože klasicky štětkou se nátěr do omítky vetře (zatře), kdežto váleček malbu jen "naplácá" na vrch. Takže se to nespojí s podkladem a pak to dělá problémy.

Jen reakce na to, že se prasilo v dobách socialismu...
První část postupu (míchání hlinkového nátěru + klížení a dokližování) je zděděná - můj děda a praděda byli profesionální malíři pokojů z doby 1. republiky, takže jsem zdědil spoustu tehdejší odborné literatury a časopisů, vzorníky, šablony, speciální štětce atd.
Co se týká toho "prasení" - to není ale výmysl profesionálních malířů ani za socialismu - to je výmysl malířů kutilů, kteří byli doma manželkami tlačeni "aby to bylo rychle" a protože většina chlapů maluje hrozně nerada, tak si vymysleli systém husté barvy a jednoho nátěru "aby to dobře krylo" a hlavně "abych už to toho měl pokoj". Profesionální malíř si to nedovolil ani za socialismu, protože kdyby to začalo padat, měl by s opravou spoustu práce navíc. Profíci si dávali hodně velkýho bacha, aby to případně nemuseli škrábat, protože je to práce docela nepříjemná a zas tak dobře placená není. Lepší je "flákat metry", na což je právě dnes ideální metoda malování válečkem. Dokud se malovalo jen štětkou, tak se to muselo umět, aby na stěně nebyly "kocouři" a to "máchání štětkou" se prostě okecat nedalo. Systém štětkou a jednu silnou vrstvu právě od kutilů převzali až popřevratoví malíři, protože se tak taky daly "udělat metry". Pak teprve (cca od roku 1993) přišel systém akrylátových a jiných podobných barev k nanášení válečkem, různé penetrace, aby se dlouho nemuselo škrábat a další vymoženosti.

Jak zavře penetrace zeď? Zavírají se jen dveře!Nevím sice na co potřebujete hladkou zeď,ale nahoře jsem psal že je vícero druhů sádrové tak si vyberte a pak případně přebruste a po malbě bude hezky hladká (pkd se to udělá dobře tak jako školní tabule,ještě hladší!)

Dřív žádná penetrace nebyla nebo respektive byla-voda a taky to šlo! Zapoměňte napenetraci,max postříkat vodou.Pentraci jen duvilax na beton (do živého) v panelácích či z bednění která jsou mastná skrze snazší odbednění!Popř na zpevnění nesoudržných podkladů,ale to je lepší odstranit !

Zdravím,
klasická malířina (po staru - jako za našich dědečků) byla fakt docela věda, protože malíř pokojů si musel umět celý nátěr vyrobit (od základu namíchat) včetně přesně určitého barevného odstínu (na to byla tzv. kniha tónů - bichle s cca 1.000stran a přesnými poměry té které práškové barvy pro daný odstín) atd. Ale to jsem odbočil.
S penetrací pod malby vám bohužel moc poradit neumím - nepoužívám to, maluju si převážně hlavně pro sebe a to klasickými (těmi nejlevnějšími) hlinkovými barvami, které si i sám následně barevně tónuju práškovými barvami (ty jsem zdědil).
O penetrování zdí pod malbu vím jen to, že se tím zpevní podkladní vrstvy malby a nemusí se tak často škrábat. A prý je výhoda, že to sjednotí savost podkladu, takže malba pak prý nedělá kocoury.
Co se týká použití hašeného vápna na malbu - do interierů jako vrchní malba se to nepoužívá už hodně dlouho, i v době našich dědečků už se interiéry malovaly hlinkou a vápno bylo jen na sklepy, půdy, chlívy, případně na vnější nátěry chalup.
Kde se hašené vápno s vodou stále uplatňuje (teda u starých řemeslníků - u nových nevím, tak ho asi nahradila ta penetrace) je první nátěr nově oštukované zdi. Nátěr řídkým vápenným mlékem povrch zdi zpevní, uzavře póry a částečně zeď vyhladí. Takže působí jako taková kotva vrchní malby k omítce.