Dobrý den. Poraďte. Jsem sama a žiji ve svém domě, který jsem zdědila po rodičích.Dům je o dvouch bytových jednotkách,každý se samostatným vchodem.V domě se mnou žije asi 5 let dcera 38let, samoživitelka, zaměstnána s 12 letou dcerou, mojí vnučkou. Obývají svůj byt 3+1 v patře. U domu je velká zahrada, dvorek a dvě garaže. Dcera každý měsíc pravidelně přispívá na elektřinu, internet, vodu, a topení. Částky jsou ve stejné výši, jaké platím i já. Pokud vznikne přeplatek, dceři peníze vrátím a nebo po dohodě se za přeplatek kupuje topení za zimu. Pokud vznikne nedoplatek, doplácíme stejným dílem. Problém je v tom, že dcera ohledně výše zmíněných položek na nic jiného nechce a odmítá přispívat. Nájemné za byt žádné neplatí. Užívá byt 3+1, veškeré společné prostory, zahradu, dvorek, garáž. Pokud je potřeba něco koupit například se něco pokazí ve společných prostorách, na dvorku, zahradě, nebo je potřeba zakoupit sekačku na sečení trávy, dát nabrousit pilu, aby se mohlo pořezat dřevo na zimu, zakoupit hadice na zalévání zahrady, kde i ona pěstuje a má postavený bazén, tak tyto výdaje naprosto odmítá. Nechce na nic přispívat, ale vše užívá. Jelikož je sama s děckem požádala mě před 5 lety, zda bych jí dceru mohla hlídat 5 dní v týdnu odpoledne a večer vždy každý druhý týden. Souhlasila jsem. Dcera si na toto zvykla natolik, že se to vše pro ní stalo naprostou samozřejmostí a pro mě jakousi povinností a dcera to a tokto prezentuje, že je mojí povinností, pokud ona je v zaměstnání, tak vnučku hlídat. Jenomže v poslední době se dcera ke mě začala chovat velmi špatně.Je na mě zlá, křičí na mě a obviňuje mě z toho, že jí okrádám a že ona je samoživitelka. Z toho důvodu jsem odmítla hlídat její dceru, mou vnučku, s tím, že je to její děcko a její povinnost se o dítě starat.Dceři jsem řekla, že si ničeho neváží a že má jak se říká pořád a stále málo a čím více jí člověk dává, tím je to stále horší. Udeřila na mě slovy - že jediná já, mám problém s vnoučatama a že se mohu stydět za to, že nechci hlídat a věnovat svůj čas vlastním vnoučatům. Zatím co já nevím , co dřív platit a kupovat ohledně bydlení a oprav domu, tak dcera si z katalogů vybírá každý rok zahraniční dovolené, kupuje značkové drahé oblečení, jezdí každý týden o víkendu za kulturou. Já naopak jsem doma, uklízím společně užívané prostory, sháním, kdo pořeže dřevo, sekám a starám se zahradu, uklízím dvorek i po jejím psovi...pokud něco vytknu, okamžitě je oheň na střeše a sprcha zlých slov. Před několika dny mi přišla oznámit velmi razatně ,, proč mi nenapíšeš půlku baráku? proč mi ho nedáš ´´ . . . . nedám a nepřepíšu na dceru ani cihlu. . . . kdybych toto udělala, nevydržela bych tady a dřív nebo později bych skončila někde v podnájmu ne- li na ulici, neboť už nějaký čas, ačkoliv tady má jen trvalé bydliště a není ani sebemenším vlastníkem, tak se mi snaží přikazovat a velet, co mohu a nemohu ve svém vlastním domě po svých rodičích. Chtěla bych se Vás zeptat na Váš názor a jak by jste řešili tuto situaci, ve které jsem já. Děkuji.
3x
Když se ohlédnu, vidím svého otce, který mě stále opravoval, stále byl nespokojený, stále říkal, že jsem něco udělala špatně. Vlastně mě k ničemu nepustil a když, tak to po mně předělal, protože on to uměl nejlépe. Nedovolil, abych mu pomáhala, protože jsem to stejně neudělala dobře. Byl doma a vůbec mu nedocházelo, že já pracuji, cesty do zaměstnání a zpět a že prostě nemám čas teď hned. Že něco potřebuji vědět dopředu a i tak, že nezvládám. A pak mu vadilo, že s ničím nepomůžu, nic neumím. Nejste vy úplně stejná, jako můj táta?! A pak se to všechno vyhrotilo do takových absurdit, jakože nebudete hlídat vnučku. Mám pocit, že jste společně došly na hranu, ze které není návratu. Na pokraj pekla bez řešení. 
V tomhle se nedá žít. Kolik roků života máte před sebou? Já, se svou povahou, bych zvolila klidný život v bytě. Barák bych prodala a koupila si 2+1 a měla klid. Tohle není život!
V tomhle případě nejde o hru, kdo má pravdu. Jde o to, že se má žít, ne živořit, přežívat.
2x
Roky jsem žila v domě, jehož majitelkou byla maminka. Napřed s rodinou, pak s přítelem, teď sama. Teď jsem několik let už majitelkou domu já.
Uvědomuji si, že jsem nikdy mamince neplatila nájem a naprosto automaticky počítala s tím, že dohlédne v případě potřeby na vnoučata. Ale zároveň jsem dům považovala za svůj domov a budoucí majetek. Buď můj, nebo mých dětí. Sourozence nemám, ale ani v dotazu se o dalších dětech nezmiňujete. O platby za vodu, elektřinu... jsme se nějak dělily. A také za velké výdaje s domem související. Můj bývalý manžel o možná až tak idylicky neviděl, ale i on chápal, že se jedná o budoucí majetek jeho dětí. Myslím, že ani maminku soužití nijak netrápilo. A způsob financování přijala. Z faktu, že žije v těsné blízkosti s vnoučaty, se těšila, hlídala dobře a většinou ráda. Ale jen do určitého věku. Ve 12 letech už se o hlídání moc mluvit nedá, také už v tom věku děti mohou hodně pomáhat. Babičce vyluxovat, zametat, pověsit prádlo...
Promluvte si s dcerou o tom, jak obě vidíte budoucnost za 5, 10 i více let. Uvažujte také, že pro dvě ženské bez chlapa je péče o dům docela náročná. Finančně i psychicky. Pokud jsou vaše vztahy narušené a systém vícegenerační rodiny nefunguje, bude asi nejlepší uvažovat o prodeji domu.
doplněno 15.04.14 17:05:Pro zavinac - Vypadá to, že mi oponujete. I když - v 11,29 píšete, že byste dům prodala, pak v 16,32 zase radíte neprodávat. Tady je každá rada drahá. Také bych prodávala až nakonec a na vnučku pak třeba myslela garsonkou nebo jiným majetkem za peníze z prodeje. Prvořadé je samozřejmě klidné soužití, ve kterém se nikdo necítí poškozen. Já vyrůstala v rodině, kde se vícegeneračně žilo už od pradědečka a možná ještě dříve. Pokud vím, tak se peníze nikdy nedávaly na jednu hromadu, každý si v zásadě hospodařil z své, ale zároveň nikdo neměl pocit, že ho starší nebo mladší rodina využívá a zneužívá. Když toto jaksi nevyplyne samo, v konkrétním případě dcera necítí, že se musí i ona o "svůj budoucí" dům starat už teď, tak zbývají jen hádky. Nebo prodej.
No tak já bych dům neprodávala kvůli holce,,,a ještě navíc ,když jsem tam zvyklá a pod.. A nakonec já jí ten dům vůbec nemusím dát. Je to má volba.Tak ať si není až tak jista ,,platit musí všude ,to by si měla uvědomit. Oddělila bych půl zahrady a starala bych se o svou a pak to je její ostuda. Když nechce přidat na sekačku a pod.ať si koupí za své. Vím,že je to neutěšený vztah,ale asi bych to tak udělala.
2x
,Asi padnu v nemilost,,,,,,,,,
Kde je psáno,že babičky mají hlídat děti? Neřeknu v daných situacích. Ta babička ta nemá nárok na život,když konečně již nepracuje a je v důchodu?Sotva se vymaní z jedněch pín ,,aby se babrala v druhých? Tak to já jsem proti. Chci mít svůj klid zasloužený a také si žít jak bych chtěla podle mých možností pochopitelně.A vnučka jak čtu má 12 let! To ji má čekat před školou atd..?
Také bych barák nepřepsala ,,všude to radí . Nakonec by si přivedla chlapa a tak by mi znepříjemnila život,že bych byla hostem ve vlastním. A pak prodej domu. To by se těžko prodávalo.No ať si holka najde bydlení a okusí co je život. Hodit mámě děcko na krk a sama se někde chodit bavit a nestarat se ,to by se každému líbilo.Ať ukáže svůj zájem o barák a podle toho jsou pak odezvy. Také bych jednala jako pisatelka..Každému - co patří..Barák vesměs potřebuje chlapa na silové práce,,a pokud se nedomluví ,třeba bych ho prodala a koupila bych si byt,pokud bych snesla bydlení v paneláku. Co by asi dělala dcera ,kdybych neměla dům?Kolem domu je stále něco dělat,,,
doplněno 15.04.14 23:53:jen píši více variant ...ale prodávat si střechu nad hlavou by se mi nechtělo ,,jen proto,že nemá "někdo" kde bydlet ,,bytů je dost.
Je to fakt smutné, jak se lidi k sobě dokážou chovat... Paní by si mohla polepšit, kdyby byt pronajala a ještě by měla nájem a tudíž z čeho platit údržbu apod.
Nevím, my máme v domě moji mámu, je pro mne naprosto nemyslitelné, že by cokoli měla platit, ani elektriku ani nájem! Jí samotné je to "blbé" tak nám aspon občas dojde pro pečivo nebo koupí dětem něco dobrého... Mám už větší děti, tak je "hlídat" nemusí, ale je fajn, když je doma někdo "rozumný" dospělý.
Zkuste s dcerou v klidu promluvit, a pokud bude zle, řekněte, že se má vystěhovat že byt pronajmete nebo prodáte celý dům a půjdete bydlet do bytu a budete mít po starostech.
1x
Dobrý den, situace to dobrá není. Je to Vaše dcera a je rozmazlená. To není kritika výchovy, ale asi současný stav. Dcera si myslí, že ji musíte podporovat a je to Vaše povinnost. To je na omylu - ona je dospělá a musí se postarat o sebe a své dítě. Vy nemáte ani povinnost to vnouče hlídat, ale zase by nemělo celou situací trpět. Již nyní si "jdete po krku" a může to být horší.
Zdá se, že by se tam měl objevit nějaký muž, který by to pořešil. Buď partner Váš nebo najít někoho dceři (ovšem, aby to nebylo ještě horší). Toho domu se dobrovolně nevzdávejte - dcera je na majetek moc "nadržená" a stejně by nechtěla asi ani do domu investovat, když už to nedělá nyní. Počkejte si na další rady a třeba to jiní uvidí jinak. Zdravím!
doplněno 15.04.14 01:42:Ovšem, z pohledu Vaší dcery to může být tak, proč by ona měla investovat do majetku, který není její? Možná, kdyby dostala polovinu domu, tak by se v ní probudil ten "pud" o svůj majetek se postarat. Jenže, to můžete odhadnout jen Vy z jejího chování a slov.
1x
Je na vás jak si zjednáte pořádek - holt jste měla od začátku ruku otevřenou a vše jste financovala tolerovala, tak se nedivte, že se jí to zalíbilo. Pak ale jste se vzepřela a je zle... sedněte si spolu a vše proberte . Řekněte ji pokud se nebude podílet na společných výdajích, ať si hledá bydlení. Nikde nebude bydlet zadarmo. Jedná sobecky a dceři je špatným příkladem ...jednou se jí to vrátí a bude se moc divit.Rozhodně vám neporadí nikdo cizí, takovou věc si musíte vyříkat mezi sebou, jinak bude vaše soužití peklo. Nikdy bych nechtěla bydlet společně s někým z rodiny .
doplněno 15.04.14 12:08:Navíc 12 letá dcera již nepotřebuje žádné hlídání...spíš by měla být babičce nápomocná v domácnosti .
0x
Řešila bych to stylem "na hrubý pytel hrubá záplata" . Musíte být tvrdá. Hned jak příjde opět v ráži, tak bych ji oznámila, že jsem si našla podnájemníky, kteří budou platit řádný nájem plus se budou podílet na chodu domu a ať si tedy do určitého data najde jiné bydlení. To, že má u vás trvalý pobyt nic neznamená. Ukažte jí že se nebojíte a umíte taky bojovat. Popř. pokud řekne, že se začne snažit, tak bych na vše sepsala smlouvu / nájem, služby, podíl prací na domě /.
Co na vaši zpověd dodat. JE mi vás upřímně líto, kolem mne je dost podobných případů.Já sama mám tři děti , relativně hodné co se týče vztahů a pomoci , ale přesto si neumím představit žít s nimi a jejich partnery pod jednou střechou. Na domě je neustále co dělat , zahrada , dvorek jak to sama můžete zvládnout? mě stačí byt, chata , zahrádka.Vaše dcera je sobecká , líná a k vám nespravedlivá.Se svou povahou dává špatný příklad své dceři a tak jak se chová k vám se její děcko bude chovat k ní. Vy nemáte jiné děti? které by jí promluvily do duše, nebo jiné příbuzné?Máte svá letta, co až nebudete moc, postará se o dům , zahradu a o vás? těžko. neplatí nájem a nepodílí se na nutné a nezbytné činosti a chtěla by pulku domu.. Já bych to nedělala nevíte co má za lubem . Zkuste ji pozvat k sobě a v klidu si o všem pohovořit, už k vůli té vnučce , jednou tam sama bude bydlet. Každá rada je drahá a neúčelná. Vy jí znáte , víte co od ní můžete čekat. držím palce at se domluvíte...
Hodně už bylo řečeno, za mě jen, že s tímto stavem věcí - především nepodílení se na chodu domu, údržby, opravy, atd. - by bylo těžké souhlasit i v případě, že by dcera jako samoživitelka byla opravdu na hranici svých finančních možností - i tak by se to muselo nějak alespoň částečně řešit, když nic, tak kvůli principu. Ale v případě, že sama má dost, je to naprosto neomluvitelný přístup a jednání - vůči Vám - a není to akceptovatelné v žádném případě. Pokud s ní opravdu není řeč a chová se takhle sobecky a neomaleně, i já bych jí řekla, že za těchto okolností je třeba jednat, a že si do domu najdete někoho, kdo se bude řádně podílet a nebude parazitovat jako ona. Jiné řešení není, dosavadní je špatné jak finančně / starostmi pro Vás, tak citově - musíte se nutně cítit zneužívaná, nedoceněná a ublížená, a musí Vás to hodně bolet. Nemluvě o tom, že to dceru upevňuje v jejích vadných návycích a amorálnosti, nebojte se si to tak nazvat. I to může pomoci v motivaci a rozhodnosti. Držím palce a přeju všechno dobré, vím, že je málo bolestnějších a těžších věcí než být nucen takto jednat s vlastní krví.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.