Tvrdé pájení mosazí

Děláte špatně to, že se mosaz snažíte roztavit plynovým hořákem, který s bídou rozehřeje cín. Pro tzv. tvrdé pájení je třeba autogen a tedy zcela jiné teploty.

To je hořák na nahřívání ocelových dílů před svařováním, ale rozhodně ne na svařování.

Na svařování musíš mít hořák, který má užší otvor a tím více koncentrované teplo. To asi hořákem na propan-butan nepůjde vytvořit.

Myslím si, že vhodnější bude kyslíko-acetylenová souprava, ale na tu už potřebuješ papíry a znalosti.

Jak je psáno jinde, jeví se to, že zobrazený hořák nebude vhodný. I tak je ale pájení mosazi propanbutanovýn hořákem na hraně a spíše na malé předměty. Hořák sice taví drát, pájená součást ale odvádí teplo a patřičně se nenahřeje aby se na ni mosaz roztékal. Pomohlo by použití jiné pájky, firma Rothenberger je prodává pod označením Rolot a nějaký kod. Nějakou i mám a díval jsem se, že teplota tavení je nižší než u mosazi. U mé konkretní pájky 730C. Propanbutanovým hořákem s tim letuji na tvrdo.

Ideální na pájení je souprava kyslík/propan které používají někteří instalatéři. Klasický autogen je díky zločineckým manýrům plynových monopolistů dnes pro běžné řemeslníky finančně neúnosné držet.

Já mám letitou sadu nějakých hořáku od českého výrobce. Hořák kterým jde letovat má na boku drážky pro přívod vzduchu a je na závitu a dá se ještě štelovat. Je to ale i o pajkách, chce to pájku s nižším bodem tání.

Ostatně, i mosazné dráty mohou mít různé složení dle poměru mědi a dalších prvků, takže mohou mít i různé body tání. Každý nemusí být určen k pájení.