Vnitřní zateplení vs plíseň

Jak máte SDK připevněný? Jestli kovovými profily k sousední stěně, neobjevuje se plíseň v místech připevnění (tepel. most)?

Rozhodně by pod SDK měla být parozábrana. Tato musí být provedena bez jakýkoliv poškození a dírek.

Rollo, chybí mi ještě několik podrobností. Sousedova stěna je jak silná? Vata je tam jaká? S jakou lambdou?

Podle mého, není přímá souvislost s nepřítomností parozábrany. Páč to by bylo celý rok. Nevím o jakou místnost se jedná a jak velká je tam vlhkost. Já bych vsadil jeden řízek na příčinu TEPELNÝ MOST a slabá izolace. Kouknu na roh na obrázku vlevo nahoře a vidím, že toto míst není nijak zatepleno.

Demontujte konstrukci, dopňte izolaci na sílu alespoň 15-20cm.

Vy nemůžete zateplit ze strany vrátnice?

Děkuji mk za odkaz na instalaci parozábrany. Současná vata je Isover DOMO 8cm. Po demontáži SDK by zřejmě neměl být problém posunout profily a zvětšit tloušťku izolace alespoň na 12 cm. K materiálu předstěny z SDK není žádná připomínka? Jo a když budu kupovat vatu, je lepší ji pořídit v rolích nebo jako desky? Jo a pokoj je využíván jako ložnice...

Opět předem děkuji za odpovědi.

Procházka noční Olomoucí dokáže v nejednom z nás vyvolat pocit úcty a pokory ke zručnosti naších předků, kteří dokázali stavět s minimem technické vybavenosti, ale dnes již s nebývalou zručností, domy vzdorující nevoli počasí a nekompromisnímu zubu času. Čemu však tyto budovy vzdorovat nedokáží, je nešetrný způsob, jakým se často rekonstruují.

Projdeme-li se ulicemi Prahy a prohlédneme-li si z blízka nově zrekonstruované stavby, narazíme na opravené fasády, vyměněné výplně oken, případně odstraněné příčiny vlhkosti z oblasti základů i střech.

Avšak jak se v těchto stavbách žije? Z pohledu uživatele může být i rozsáhlá rekonstrukce vlastně nedostačující. Objekt je nezřídka uveden přibližně do stejného stavu, jako v době vzniku, a může obtížně shánět nájemníka, který uživí náklady spojené s vytápěním.

Někoho možná napadne obložit tyto stavby jednoduše polystyrénem. Tak, jak to provádíme na sídlištích. Ano, i to je možné, ale v případě budov se zdobenou fasádou, ze které na nás přímo dýchá historie skrz šambrány a fontony, o venkovním zateplení nemůže být řeč.

Vhodné řešení pro takovéto objekty, vedoucí ke snížení nákladů na vytápění, je aplikace vnitřního zateplení. Jde samozřejmě o řadu let známý koncept s neméně známými riziky případné kondenzace ve stěně, někdy hůře, jindy lépe vyřešenými. Založeny jsou obvykle na vnitřních parozábranách, tedy fóliích, na jejichž bezchybné funkci vše stojí. Problém nebývá vždy v samotné parozábraně, často spíš v nedostatečném spojení jejích pásů izolačními páskami. Jindy zas stačí prorazit parozábranu hřebíkem při zavěšování obrazů či polic. Postupem času se pak v izolaci hromadí kondenzát, který izolaci vyřazuje, znehodnocuje, a navíc podporuje růst plísní a řas.

Tento, u nás zcela nový produkt, vyvinula společnost Xella CZ ve spolupráci s firmou Tex-Color Ostrava spol. s r.o. Je založen na tepelně izolačním materiálu Ytong Multipor, jehož základem jsou křemičitany vápníku. Jde tedy o silikátovou bázi. Zároveň jde o homogenní a izotropní materiál, který dokáže celým svým průřezem transportovat vlhkost, vodní páru i kapalnou vodu. Vlhkostní transport je pro tyto materiály zcela klíčový, protože vlhkost tyto systémy musí z fyzikální podstaty věci doprovázet. Vysoké pH (tzn. vysoká zásaditost) vodní kapky v kontaktu s Ytong Multiporem účinně brání podle technické zprávy tvůrců tohoto zateplení vzniku známých černých plísní, jež vnitřní zateplení v minulosti napadaly.

1) Základ spočívá v odlišné, tzn. kapilárně otevřené (neboli kapilárně aktivní) struktuře pórů. Jak pěnový polystyren se zcela uzavřenou porozitou, tak vláknové izolace, kde se kapilární jevy neprojevují, se od kapilárně aktivního Ytong Multiporu zásadně liší.

2) Pro správnou funkci je nutné izolační desky Ytong Multipor správně přilepit k zateplované stěně. Lepicí tmel je nutné celoplošně natáhnout na desky a rozetřít zubovým hladítkem v horizontálním směru tak, aby nedošlo ke vzniku vzduchových kapes a mezer. Tmel plní funkci kotvení a zároveň parobrzdy (μ ≤ 20), která umožňuje, aby vlhkost v tomto místě mohla kondenzovat, aniž by se šířila do zatepleného zdiva.

3) Difúzní vlhkost, která jako vodní pára postupuje izolací Ytong Multipor, může v izolaci kondenzovat. Děje se tak až v těsné blízkosti parobrzdy; za ní _ tzn. ve zdivu či vyrovnávací omítce zdiva, postupuje pára již bez kondenzace směrem ven.

4) Výpočty ukazují, že při návrhových zimních vnitřních podmínkách (20 °C a 50 % RH), začíná kondenzace cca od venkovní teploty 6 až 7 °C a nižších. Do venkovní teploty −10 °C je ale kondenzační zóna velmi úzká (několik mm), až při nižších teplotách se začne zvolna šířit do hloubi od studeného okraje izolace.

5) Při této kondenzaci se uplatní otevřená, smáčivá porézní struktura izolace Ytong Multipor. Silikátový materiál zde tvoří cca 8 % objemu, zbytek je vzduch, který v hmotné matrici tvoří bubliny spojené kapilárami. Bubliny (vakance) pojmou relativně velké množství kondenzátu, který je sem dopravován smáčivými kapilárami.

6) Zkondenzovaná voda, je-li jí dostatečné množství (což nastává až při dlouho trvajících mrazech), vzlíná porézní strukturou směrem do interiéru. Cestou se odpařuje, může však "dovzlínat” až k povrchu stěny, kde se odpařuje a přispívá k vylepšení zimní, obvykle velmi nízké vlhkosti vnitřního vzduchu.

7) Brzy na jaře a v létě nastávají podmínky pro intenzivní odpar jak směrem ven, tak dovnitř. K úplnému vysušení tak dojde velmi brzy; je třeba si uvědomit, že na obě strany od parobrzdy jde v podstatě o difúzně otevřenou konstrukci. Proto je odpar po oteplení rychlý a orientován zejména dovnitř (další příspěvek k udržení příznivé vnitřní vlhkosti). Celková roční bilance zkondenzované vlhkosti je dalece ve prospěch odparu.