Dobrý den,
marně sháním plastovou (průsvitnou) polokouli, průměr cca 50cm.
Použití bude jako prosvětlený reklamní nosič, takže nijak extra namahané to nebude.
Nemá někdo tip kde lze pořídit, případně z čeho vyrobit?
3x
Za mlada jsme navlhčili toaletní papír nebo ubrousek do škrobového lepidla, stačilo trochu hladké mouky rozmíchat ve vodě, a položili pár vrstev křížem krážem přes sebe, třeba na obličej, při výrobě maškarních masek, nebo negativních forem. Po vyschnutí zůstala pevná skořápka.
Při dnešní dostupnosti papírových lepidel a různých transparentních papírů by neměl být problém vyrobit průsvitnou věc a ořezat ji na potřebnou velikost.
Vzpomínám na tuhé naškrobené háčkované dečky u babičky. Takže by se podobně dala laminovat i nějaká řidší ssavá látka, třeba gáza.
Zvoli bych stejný postup - buď vylaminovat pomocí papíru a pak prolakovat např nitrolakem a nebo v případě potřeby větší pevnosti použít laminovací soupravu a udělat polokouli z klasického skelného laminátu.
Asi to dopadne jako nejlepší a nejschůdnější varianta.
Zatím jsem tedy koukal pouze na klasické laminátovací materiály a nebyl sem si jist jestli je výsledek možné prosvítit.
Kolik je třeba vrstev klasické sklené tkaniny aby to drželo tvar?
Když to trošičku nadsadím, tak se dá říct, že to můžete mít řídké jako záclonu (samá díra) a bude vám to držet tvar - všechno záleží na tom, jaké množství pryskyřice na vlákna nanesete. Čím větší vrstva, tím to bude pevnější. Pokud to zesílíte tkaninou, bude to samozřejmě ještě pevnější (bude to držet tvar lépe), ale zas to bude méně průsvitné. Výhoda klasického laminování je v tom, že když si uděláte tvar a bude se vám zdát posléze měkký, můžete postupně dolaminovávat další vrstvy tak dlouho, až to bude vyhovovat. Jen je u toho potřeba si to zespodu podržet, aby se to nepropadalo pod tlakem štětce při nanášení pryskyřice. Jakmile pryskyřice začne tuhnout, bortit se to už nebude. Je to o cviku. Ale v podstatě se to nedá zkazit.
Pro představu - když se kdysi dávno ještě laminovaly karoserie aut místo vyvařování (CO2 nebylo a autogen měl málokdo), dělal jsem si to tak, že jsem si na složitější tvary položil tkaninu na kus igelitu, prosytil ji pryskyřicí, počkal, až začne tuhnout (ale aby ještě lepila) a "připlácnul" ji i stím igelitem na potřebné místo. Když se přilepila, stáhl jsem igelit a prsty dotvaroval tak, jak jsem potřeboval. Nechal zatuhnout a pak už jsem na tu kostru dával další vrstvy (a hned je prosycoval pryskyřicí) křížem a střídavě z obou stran tak, abych udělal chybějící kus karoserie. Daly se tak vytvořit i různé výztuhy a pod. Výhoda tohoto postupu byla ta, že se vlastně ještě dobrý plech zalaminoval z obou stran (vznikl takový sendvič) a bylo to nesmrtelné. Pokud se použil zjednodušený postup (kostra a pak se vrstvilo jen z jedné strany), tak ten plech okolo urezavěl časem taky a odpadlo to pak celé.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.