Uzemění hromosvodu

hromosvody se počítají na špičkový proud 100.000 A (sto tisíc ampér) a jejich elektrický odpor proti zemi musí být menší, než 5 ohmů. Nic pro kutily. Tuto práci musí dělat odborná firma.

Sousedovo uzemnění ne (i když technicky by to asi za jistých podmínek možné bylo, např. považovat z hlediska ochrany oba objekty za jednu stavbu). Vlastní zemnič by měl být nejblíže 5m od domu (někdy ani tuto vzdálenost poměry nedovolují a je blíž). Hloubka uložení zemniče by měla stačit 50 až 80cm, dost záleží na jeho konkrétním provedení a vlastnostech zeminy. Přechodový odpor uzemnění (jeho max. hodnota) možná závisí na třídě ochrany, pro kterou je hromosvod navržen, pro RD a menší obytné domy je hodnota pravděpodobně max. 20Ω.

Normy pochopitelně existují, přístup k nim je ale placený. Celý hromosvod (i rekonstruovaná část) by měl mít projekt a po realizaci výchozí revizi. Provedení jednotlivých částí závisí na zvoleném stupni ochrany (? - přesný termín se mi nevybavuje).

Za svod lze dnes použít i okapovou trubku (nahoře i dole připojenou), dole musí být na svodu umístěná revizní svorka a oproti dřívějšímu provedení už nemusí být nadzemní část ve výšce do cca 1,5m mechanicky chráněna trubkou nebo úhelníkem - jak je většinou všude vidět. Část svodu asi 60cm nad i pod úrovní terénu je doporučeno ošetřit protikorozním nátěrem, ostatní nadzemní části běžně barvou.

Tabulka hodnot impedance (správněji) uzemnění, převzato ze staršího vydání normy. Závisí tedy na vlastnosti (rezistivitě půdy a třídě ochrany (LPS).