Jak mám přemluvit rodiče na pokojíček?

"break", chápu, že je jiná doba, každý touží po soukromí i ty. Pokus se navrhnout řešení, jak by to šlo eventuelně u vás doma předělat, abys měla svůj pokojíček, třeba rodiče nevědí, jak na to a nepřemýšlí o tom. Víš, já byla kdysi v děcáku, bylo nás 14 na pokoji, postele kovové bílé, jako v nemocnici, žádné záclony, žádné koberce a na oknech mříže. Jedna velká společenská místnost, která byla zároveň jídelnou, hernou, učebnou a stále všichni pohromadě. Je to už hodně dávno, ale co bych dala zato, mít mámu a tátu a klidně bych s nimi spala v ložnici. Měj se hezky, ahoj. - pt

Milá break, chápu Tě. Ve 13 letech by dívka opravdu měla mít vlastní pokojík, ale ne vždy to je možné. Třeba ten byt není ani Váš, jestli náhodou bydlíte v nájmu, tak stavební úpravy zřejmě nejsou možné, to by bylo jedině na domluvě s majitelem, ale pochybuji, že by rodiče chtěli investovat do cizího. A pokud byt máte ve vlastnictví, možná rodičům nezbývají peníze na to, aby nechali vystavět nějakou přepážku. Pamatuj na to, že v pokojíku musíš mít okno - šlo by byt nějak upravit tak, aby nakonec bylo okno v každém pokoji?

Možná by šla situace řešit přeuspořádáním celého bytu - to ale záleží na velikosti místností. Existuje možnost mít obývací kuchyň, pak zbývají dva pokoje- do většího by šli Vaši a v menším bys měla pokojík.

Zkus rodičům vysvětlit, že je dobré, abys měla trochu soukromí, protože už dospíváš a potřebuješ trochu prostoru. Oni sami by také určitě ocenili, kdybys s nimi nebyla v jedné ložnici, aby měli sami místo pro sebe.

Přinejhorším, pokud to nepůjde řešit stavebně nebo přestavěním nábytku v celém bytě, jde alespoň přehradit ložnici skříní a nějakým závěsem nebo paravanem - na pozvání kamarádky to nebude, ale vznikne tím takové "doupátko", kam si budeš moct zalézt a být tam alespoň trochu o samotě

Jseš na tom stejně jako já před lety.Akorát u nás se jim nechtělo přistavovat.A to jsme bydleli v rodinným domě.Taky jsem v té době před x lety byla dost nešťastná z toho co ostatní mají a já ne. Nakonec mi aspoň místnost zozdělili skříně.Jinak kamarádka tohle vyřešila tak,že s manželem spí v obýváku na roztahovací pohovce.Takže pokojíček děti mají.Nedalo by se to u Vás taky tak udělat.Cesmína

ve 13 spát s rodiči je vopruz a dost hustej, asi jsem to tak měl taky, ale o něco málo později pokoj vystavěli. Musel sjem na tom dost stavebně pomáhat. Vyplatilo se. Dnes je doba jiná a ta doba je dávno pryč. Máš rodiče docela dost,jak bych to napsal, na dnešní dobu dost samolibé, když ti nedopřejí pokojík. Znám i případy 2+KK se dvěma dětmi a prostě děcka mají ten menší pokojík. Je to od rodičů docela sobectví a vlastní pohodlnost. Sám bych s děckem v 13ti spát nesnesl. Jsem něco ve věku "mládí v prd...i a do důchodu daleko! Zkušeností mám dost. .

Mě je patnáct a na pokoji se teprve pracuje. Naši mi ho dělají z ložnice, protože tam stejně spím jen já. A asi to zapříčinilo to, že mě něco naštvalo a já chytil takový amok, že jsem řval na "celé město" že už mě to s*re být pořád na PC v obýváku. Ještě ten den mi máma řekla že ten pokoj zařídíme. Takže pokud máš takové rodiče, kteří snesou řev (a nevracejí ho) tak spusť scénu největší co dokážeš. :D

Tak kdyby moje dítě chytlo amok a řvalo, že ho s*re být pořád na PC v obýváku, tak bych mu jednoduše PC zaheslovala (pokud bych ho používala i já) anebo odpojila od sítě a někam odklidila, pokud bych ho nepořebovala. Nebudu mu přece zbytečně zatěžovat jeho nervovou soustavu, když mu tak bere nervy, že musí být na PC v obýváku, tak může využívat veřejný v knihovně nebo ve škole

Jinak s pokojíkem je to těžké. Být s rodiči v jednom pokoji ještě ve 13 letech, to si neumím představit, ani jako dítě, ale ani jako rodič - musí to být blbý pro obě strany, takže předpokládám, že kdyby rodiče nějakou možnost na vlastní pokojík viděli, využili by ji. Já sama bych se asi vzdala obýváku, ložnici bych přenechala na dětský pokoj, obývák bych zařídila jako ložnici (a tak to třeba u nás udělali moji rodiče, když mi bylo 19, nastoupila jsem do zaměstnání, pracovala na směny a v jednom pokoji s bráchou už to bylo neudržitelný, protože kolikrát jsem třeba po noční potřebovala spát v době, kdy on se pro změnu potřeboval připravovat do školy a nadělal u toho lomoz). Ale zas je pravda, že neznám velikost a rozložení vašeho bytu a ani to, jestli třeba obývák není hodně využíván (já jsem třeba nespolečenský tvor, takže u nás návštěvy moc nehrozí... ale mám známé, kde se v obýváku střídá jedna návštěva za druhou).

Ono bohužel s pokojem je trápení, bydlíme v prostorném 1+1, jeden pokoj obývají naše tři děti, ve druhém je naše ložnice, pracovna, kuchyň a jídelna a děti by potřebovaly mít každý svůj pokoj, nebo alespoň být holky oddělené od kluka. Bohužel ať nad tím dumáme, jak chceme, na řešení nemůžeme přijít... a to dětský pokoj teoreticky není tak úplně malý a rozdělit by se dal - ovšem malý pokojík by zůstal bez okna a to nejde. I my, jako rodiče, jsme z toho nešťastní, protože takhle trneme, kdy se nám haranti v jednom pokoji umlátěj, zejména kvůli tomu, čí je koho kterej bordel

Na PC mi radsi nikdo nesaha. Vsichni vedi co by se stalo A neslo ani tak o ten PC ale spis o to ze jsem nemel prakticky zadne soukromi. Kdyz jsem chtel neco poslouchat, tak jedine na sluchatkach a nemohl jsem volat pres Skype, protoze bych rusil televizi. Porad jsem byl pod dozorem a musel poslouchat blby kecy o tom co to hraju a co si ctu na internetu...

Fatálku tedy všechna čest Vaší mamince! Kdyby si takto řeklo o něco moje dítě, odpověděla bych mu, že na Pc nemusí být vůbec nikde, když se mu obývák nelíbí a mělo by na chvíli od Pc utrum. K dotatu _ Break, zkuste rodičům říci, že už jste prostě ve věku, kdy se stydíte před tátou ukazovat si navzájem pyžama. Že už jste velká na to, abyste spala s nimi v jedné místnosti. Vy jste děvče, táta je chlap. Dospělí si zaslouží soukromí a Ty též. Mamča tento argument určitě pochopí a pokud Vám bylo řečeno, že si o tom popovídáte příště, určitě nějaké řešení plánují.

Nevím, jestli je ideální volit při přesvědčování rodičů řvaní místo slušné prosby (viz Fatalwir), ale na každé rodiče funguje něco jiného, jiný přístup, u Fatálka prostě rozumné přesvědčování rodičů nefungovalo.

Já bych doporučil spíše rozumné argumenty, jaké jsi napsala tady. Vysvětli jim, že jsi dospívající slečna, která už chce určité vlastní soukromí. Zkus jim na oplátku za pokojíček nabídnout nějakou pravidelnou pomoc v domácnosti, třeba při úklidu - když to bude pravidelná činnost tak brzo zjistíš, že Ti tolik času zase nezabere. A svoji žádost o vlastní pokojíček rodičům opakuj co nejčastěji.

Pokud máte malý byt, bude možná trošku problém vyřešit, kde a jak Tvoje "útočiště" uskutečnit, ale když se chce, všechno jde. Konečně už i jiní rádcové popsali různá možná řešení.

Věřím, že se Ti povedle rodiče brzo přesvědčit a moc Ti to přeji!