Je to vážně dlouhý příběh, snad má někdo dlouhou chvíli.)
Je mi 23 let, nabyl jsem od rodičů nemovitost, dvougenerační dům na venkově, v žádané lokalitě. Dům má 3 bytové jednotky, zcela samostatné. V jednom bytě mají věcné břemeno doživotního užívání prarodiče, do jednoho z bytů jsem si dal nájemníka a celé patro domu (3.byt) obývám já se svou přítelkyní. Dům je cca 70 starý, přestavěný asi v 85. Dům jsem nabyl darem od rodičů, kteří se přestěhovali jinam, z prvotního nadšení, že tak mlád mám významný majetek se stala noční můra, byl jsem spíše podveden než obdarován. Dům potřebuje značnou další rekonstrukci, kterou mám uhradit já jako majitel. Střecha, zateplení, kanalizace a nutná rekonstrukce patra, předběžný odhad investice je 1 200 000,-kč.
Jsem mladý, pohodlný člověk, šel bych i do města na byt, problém je ale v řešení situace s domem. Nejraději bych dům prodal, makléři mě upozorňují, že věcné břemeno na bytě razantně snižuje cenu, asi o 500 000,-kč. Odhad na prodej s břemenem je nyní 2 000 000,-kč. Z blízkého okolí vím, že pokud má člověk pozemek ke stavbě, je opravdu reálné postavit malý domek za 1,5 milionu (má ho moje tchýně) proto mě to láká. Investovat do starého domu, který bude navždy starý mě odrazuje. Je jasné, že prodej domu s mými prarodiči mě ,,odstřihne,, z rodinných vazeb, budu vyděděncem v očích prarodičů, rodičů, strýců a tet. Nejsem bezpáteřní, ale rodina se sprostě vyvlékla ze svých závazků tím, že mně obdařili domem k rekonstrukci. Rodiče mne nabádají, abych dům zrekonstruoval a vytvořil z něj nájemní dům, v podkroví vytvořil další byt a získal tak trvalou rentu cca 20 000,-kč ze 4 bytů. Teoreticky by to pokrylo i hypoteční splátky, jenže by to muselo fungovat 30 let, abych se vyplatil.
Nesnáším dluhy, vlastní rodiče mi dluží cca 230 000,- a to je mi prosím 23 let, uprosili mně k úvěru, protože jim banky už další nechtěly dát. Buď dům prodám a budu vyděděný (spíš sociálně) nebo se budu finanně i psychicky ničit, už na sobě pozoruji dopady stálého stresu.
Co byste mi poradili dobří lidé?
1x
Dobrý den,nyní se nacházím v podobné situaci jako ty. Radím zrekonstruovat a pronajímat,že by se nenašli nájemnící o tom pochybuji,budeš mít zaplacený úvěr a ještě rentu. Určitě bych se nemovitostí nevzdávala ale investovala, v dnešní době je to ještě jedna z mála věcí na čem se dá vydělat.Nezoufej jsi mladý a všechno zvládneš,mě je již 34 čekám miminko odstěhovali jsme se z nově opraveného bytu který jsme si opravili z vlastních financí,přenechali ho mým rodičů,,a teď vlastně začínáme od znova opravovat domeček,který je opravdu v hrozném stavu.Zatím bydlíme v jedné místnosti,kuchyň s vše ostatní je v dezolátním stavu,teplou vodu na nádobí nosím v kýblu a taky se psychycky nebortím
V prosinci se nám narodí mrně a vše chceme do té doby stihnout a určitě stihneme! Držím pěsti ať se rozhodneš správně
1x
Neřešit, prodat a postavit si vlastní bydlení "v klidu". Představa plánování života ve starém baráku na 30 let dopředu kvůli rodičům, u kterých mám ještě dluh, mi přijde směšná. Nechápu, proč jsou tady všichni tak fixovaní na baráky a pozemky. Prostě prodat a nashledanou, je to vaše a můžete si s tím dělat, co chcete a nikdo vám do toho nemá co kecat. Pokud chtěli nechat barák v rodině, neměli vám ho dávat. Berte to jako splacení jejich dluhu...
Navíc je vám 23 let - opravdu tam chcete zůstat do důchodu? Co když se budete stěhovat do zahraničí nebo se něco stane? Prostě je to velký risk. Raději postavit nový barák a v případě potřeby ho prodat za vyšší cenu než tento starý. (tak bych se rozhodla já).
0x
hm, těžká situace, těžká... rozum by mi říkal opravit dům a zůstat v něm, ovšem pokud by mě to takhle psychicky ničilo, tak bych ho prodal. Možná je to sobecké, ale raději budu mít 30 let klid, než 30 let stresu, za to žádnej dům nestojí :D Rodinný vztahy se časem urovnaj, a pokud vás berou jako dospělého samostatného muže, musí vaše rozhodnutí respektovat.
Mimochodem, co na to říká přítelkyně? Určitě se o tom bavíte...
Přítelkyně mne jako správná ,,druhá polovička,, podporuje v jakékoli verzi, dům je můj a jak řekla, bude při mne stát ať už se rozhodnu jakkoli, za sebe taky ale vidí jako lepší variantu prodeje. Sama do jednoho z bytů (spodní,kde je ted nájemník) investovala celé své stavební spoření, což bylo skoro 200 000,-kč. Omezuje to i náš vztah, protože s takovým břemenem nemůžeme žít jako naši vrstevníci.
0x
Tak situace sice těžká, ale ať už se rozhodnete jakkoli - rozhodnete se správně. Kdyby se dům nacházel ve městě, tak určitě řeknu neprodávat - zrekonstruovat a pronajímat, ale na venkově si myslím, že to nemá smysl. Rekonstrukce Vás stojí stejné peníze jako kdyby stál dům ve městě, ale za dům ve městě by jste dostal vyšší nájemné. Takže v této situaci bych se přikláněl pro prodej.
Já jsem v podobné, možná o chlup horší situaci. Prarodiče mi darovali svůj podíl na pozemcích (poloviční podíl). To mi bylo asi 14 let. To místo jsem měl hrozně rád. Byl jsem z toho šíleně nadšenej a od malička jsem si chtěl postavit nějakou chatičku. Netrvalo dlouho a sehnal jsem si takový starší domeček, něco ve stylu mobilhomu nebo maringotky. Nechal jsem si to asi ve svých 15 letech dopravit na pozemky, kde vlastním 1 ideální polovinu. Zaplatil jsem za to tehdy většinu mých úspor (asi 8000 kč) a pomalu se pustil do opravy. Z malinkého mobilhomu se stal docela pěkný maličký domeček, tak jsem šel na stavební úřad, abych to měl vše legálně. Na SÚ se mi snažili vyhovět jak to jen šlo, ale řekli mio že bych měl odkoupit i druhou půliku pozemku, Sešel jsem se tedy se spolumajitelem a zjistil, že po mě chce "jen" pár milionů za jeho půlku pozemků. Je to už asi 2 měsíce a jsem z toho stále docela v depresy. Oslovil jsem 3 majitele sousedních pozemků s prosebníčkem o prodej jejich pozemky. Bohužel mi všichni odpověděli záporně. Měl jsem v úmyslu pomocí jeřábu objekt přemístit. Je mi z toho hrozně špatně do toho domečku jsem investoval několik set tisíc a je mi to k ničemu. Po celé 2 měsíce jsem tam nebyl, nevím jak to tam vypadá, nemám chuť tam nic dělat. A navíc vzdálení příbuzní mě začali psychicky ničit, že zrovna já jsem získal pouemky od prarodičů a že to není fér. No už si vůbec nevím rady - nemít ram utopených tolikk peněz, tak se všeho vzdám.
0x
Moc se nenavážet do osudu, rodiče vás nasměrovali do rodného domu, tak rekonstruovat. 2 kolegové na tom byli podobně, veškeré rekonstrukce jeden dělá sám a víceméně po léta, vytrvale jedno po druhém, řemeslníky jen sem tam. (Čímž mu značně odpadly náklady na práci). V žádané lokalitě můžete pronajímat a zvolna se vám něco vrátí. Také záleží na vaší profesi, jak si s rekonstruováním poradíte. Jedna majitelka tady restituovala padající činžák, opravovala pomocí firem i s rozborem co s tím, betonové injekce do komínůnatáhla nájemníky a už se jí myslím náklady vrátily.
0x
Predevsim vypocet ceny oprav je cislo znacne virtualni, tyto se daji delat postupne, navic radu veci si muzete udelat sam..
Pokud je nemovitost v zajimave lokalite a vyteznost z najmu je takova jak pisete, potom neni co resit, vlastni nove bydleni vas bude stat stejne ale jiz zadne dalsi penize neprinese.
Pokud byste vsak trval na prodeji, tak uzivani prarodicu upravte vecnym bremenem, nebo jeste lepe, rozdelte administrativne dum na jednotky a tyto prodejte zvlast.
Výtěžnost z nájmu by se dostavila logicky až po zaplacení všech vynaložených nákladů, což je jak říkám dle délky hypotéky 30 let. Samozřejmě během této doby vyvstanou další problémy, které bude na domě třeba řešit, další investice. O rozdělení domu na byty a jejich prodej zvlášť jsem uvažoval, popravdě nevím jak tohle probíhá. Neumím si představit, že si koupím byt v rodinném domě, to se bude muset zřídit nějaký fond oprav jako v paneláku? Kdo za celkovou stavbu odpovídá atd. Na první pohled se to může zdát, že jsem byl obdarovaný, ale ve skutečnosti na mne opravdu bylo svrženo břímě. Rodiče spoléhají na moji čest a morální zásady, které mi zabrání utnout vztahy především s prarodiči. Sami prchli jinam a na mne do budoucna např. připadá i opečovávání nemohoucích prarodičů (nyní jsou ještě naprosto soběstační).
Co se týče práce na domě svépomocí, jednak nejsem žáden kutil ani jak se u nás říká ,,gazda,,. Proboha, je mi 23 let, jsem z první generace ,,počítačových dětí,,. K domu jsem vpodstatě získal odpor, protože mne celá ta situace velice stresuje, musím řešit věci jako jsou opravy domu, péči o pozemek atd. Nejhorší je, že si uvědomuji, že dům bude už jen starší a starší, co za těch 30 let, kdy bude domu víc než 100 let, budu vědět kolik peněz jsem vynaložil a třeba se začnou rozsypávat základy atd. Postupná rekonstrukce je bezpředmětná, jelikož pokud už bych chtěl zavázat své jméno nějakým úvěrem, požaduji krytí ve formě příjmu, který dům musí poskytnout. Jak jsem psal, nesnáším dluhy. Ve svěm věku taky ještě necítím, že mám chut se usadit a budovat domov, skuste se vžít do mě. Jistě, kdysi bylo zcela normální, že ve 23 letech už lidi měli rozestavěný dům a dvě děti, jiná doba, chci si život nějakým způsobem užít, vždyt jsem v životě nebyl ani u moře ani na nějaké pořádné dovolené. Trochu se bojím, ikdyž to tak nevypadá, že tahle situace narušuje i můj vztah s přítelkyní. Nakonec, přinese mi to vůbec nějaký zisk, nebo stresem příjdu o barvu vlasů a pár let života.
Ve svém příspěvku nezmiňujete, že už dnes byste něco dlužil, v tom případě je zbytečné se nervovat.
Příjmy z nájmu odkládejte na zvláštní účet aby Vám vytvořil dostatečný finanční polštář pro následné opravy a nelákalo Vás na tyto dříve šahat, sem můžete ukládat i prostředky, které byste jinde zaplatil za jiné vlatní bydlení (teoretický nájem co byste musel Vy platit jinde, teoretické splátky úvěru na novém bydlení apod..). Uvidíte, jak rychle se Vám za rok povede nastřádat nemalou sumu.
Opravy řešte podle jejich důležitosti a náročnosti, odstranění havarijního stavu, tedy aby neteklo střechou, nekapala z trubek voda a nebyly tak způsobeny další škody, ale jinak budďte v klidu, z ničeho nic se u domů základy po 30ti ani 100 letech nerozpadají...
Docela chápu, že dnešní generace mladých neumí přitlouci hřebík, na opravu splachovadla záchodu si volají instalatéra a je jim ostatně milejší život někde v novém domku nějakého sateličního městečka kde vše voní novotou, ale ony ty rychlonovostavby taky potřebují údržbu a s jejich kvalitou to taky není vždy úplně stoprocentní.
Že se ještě nechcete usadit chápu, jet dnes na dovolenou k moři již není taková položka, tak pokud máte tu touhu, tak tak učiňte z vydělaných peněz v zaměstnání co nejdříve.
Přeji hodně štěstí a hlavu vzhůru
co to tady píšete za hlouposti o odkládání příjmů na účet a vytvoření polštáře. Na venkově se ztěží cokoli pronajme a pokud ano tak za cenu pozdějších nákladů. Já nevím jak pražáci strašáci, ale my na moravě pociťujeme dlouhodobě krizi a trh s nemovitostmi se nehýbe resp. stagnuje. Pochybuju že po rekonstrukci domu se majiteli vložené prostředky rychle vrátí. Musela by to být dobrá lokalita nebo následně nájemník podnikatel.
A ty odstavce výše o tom,že se dají věcí udělat svépomocí, tak to jedině vpřípadě majitele řemeslníka příp. vzdělaného ve stavebnictví. Pokud je třeba učitel či počítačový specialista, tak o opravě pomocí vlastních sil obvykle nemůže být řeči. Já se pohybuju ve stavebnictví, a vím co to je za práci a potřebu zkušeností něco pořádně podle dnešních standardů opravovat/rekonstruovat.
Můj názor.
Bydlím na Moravě na vesnici, dost lidí u nás nakoupilo staré domy ,opravili je a teď pronajímají cca 10 000kč a více, o podnájemníky nemají nouzi. Já bych opravila-pronajímala A co se týče prarodičů ,tak bych myslela i na ně,protože tak, jak se budeme my chovat ke svým rodičům a prarodičům ,tak stejně se k nám budou chovat naše děti!
Opravdu, rodiče mi dluží peníze, cca 230 000, uprosili mně a já si pro jejich potřeby zřídil úvěr, sám jsem zatížen dalším uvěrem 70 000,- který spolkla výstavba koupelny v bytě, kde je ted nájemník. Lokalita je žádaná, je to vesnička Bystřice v podhůři Moravskoslezských Beskyd, do Třince je to 10 minut, takže ideální kombinace života v klidu vesnice v dosahu města, domů v okolí přibývá a přibývá. Já sice umím ,,přitlouct hřebík,, ale na nové omítky, rekonstrukci topení atd si vážně netroufnu. Finanční polštář by se mohl konat, pokud bych uvedl byty do pronajimatelného stavu, což logicky potřebuje investice, a abych nemusel provizorně oddalovat havarijní stav domu, musel bych na to všechno vzít onu zmiňovanou hypotéku, která zase spolkne získané prostředky z nájmu. Znovu opakuji, že cca po 30 letech bych něco mněl, veliký nájemní dům v teoreticky dobrém stavu, jenže co všechno se do te doby může stát. Ve zdejším kraji taky nemůžu vyhnat ceny za pronájem bytu 2+1 o 55m2 na 10 000,- abych opravdu profitoval.
Čekám na opravdu pádné argumenty a rady co dělat, jaké je nejlepší řešení, čím dál tím víc se v tom utápím.)
Dům prodám, vyplatím se z nijak extrémních dluhů a koupím a předělám si mobilní dům jak to tak vidím.)
Ano, máte pravdu, na venkově je to s pronájmy horší, ale tazatel píše, že je to dobrá lokalita a s pronájmem není problém.
Pokud tam dnes máte nájemníka za 5.000,- Kč na měsíc, to je za rok 60.000,- pokud i vy nebudete vlastní byt jen vybydlovat, tak si dejte měsíčně stranou 3.000,- to jest 36.000,- což je v součtu výnos dnes 100.000,- ročně, a to nechci, aby Vám na údržbu něco přispěli prarodiče. Daň z příjmu pro jednoduchost neuvažuji, (proti příjmům budete mít stejně výdaje).
Za 200.000,- koupelna, to už musí být, na druhou stranu, i tak se Vám ten výdaj na koupelnu za 3 roky vrátí, no, vrátila by se, kdybyste za ni ve skutenčnosti na úrocích za dobu splácení nezaplatil 300tis, ale každopádně je to na delší výpočet jak na tom jste, na jednu stranu si napište kolik dlužíte a kolik jsou měsíční splátky, na druhou pak potenciální výnosy. Fakt mě fascinuje, proč si lidi půjčůjí peníze, sami dluží a následně vydají dalších 200tis za kopelnu a teď nahlas pláčete, že na opravy budete potřebovat dalšího 1,2 milionu.
Silně mi to připomíná chování, sice nebudu mít co do úst, hlavně že budu chodit ve značkových hadrech...
P.S. po 30 letech budete Vy a Vaše děti rádi, že ten dům máte 
ty počty výše nemají s realitou nic společného.Když o tom nic moc nevíš nemůžeš takhle počítat. Je to jen teorie založená na domečku z karet.
0x
kolikokoli - naprostý souhlas,aspoň se nebudu opakovat.
Jen bych dodal,když píšete že jste pohodlný tak není asi co řešit.
A věřím,že když si dům nakonec nechate a budete rekonstruovat tak pokud dům nedarujete za 50 let někomu jinému tak budete zase rekonstruovat.A po celou dobu budete v nejistotě,protože mít v domě nájemníky,dobré nájemníky není jen tak.I občasne investice do drobných oprav vas neminou...co víc?... Na zbohatnutí to taky není...
0x
Asi před 35 lety jsem se dostala do podobné situace. Vdala jsem se a po velkém prošení tehdejších úřadů jsme se s mužem mohli nastěhovat do domu, který sice vlastnila maminka, ale ve kterém jí nebylo umožněno bydlet.
Rodinný dům s třemi mrňavými bytovými jednotkami, katastrofálně vybydlený. Po asi pěti letech po akci obdobné filmu Akce blesk se do domu přeštěhovaly maminka a babička. Za celou dobu, co v domě bydlím, znám jen opravy, úpravy. Když se ohlédnu na úplný začátek, tuším, že by bylo bývalo mnohem lepší dům prodat a začít někde úplně jinde. Přesto jsem v době, kdy se o prodeji a stěhování se do nájemních bytů lehce uvažovalo, řekla ne. To už jsem měla děti a na vlastní oči viděla, že dětem zahrada svědčí mnohem lépe než sídlištní pískoviště. Vždycky jsme v rodině měli alespoň jednoho psa. Se psem a zahradou je to také lepší. Zahrada je také jakýsi další obytný prostor. Prostě v době, kdy už jsem se zabydlela a začala tento příšený dům považovat za svůj domov, v dobrém i zlém, už jsem pochopila, že zde zůstanu. Ale také vím, že mi vlastnictví tohoto domu (původně maminčina domu, ale jsem jedináček), přineslo mnoho trápení a starostí, které by jinde nebyly.
Ve vašem případě je mi jaksi nejvíce líto prarodičů. Asi by chtěli v klidu dožít. Pokud se rozhodnete rekonstruovat, klidu moc mít nebudou. Radila bych vám, pokud nedoceníte význam zahrady pro děti, vysvětlit prarodičům situaci, dům prodat a pro staroušky koupit vhodné bydlení blízko lékařů, pečovatelské služby... Pokud dům prodáte i s prarodiči, nejen že prodáte za méně, ale nový majitel jim může hodně znepříjemnit zbytek života. Pokud dům neprodáte a s nechutí se dáte do oprav, nebudete šťastný. A nekonečné opravy se mohou promítnout i do partnerského vztahu. I to mám za sebou.
Držím vám palce, ať to zvládnete moudře.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.