Mokrá svrchní, suchá spodní omítka

Dobrý den, prosím o radu. Mám nebytové prostory v suterénu starého činžovního domu. V některých místnostech jsou stěny stále mokré. Na malbě se vytváří mokré skvrny hlavně za teplých a deštivých dnů, silné výkvěty soli, svrchní vrstva omítky se vyboulí a loupe. V části prostor bylo toto řešeno buď oboucháním omítky až na kámen, nebo tenkou cihlovou odvětrávanou příčkou odsazenou od stěny. Nyní jsem se rozhodl něco dělat s jednou místností, kde jsem před cca pěti lety když jsem prostory získal jen vyspravil stávající omítku a nově vymaloval - po cca dvou letech to začalo silně vylhnout a odpadávat. Chtěl jsem opět otlouct omítku až na kamenné zdivo, a pak podle situace to tak buď nechat nebo na WC udělat předsazené zdvojené stěny ze SDK a na ně dát obkladačky. Jenže ouha:

Pod provlhlou a téměř již na ničem nedržící malbou a svrchní omítkou není zpuchřelá jádrová omítka jako ve zbytku suterénu, ale velice solidní stěna. Kupodivu suchá, nevyboulená. Nevím co je to za materiál - známý tvrdí že "ňákej beton, cement" - ale jakto že se neloupe ani nevlhne. Oproti sanační omítce jak ji znám je tato omítka extrémně pevná, hrubozrná se spoustou kamínků a patrně původní z úplně první rekonstrukce prostor v osmdesátých letech.

Otázka zní, co to je a proč to má takové vlastnosti jaké to má. Zadruhé, lze dát obkladačky přímo na takovýto povrch? Evidentně ta vlhkost vyleze zase jinde, to je mi jasné, ale to se nějak pořeší, hlavně že obklad nebude držet na sádroši ale na poctivé stěně.