Zákaz telefonování od partnera

Nějak mi stále nedochází, co tomu Vašemu partnerovi vadí. Myslím, že je běžné, že ženská do telefonu plká. Já mám dva mobily, jeden služební, druhý soukromý, ale telefonáty jsou tak do minuty každý - typicky ,,Jsem tam a tam, přijedu v tolik a tolik. ´´ Ženské to mají prostě nastaveno jinak, moje ženská prokecá také celé hodiny. Mám se kvůli tomu rozčilovat? Proč? Když ji to baví, ať si plká. Ve Vašem případě je o důvod víc - pohovořit s mámou. Takže dost dobře nechápu Vašeho partnera.

Neznám přesný názor Vašeho partnera, proto moje reakce plyne pouze z Vašeho popisu situace. Možná kdyby se k záležitosti zde vyjádřil i partner, situace by vypadala trošku jinak...

Myslím, že děláte dobře, že mamince v jejím věku alespoň telefonujete, když už nemůžete být přímo s ní, mamince tím určitě pomáháte v její samotě!

Vašemu partnerovi asi schází toleraqnce a empatie, možná by změnil názor, kdyby byl sám upoután na lůžko a zcela sám!

Držím Vám palce, ať si možnost telefonování u partnera prosadíte!

žijete s volem,víte to?

To vám vyčítá bezohlednost svoji, ne? Naši rodiče s námi měli tu trpělivost a nezbavili se nás,kdxž jsme hned po narození nechodili na záchod, neuměli se najíst. Kolikrát jsme brečeli a nesmáli se nám, že je to blbost, brečet z takového důvodu. Myslím, že teď je třeba jim tu péči splatit. Do vedlejší místnosti si při telefonování zavřete dveře. Mmch, co tak důležitého provádí váš partner, že nesmí být rušen šepotem. A taky mě štvou sousedi co skoro denně hrajou šachy.

Hm, tak já jsem opravdu přemýšlela nad Vašimi slovy. Jste samozřejmě v právu, tak jak Vám odpověděli ostatní. Ale já si myslím, že Vašeho partnera nezlobí, že telefonujete s matkou, ale právě to, že se k tomu uchylujete do vedlejší místnosti a on může mít pocit, že je jaksi mimo dění, protože právě ani nemůže poslouchat, co si spolu vyprávíte. Víte, já se Vám to pokusím vysvětlit na příkladu. Mám kamarádky, které ke mně chodí a kecáme spolu o všem možném a nejednou jí zazvoní telefon a ona ho zvedne a třeba půl hodiny "mluví" o něčem, co se mne netýká. Ze začátku mi to vadilo, protože třeba já, když mi někdo zavolá v momentě, kdy mám návštěvu, tak se omluvím dotyčnému s tím, že zavolám později, protože vím, že mezi tím se má kámoška, která sedí naproti mně, bude nudit a bude netrpělivá, protože se jí nevěnuji, když vykecávám o něčem, co se jí netýká a ještě ani neví o co jde, když budu odpovídat jenom slovy jó, anebo nepovídej a tak dál. Takže když teď některé zazvoní telefon, seberu se, a jdu něco dělat, abych nečučela do prázdna a nedohadovala se, o čem je asi tak řeč. A i Váš partner se v ten moment asi cítí osamoceně, třeba by zrovna chtěl, abyste si o problémech Vaší maminky povídala i s ním a nevyřazovala ho z dění. Možná, že jste až příliš ohleduplnná. Tak mu řekněte, jé volá mamka a neutíkejte jinam, klidně seďte a mluvte před ním otevřeně, nechte ho účastnit se Vašeho rozhovoru, dejte mu šanci podílet se na diskuzi. Vysvělete mu, co maminku trápí, zapojte ho aktivně do Vašeho života. Zeptejte se ho, co by na Vašem místě dělal on.Třeba budete mile překvapena, za pokus to stojí. On se možná cítí ukřivděný tím, že ho vylučujete z určitého dění ve Vašem životě a mohl by tak na rozhovory s maminku žárlit, aniž by si to uvědomovoval, a bude protivný.

Pochopím, že u některých činností ruší jakékoli mluvené slovo, v reálu, z televize nebo třeba z textu písničky. Navíc jen polovina rozhovoru víc narušuje pozornost, než kdyby ho slyšel celý, obě strany. Můžete se ale přece dohodnout, že teď budete hodinu volat a pak bude zbytek dne hrobové ticho, aby se mohl partner soustředit. On tu hodinku může jít třeba na procházku, do sprchy, uvařit nebo uklidit byt.

Je to akorát o komunikaci, toleranci a nalezení střední cesty. Přiznávám, že každodenně poslouchat tři hodiny blábolů, taky bych z toho nebyl zrovna odvázanej.

váš partner žárlí, že máte ráda někoho jiného než jeho... neustupujte, je to od něj sobecké - klidně mu to vysvětlete, že to nic nestojí a mamince to dělá radost, když je sama... víc není co řešit, problém má on, ne vy... držím palce