Daň z prevodu nemovitosti - uhradí kupující?

Dobrý den. To je zajímavé, jak si celá armáda lidí celkem nepochopitelným způsobem vykládá aplikaci zákonů. Sám píšete :

Ze zákona je povinen platit daň prodávající, ale my chceme po kupujícím, aby tuto daň zaplatil on.

Já pouze doplním, že do kupní smlouvy si můžete dát cokoliv. Ale všude na celém světě, tedy i u nás platí, že všechno, co odporuje zákonu neplatí. Takže z toho Vám vyplývá, že když to tam dáte a i když to obě strany podepíší, tak to v tomto bodě nemá podporu v zákoně a prostě to neplatí. A mohou nastat dvě situace. Kupující je jelito a podepíše to a také to zaplatí a nikde se o tom nezmíní a nikdo to nenapadne a nic se neděje ( tedy kromě porušení zákona ). Druhá situace bude, že ta kupní smouva tak bude podepsána a kupující to nezaplatí, protože není jelito a v konečné fázi to zaplatíte Vy, jak je Vaše zákonná povinnost. Ale dal bych si pozor, aby taková smlouva nebyla zpochybněna celá, či aby dokonce nebyla zrušena právě pro rozpor se zákonem.

A jestli se jedná pouze o zaplacení vyměřené daně ( čili pouze o finance, ne o plátce ) , tak se to spolehlivě řeší navýšením kupní ceny, i když na druhé steraně je to jakýsi zdanitelný přájem a Vy zaplatíte o něco vyšší daň z příjmu. Ale tak už to chodí a je to naprosto standartní postup a stát si na své vždycky musí přijít. S pozdravem Laďa

Kdybyste toto ujednání zakotvili do kupní smlouvy a kupující daň nezaplatil - co se stane? Vy se budete odvolávat na kupní smlouvu a kupující na zákon. A vzhledem k tomu, že zákon má vyšší právní sílu, než jakákoliv smlouva, tak spor vyhraje kupující. Pokud vám jde o peníze, tak navyšte cenu nemovitosti o částku rovnající se dani z nemovitosti a daň zaplaťe. Tím se vyhnete nepříjemnostem.

Pokud s tím kupující bude souhlasit, tak je to možné. Ale přiznání budete stejně podávat na FÚ vy - prodávající. Když naše město prodávalo nemovitosti, v některých případech jsme to ve smlouvě měli takto uvedené. Jindy se úhrada daně z převodu ujednala polovinou - kupující a prodávající. Domnívám se, že dosud platí, pokud prodávající neuhradí vyměřenou daň, povinnost úhrady přechází na kupujícího. Ale je potřeba to dobře ve smlouvě ošetřit, aby to bylo jasně řečeno. Případné nedodržení splatnosti by mohlo být i s finanční sankcí. FÚ je jedno, ze kterého účtu platba příjde.

Zdravím Laďo! Tak aby se zbytečně neohrozila platnost kupní smlouvy, možná by to šlo řešit mimo kupní smlouvu blankosměnkou s jednoduchým vyplňovacím prohlášení. A nebo směnkou vlastní. Třeba se k tomu vyjádří ještě nějaký právník. Dobře si pamatuji, že ujednání o úhradě daně z převodu bylo součástí kupních smluv a nikdo to nezpochybnil. Dokonce si myslím, že vzor kupní smlouvy zpracoval právník. Je ale fakt, že kupující daň zaplatili, takže nebyl problém.

opět spousta nesmyslů...

Již více než 20 let platí "co není zakázáno, je povoleno". Takže do kupní smlouvy úhradu daně z převodu nemovitosti kupujícím klidně dát můžete a nejedná se o neplatné ustanovění smlouvy a už vůbec ne o neplatnou celou smlouvu. Pokud kupující daň nezaplatí na základě kupní smlouvy, stejně ji "ve finále" zaplatí jako její zákonný ručitel (když daň nezaplatíte Vy jako prodávající).

pokud je ve smlouvě odstavec, že se strany dohodly že daň zaplatí kupující, je tento odstavec platný a žádný zákon to nezmění. V případě, že je tam tento odstavec a daň zaplacena nebude, nebudou splňeny náležitosti smlouvy a tím je smlouva neplatná a ten kdo nabyl majetek či něco jiého je povinnen jej vrátit, takže vlastně nesplněním podmínky smlouvy dojde k tomu, že nenabyde majetku, který vlastně koupil. Pokud kupující nesouhlasí s tím odstavcem, musíte to prostě prodat takovému zájemci, který smlouvu bude ochoten podepsat = jinému zájemci.

vše je otázkou dohody, lze to příkladem zaplatit i na půl, tedy 1/2 prodávající 1/2 kupující

Dobrý den, rád vám tuto otázku zodpovím, jsem právník. Tato otázka byla vyřešena v judikatuře, viz rozsuek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 132/99.

V daném případě si smluvní strany dohodly, že "poplatky z převodu nemovitostí zaplatí prodávající a kupující každý jednou polovinou". Následoval spor před soudy, jestli je takové ujednání platné nebo ne. Nakonec Nejvyšší soud uzavřel: "Předmětné ujednání je závazkem, má soukromoprávní význam pouze mezi stranami smlouvy a žádným způsobem neobchází ustanovení zákona o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí, podle jehož ust. §8 v daném případě zůstal poplatníkem daně prodávající."

Lze uzavřít, že pokud si kupující a prodávající ve smlouvě sjednají, že daň zaplatí kupující, je takové ustanovení smlouvy platné. Podle zákona je poplatníkem stále prodávající, takže pokud by daň uhrazena nebyla, bude ji finanční úřad vymáhat po prodávajícím bez ohledu na ustanovení smlouvy. Ale poté by prodávající mohl tu částku, kterou zaplatil na dani, požadovat po kupujícím (popř. jej žalovat před soudem).

Aby bylo zamezeno případným sporům, je však lepší respektovat znění zákona a textovat smlouvu např. následovně: "Kupující společně s úhradou kupní ceny zaplatí Prodávajícímu částku ve výši XXX Kč., odpovídající dani z převodu nemovitostí. Prodávající se zavazuje tuto částku použít výhradně k úhradě daně z převodu Nemovitosti."

Je to možné, a nakonec nic nebrání to i uhradit jménem prodávajícího. Chtít můžete, pokud na to přistoupí, jenže o to jste mu "zvedli" cenu bytu, ne? Ale dělá se to tak, i z důvodu, aby prodávající byl přístupnější prodeji.

Je dobře, že tu zazněl názor právníka. Stejně tak by mělo zaznít i to, co řečeno nebylo. Všem těmto problémům, kdo má a nemá zaplatit, měl a nezaplatil, se dá předejít uložením částky na daň u notáře, do notářské úschovy. Ve smlouvě o notářské úschově může být definováno i kdo daň složí. Po vyměření daně FÚřadem, se odnese potvrzení notáři, ten uložené peníze použije na zaplacení daně, a všichni mohou být spokojeni, a hlavně v klidu. Holt to stojí pár korun navíc, ale za ten klid to stojí. Toť můj názor.