Křižovatky a přednosti?

Nelze takto obecně poradit, páč vždy se vyvýjí situace jinak, To Vás naučí autoškola a život.

U poslední otázky se třemi auty,,, jsou tam schválně jen tři, páč by v autoškole byla neřešitelná, v životě jeden vyjede a hotovo, mezi příteli se v tomto případě vyskočí z auta a po krásné debatě odjedou kam chtějí..

Odpověď na poslední otázku - kdo jede první se řeší domluvou řidičů - nemyslím několikahodinovou debatu - např. se jeden rozhodne počkat a pokynem to dá na vědomí řidiči, jemuž dává přednost...

Obecně jde o příliš širokou otázku, odpovědět se dá leda tak knihou...

Křižovatky Vás naučí a vysvětlí, od toho snad ta autoškola je, Vaše otázka je tak obecná, že bychom tady muselůi citovat právě třeba tu učebnici autoškoly.

Neznačená křižovatka se čtyřmi vozidly ve stejnou chvíli je trošku oříšek, ale je to docela výjimečná situace, v praxi (pokud k tomu dojde) se řidiči rukama dohodnou, kdo pojede první, nebo jede ten nejrychlejší...

Dobrý den Ellin. Přesně jak radí rádci, autoškola vás to má naučit. Otázka se mi líbí. Tak napíšu svůj názor. Nevím, kde budete jezdit, budu psát o mojí jízdě v Praze. V Praze je důležité umět brzdit, rychlost a mít postřeh. Brzda i plyn, vás mohou v mnoha případech zachránit. Brzda, že nemáte rozbité auto, plyn, že včas reagujete a ujedete, nebo se uhnete. Jedete po hlavní, z vedlejší vyrazí kamion, když pojedete, může z vás být hromádka plechu, dupnete na brzdu. TIR a všechny kamiony, nehádat se, nechat je, ať jedou. (Na dálnici, tam jsou kapitola sama o sobě.) Když vám z vedlejší ulice, vjede pomalý řidič, můžete ho nabourat, nebo brzdit. Nadáváte, ale brzdíte. Jedete třeba Argentinskou, dva pruhy, musíte počítat s tím, že jízda 60, není pro všechny, před auto, vás kdykoliv může myšičkou, nějaký blázen předjíždět, nevadí mu kamery, musíte brzdit. Na Letné, když vypadnou semafory a stojíte na křižovatce, to je lahůdka. Musíte se nejen strefit, tam kam potřebujete, dát přednost tramvaji, autům, dávat pozor na cyklisty, který vám může kdykoliv vjet do vozovky. Ještě je potřeba dávat pozor na chodce, nejen z nástupních ostrůvků, ale ty, co nepoužijí přechod a jdou kolem aut. Brzda, plyn. Autobusy, vždy pouštím, řidič, ten tvrdej chleba má. Tramvaje, to je kapitola sama o sobě, někdy má přednost a když nemá, zvedne ruku a pouštíte ho. Křižovatky bez označení, to je potom pro vás, to nejmenší. Příkladně hodně parkují auta u chodníků, jako třeba ve Vršovicích. Je to oboustranně. Z levé strany máte tramvaje, nástupní ostrůvky, čekající lidé, z pravé strany, zaparkované auta a lidé, dobíhající na tramvaj, někde ještě pruh cyklisti. V úzkém pruhu jedete 50, jedno auto za druhým, od semaforu k semaforu, musíte zabrzdit, když vám nějaký šílenec, vykročí mezi auty. Také běhají občas děti. Musíte si hlídat zadek, někdy vás může přejet tramvaj, když se silnice najednou sužuje. Jakmile se naučíte jezdit po Praze, tak vám každé město připadá, že nemá křižovatky, jízda je tam, procházka růžovým sadem. To jsou jen mé postřehy za léta jízdy. Berte to s humorem. Skutečně až skončíte s autoškolou, bude to úplně jiné, to nyní máte jen strach a je toho hodně najednou. Jako každý, když dělá něco nového.