Jak se k Vám chovali v autoškole?

Zůstaň v klidu a nedej se blbnout předem. Jak říká jeden můj kamarád, kterému je přes osmdesát: Ať děláš co děláš, nejdůležitější je se z toho NEPŘEDPOSRAT! Úsudek si uděláš až nastoupíš, nemá cenu se nervovat.

Bát se netřeba. Obzvláště dnes, kdy je autoškol jako máku a o klienty se doslova perou. Já jsem dělal první autoškolu v roce 1982, to mi bylo 14, dělal jsem , samozřejmě skupinu M (na Pionýra), další pak v roce 1985 (na osobák), vzápětí jsem dělal předvojenskou (na náklaďák) a po vojně jsem dodělával ještě na velkou motorku. Na všechny kurzy rád vzpomínám, i když z tehdejšího pohledu jsme si říkali, že nás zbytečně cepují - oblíbeným úkolem bylo couvat na kdejaké místečko k zaparkování, mnohdy úzké tak, že nešly ani dveře otevřít, případně couvat s vétřieskou mezi osobáky. Ale zpětně vidím, že to přineslo své, nikdy jsem neměl problém manévrovat s auty i ve stísněných prostorech.

Ale to se provádělo až po určité praxi. Určitě se neboj, první hodiny jsou spíše o seznámení s autem, pak se jezdí cviciště a pak teprve do provozu.

Nechci aby to vypadalo jako strašení, ale moje první jízda byla celkem dobrá, instruktor nabral nějakýho týpka a vezli jsme ho domů, tento instruktor fungoval jako taxi pro své známé, pořád s ním kecal a otáčel se za ním na zadní sedadlo. Další byl trochu opruz, pořád mi vyprávěl kde a s kterou souložil, na posedu, odstavné ploše atd. pak jsem ale dostal debila, který mě tak znervózňoval! ale nakonec jsem to udělal...a dneska si nedovolej být hrubý, kdyžtak si na ně stěžuj u šéfa a on Ti dá někoho jinýho...

Můj instruktor byl navzdory svému mládí hodně šedivý a zadrhával v řeči. Vůbec se nedivím, jestli byli ostatní učeníci jako já.Nejlepší to bylo na cvičišti, tam jsem jezdila jen já a jedna starší paní ( proti mně). Bylo to jako v hororu, když se mi samy sešlapovaly pedály a z mikrofonu na mne něco pokřikoval zas jiný instruktor. Jen jsme se pak s tou paní obávaly jestli nás náhodou taky neslyšel, protože jsme si obě dost nelichotivě nadávaly.