Ahoj lidi, tento týden jsem dal na ekolikvidaci auto, které jsem měl cca. 15let. Bylo sice z druhé ruky, ale nikdy nás nenechalo ve štychu a tak nějak jsem ho bral jako člena rodiny . Nicméně, mělo téměř 30 let, hodně naježděno a oprava motorizace by byla nerentabilní, manželka holt chtěla novější... Je normální, že na něj pořád myslím, resp. bylo mi ho líto se jej vzdát m? Jó a manželka mi vůbec nerozumí a říká, ať se objednám k psycholožce doplněno 10.04.25 22:23: Děkuji všem za plodnou diskuzi, jsem rád, že v tom nejsem sám
Když jsem prodával svého předchozího Jeepa, také jsem to obrečel (doslova) . A to ani nešel do šrotu, ale jeho oprava byla nad mé možnosti. Byl to skoro veterán a já ho měl 11 let.
Dobrý den, jo, člověk má jen jednu duši, ale auto má hned čtyři (+ rezerva), tak už je mu dobře v tom autonebíčku. Také si některé užitkové věci personalizuji, hovořím k nim, nadávám jim nebo je pochválím (povídám si i s kytkama, když je doma zalévám). Možná jsem magor, ale hlavně když to nikomu neubližuje, dělám to v soukromí a mě to fyzicky nebolí. Zdravím!
Je to.normalní s autem sem normálně mluvila a šolichala radši než doma,ani bych nesedla s alkoholem za volant jak někteří, byla to jedina cesta k me svobode v nesvobodnem vztahu nemyslim k zahybani ale uzit si jizdu jen tak.. vitr ve vlasem nic neřešit co vařit co chlap co děcka jzs rodice rodina atd., pořád dokola byl to přítel co mě nej*bal za každé špatné zařazení nebo když sem neodhadla vzdálenost ode zdí nebo zábradlí na parkovišti a vím že I muži dělají takové věci jen to nikdy nepriznaji ale ženské dají najevo jak blbě řídí,jak se ti mohlo stát.. No ku*va stalo a co...pamatuju ze školy nějaký kousek básně...miluji věci mlcenlive soudruhy Protože lidé se k nim chovají jako by nežili... no teď nebudu normální a je mi to ..hodně daleko . klidně si ten smutek užijte až do dna ale nezůstávají tam dlouho ...nový vztah čeká na seznamovani a taky nové zážitky..ty staré vám.nikdo nevezme ani necitliva žena snad aspoň nad vámi jednou projeví více citu až budete odcházet vy...hold každý je citlivý na něco jiné
Normální jste a manželka tomu nerozumí, když vás posílá k psychologovi. Když chtěla nové, tak co kdyby se teď zase ona postarala o koupi nového auta se vším všudy. Možná by z toho byla zase ona teď na psychologa.
Manželka se holt bála jezdit v 30 let starém šrotu. Ani se jí nedivím. Ale co chtít po lidech, kteří si myslí, že s rostoucím věkem auto zraje. To nic nemění na situaci, že pokud se ji to nezdálo, mohla si dávno koupit nové.
Taky to tak mám! Každý moje auto mělo dokonce jméno. Když se třeba načapu, jak jedu v obci šedesát, říkám autu: prrr holka, pomalu! Nespěchej tak! A ona poslechne, a zpomalí. V myčce k ní promlouvám... S každým autem se pojilo nějaké poprvé. Felinka, moje první auto vůbec. Pak Fábinka - první dítě z porodnice, Oktávka - druhý dítě, poprvé u moře, pak chvíli strašně zlobivej Vw, poprvé jízda odtahovkou a vrakoviště A teď zase Fábinka, ale trojka. Moji první Fábinku ještě potkávám, a vždycky jí v duchu říkám - ahoj holka, ještě jezdíš? Šikovná a oddaná parťačka to byla...
Ač ho mám casto plný zuby a několikrát mě někde daleko nechalo (vždy v zahraničí na dovolený), tak přes to všechno mám rád auto, kterým jezdim. Jsem na něj zvyklej, znám jeho chování na limitu a jeho techniku, takže vždycky nakonec dojelo po vlastní ose. Ať už s pridratovanym řazením, improvizovaně upraveným chladícím okruhem, nebo řídící jednotkou pájenou na pařezu u cesty ... Je to prostě člen rodiny a ač takovej hajzlík, co podobnýma závadama zkouší moji trpělivost, nemám mu vlastně co vyčítat, dostává ode mě pořádně za uši a někdy i bez základní údržby, ale když je pak čas, zpětně se mu zase věnuju a všechno vynahradím. Takže já to vidím takhle jako správně a v pořádku a naopak bych poslal k psycholožce toho, kdo to má jinak
Jinak proti pořízení novýho auta bych nic neměl, pokud by technikou odpovídalo úrovni kolem roku 2000, odkdy zhruba už to začínalo byt všechno zbytečně složitější, protože moderní a protože emise a zároveň ošizenejsi, aby výroba zůstala levná. Furt nevím, čím tu jedničkovou oktávku časem nahradit (vzadu málo místa a děti rostou), abych si na tom byl pořád schopen dělat všechno sám a mohlo to jezdit na LPG bez plýtvání benzínem.
Mívám to taky tak. doplněno 10.04.25 14:21: Myslím, že je to dáno i přístupem. Já řídím rád, je to pro mě potěšení, a to potěšení zažívám ve svém autě. Pro někoho je řízení nuda, nebo i utrpení. Někomu potěšení z jízdy kazí to, že má blbé auto (nespolehlivé, slabé, drahý servis..). Takoví lidé pak pochopitelně ke svému autu pozitivní vztah nemají.
Taky řídím rád své auto, jiné moc ne, je to nezvyk a vyžaduje víc opatrnosti. I když mi potěšení z jizdy kazí, že je slabé a nespolehlivé, ale všechno to vynahrazuje právě ten levný domácí servis zvládnutelný doteď svépomocí
Asi kupujete špatná auta. Já tohle měl jen u prvního - Fiata Punto. Furt tam bylo něco rozbitý, člověk si u každé jízdy říkal, zda dojede. A to měl prd najeto. Toho jsem se zbavil opravdu s oddechnutím.
Měl jsem i auto do kterého jsem s radostí sedával, ale to už je hodně dávno. Neříkám že to nebylo fajn, ale stesk jsem necítil ani co jsem to auto viděl rozbité na náhradní díly za plotem jedné opravny / bazaru. A na Fiat nemůžu nadávat, za málo peněz asi nejvíc muziky. Nezkazilo se skoro nic na to jak jsem to auto týral, servis za minimum.
No jo, pokud používáte auto jen na to, aby Vás přepravilo z "A" do "B", můžete mít jakékoliv a nehrozí Vám k němu žádný citový vztah. Když ale s autem zažijete pár adrenalinových srazů a akcí, poznáte s ním bandu fantastických lidí a zjistíte, co všechno to auto dokáže, citový vztah si vytvoříte. S takovým autem se člověk po 11 letech loučí těžko.
Já sice nemám adreanlinové zážitky, ale současné auto vezlo malého z porodnice, vezlo malého poprvé k moři + ostatní dovolené, rodinné výlety...může to být jen hromada plechu a plastů, ale účastnilo se hromady skvělých vzpomínek. A všude nás spolehlivě, bezpečně a pohodlně dopravilo.
Ne není to normální a manželka má pravdu. Je to věc jako televize nebo sekačka. Je s podivem, že i v roce 2025 se vlastnictví auta bere v ČR jako něco extra... a pokud to bylo staré 30 let, je to spíš už veterán a v běžném provozu je to sebevražda. Auto je po 10 letech technicky za zenitem.
Já jsem prodával první auto žiguli 1500 z roku 1973 které mělo 33 let a šlo na východ.
Druhé auto taky žiguli z roku 1995 které nebylo staré ani 20 let a šlo do třetí země - měl karburátor s automatickým sytičem a bylo nutné ho vyměnit - cena karburátoru vyšší než zbytková cena auta.
Pak fabii 1 z roku 2001 do tuzemska protože byla malá pro 5 lidí
A nyní mám dacii - 7 míst - ale ty dvě poslední místa využívám zřídka kdy.
A nejvíce jsem měl zamilovanou fabii 103000/222000 - koupě/prodej.
Prostě odpověď musí nutně být jenom ano/ne, komplexní popis odlišných vlastních dojmů nepřipadá v úvahu,to je jak to aktuální vlákno s prodřenýma podrážkama v jiný části fóra
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.