Zdravím,
zajímá a vrtá mi to v hlavě nějakou dobu, ale v minulých dobách pochopitelně neexistovaly digitální přístroje a dnes se to v servisech bere jako samozřejmost. Najde se nějaký pamětník, který ví, jak se třeba řešila v minuosti taková sbíhavost kol. Jak takový přípravek (přístroj) vypadal a jak to zhruba fungovalo? Nebo třeba vyvažovačka kol. Viděl jsem v pnauservise a ta funguje úplně sama, v minulosti vyvažovačka vypadala jak?
6x
Dobrý den. Způsob, jakým se seřizovala geometrie neovlivňoval momentální politický systém společnosti, ale její technologická vyspělost a možnosti toho, kdo měření provádí. Jak již píší předchozí, začalo to jednoduchými mechanickými postupy, přes světlo se to dnes dostalo k laserovým přístrojům, atd. K ustavení loukoťových kol stačil tehdy kováři a koláři odborný pohled a skládací metr. Dnešní rychlá auta však vyžadují mnohem sofistikovanější přístroje a měření. K ilustraci přikládám obrázky z autoliteratury ze 70. let min. století.
Právě tento týden jsem na "samodoma" traktoru předělával držák polonápravy a redukční převodovky. I přesto, že se nacházíme ve vysoce rozvinutém kapitalismu, musel jsem si vystačit při nastavení správné geometrie kola s vodováhou, rovnou latí /pravítkem/, svinovacím metrem a šuplerou.
3x
Byly vyvažovačky a zouvačky i dříve. Geometrie se dělal světelným paprskem.
Princip těchto strojů je stejný, jen obsluha to má snadnější. Kolo se nasadlo na trn, ručně se dotáhlo středovou maticí. Muselo se odměřit začátek disku, šíře disku a doplnit průměr disku. Po měření umístit závaží na správné místo.
Stejně tak, jako jednoduché vyvažovačky dnes. Je to o rychlosti a pohodlnosti práce.
Geometrie, připěnvilo se na kolo "světlo" dozadu i dopředu tyč se značkami, posvítilo se dozadu, pak dpředu , odečetlo se a hotovo, nebo seřídit.
3x
Geometrije se dělala tak, že se na kola připevnily v podstatě projektory, které promítaly svislou čáru na zeď před a za autem a na té zdi byla stupnice. 1mm sbíhavosti byl několik centrimetrů na stěně, takže to bylo celkem přesné.
Co já pamatuju (minimálně 40 let zpět), tak byly vyvažovačku podobné těm dnešním. Nevím, jak se s nimi přesně pracovalo, ale bylo to velmi podobné, jako dneska. Jen mám pocit, že ty závažíčka tam dávali zkusmo. Dnes jim to řekne přesně jak velké a kam mají dát.
Podobně si to měřim v garáři - laserová vodováha, promítnu na lať L - P před auto a za auto a pokud je vzdálenost stejná tka je sbíhavost nula. Pak ještě vzájemná poloha náprav (odstup čáry od zadního kola na obou stranách stejný). Neměří se desetiny milimetru na ráfku, ale na lati 5 metrů od kola. Přesnost ověřená, srovnatelná s profi laserem, jen je to pomalejší a pro sbíhavost jinou než nula se musí trochu počítat.. Pro nulu se ani nemusí měřit, stačí čára na lati..
3x
Je legrační, jak si dnešní mladí myslí, že před jejich narozením lezli lidé po stromech ..
Takový Eratosthenes, přítel Archimédův, určil velikost zeměkoule (ano, koule, ne placky) s chybou 4%, velikost a vzdálenost Měsíce s chybou 10%, velikost a vzdálenost Slunce - v roce 250 př. n. l. a stačil mu na to kus klacku a hlava.
Doppler bral vlnovou povahu světla za hotovou věc a popsal "dopplerův jev" na změně barvy světla dvojhvězd - roku 1843.
Německá raketa V2 měla mechanické měření rychlosti (ve vakuu).
2x
Vyvažovačky na 100% byly před automobilismem, u železnic, elektromotorů (dynam) a podobně, kde něco rotuje.
Z principu měřit se dá sbíhavost kol jakýmkoliv posuvným měřítkem odpovídající velikosti (stačí mít inženýrský nákres, který kdysi býval v servisních knížkách běžně). Jen elektronika vše zrychlí a ulehčí.
1x
Pamatuju amatérské seřizování sbíhavosti pomocí delšího smetáku 
. Křídou se vyznačil střed pneumatiky, pak se vzalo koště (nebo nějaká rovná lať), to se přiložilo vepředu ke značkám na pneumatikách a udělala se na něm ryska. Kola se otočila o 1/2 otáčky a vzadu (na stejném místě na pneumatice) se na násadu udělala další ryska. Vzdálenost rysek na smetáku ukazovala nastavenou sbíhavost.
Co se týká vyvažování - kolo se upevnilo na stroj (většinou svisle) a roztočilo se do docela velkých otáček. Mechanik na to chvíli zíral, pak stroj zastavil, ručně pootočil a kamsi natloukl závaží. Jak poznal kam a jaké má dát jsem nikdy nepochopil 
.
1x
sbíhavost se taká dala dělat pomocí rovných dřevěných hranolků a rozpěrné tyčky mezi kola...poté byla už ta svítící jak píše Milan
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.