Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Jak překonat strach z řízení

Od: antynka* odpovědí: 26 změna:

Dobrý den,

mám takový problém. Již 11 let mám řidičák na auto a bohužel vůbec neřídím a potřebovala bych to nějak překonat. Jasný, asi mi poradíte, prostě sednout a jet. No jenomže to prostě nejde. Prostě nesednu a nejedu. Jediný problém je strach. Neměl jste někdo podobný problém a nemůžete mi poradit, jak to to překonat? Můj strach asi pramení z toho, že vidím, co se na silnicích děje a říkám si, že bych na to neuměla zareagovat. Vím, že reakce získám časem, ale pokdu vůbec nezačnu, tak se to nikdy nenaučím.

 

 

26 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

jambus*
hodnocení

3x

Já bych doporučil,aby jste požádala dobrého známého či někoho z rodiny a o víkendu zajela na nějaké velké parkoviště a dostala to do,,ruky" (no vlastně spíš do noh).A až si budete jistá,že auto ovládáte jak chcete vy a né,že si auto jede kam chce,tak pak do provozu.Na začátek bych doporučil noční jízdu-kdy na silnici není takový provoz! Uvidíte,že Vás to začne bavit.Hlavně na nic nespěchejte.Všechno v klidečku a s rozvahou.Nejhorší na silnici je vynervovaný řidič.

Hodně štěstí. A v sobotu ráno šup na parkoviště *palec*

PS: a tzv.kondiční jízdy v autoškole taky nejsou na škodu.Manželovi totiž mužete říct ať Vám do toho pořád nekecá,ale instruktor bude mít autoritu a lépe se Vám to vštípí do paměti.

 

hodnocení

2x
avatar miramira

v autoškolách se dají koupit kondiční jízdy, myslim. Zkuste to. .. :-O Jinak bych asi hledal nějaké prázdné parkoviště a zkoušel obnovit řidičské zkušenosti tam. Prostě se nejdřív sžít s vozem, a pak zkusit nějakou tu méně frekventovanou silničku u babičky na venkově. Strach překonáte jedině právě ježděním a ježděním,tj.zažitím se v dopravním kolotoči. Kdysi jsem jezdil na služebku s klepavým pocitem v kolenou, po odježděných KM Vám to nepříjde a ani na to nemyslíte. Musíte se proste do toho kolotoče dostat, jinak se Vám bude "motat z toho hlava" pořád. Jezděte pomleji a nemusíte se bát. Myslim tedy ve městě okolo40-45 a mimo město 70-80,v těchto rychlostech jste v celkem v relativním bezpečí.

 

amlim*
hodnocení

2x

Vím jak se cítíte. Jsem naprosto stejný případ,bylo mi vždycky špatně. Studené ruce, bušení srdce,horkost ve tvářích. Řidičák jsem dělala ve dvaatřiceti. Manžel byl profík a cholerik.Jezdila jsem se strachem,vždy jsem projela mentálně trasu dřív než jsem sedla za volant. Katastrofa.Nejradši jsem jela sama,aby mě nenadával. Nynější manžel je řidič autobusu,opět cholerik,zezačátku jsem hodně jezdila,ale časem měl připomínky. Já(také cholerik) jsem vystupovala za jízdy.Vyhýbala jsem se řízení,jezdila jenom někdy a teď už neřídím vůbec.Mezi dvěma manželstvími jsem měla asi 4roky partnera,který byl velmi klidný a vyrovnaný. Podporoval mě v jízdě. Nikdy mi nic neřekl. věděl,že když jsem udělala chybu, že jsem si to hned uvědomila . Tobyl nejlepší čas pro mé řízení. Vedle klidného partnera. A hlavně začít a nepřestávat. Jezdit stále-praxí ztratíte strach.Přeji vám úspěch,držím pěsti*uspech*

 

helpikdis*
hodnocení

2x

Milá paní, chápu Váš problém. Já jsem si udělal papíry na pionýra, pak na motorku s autem. Začal jsem jezdit. Všechno fajn. Jenže pak jsem upadl ve městě na motorce, když jsem na hlavní nedostal na stopce přednost. Pád byl celkem v klidu. Jezdil jsem dál, ale pak jsem jsem si u auta správně neseřídil levé zrcátko a špatně jsem vjel na dálnici do levého pruhu. Přestal jsem si věřit a nejezdil jsem. Po 2 letech, kdy má bývalá řídila velmi ráda jsem byl nucen za volant a nešlo to. Strach. Co jsem udělal? S kamarádem jsem vzal moped a jel na parkovište u Kauflandu v době, aly tam nebylo moc lidí. a tam jsem se v tech kličkách strachu podařilo zbavit. Hlava si jkoby vzpoměla, že to uměla a za půl hodky jsem domů jel na popedu s kamošem jako řidič ;)

Odvahu...

 

dusatka*
hodnocení

2x

Já budu tentokrát oponovat axusovi a doporučím jezdit co nejdřív sama. Dokud jsem jezdila s doprovodem, pod dohledem, bylo to na houby. Teprve když jsem začala jezdit sama, začlo to někam vést.

Moje máti si dělala autoškolu v 59 letech, koupila si auto, a ten stejný problém. Tak jsem jí vymyslela takovou krátkou cvičnou trasu, nejdřív jsme ji párkrát projely a řídila jsem já, pak párkrát řídila ona a já seděla vedle ní, ale celé to směřovalo k tomu, aby si tu trasu projela co nejdřív úplně sama. Protože měla přesně stejný problém - co když se cestou něco stane?, domluvily jsme se, že kdyby cokoliv, zastaví, hodí výstražná světla a zavolá mi na mobil, kde je, já dojedu a vyřešíme to spolu. To ji celkem uklidnilo a ještě si to ten den párkrát sama projela. Pak měla za úkol jezdit tuhle trasu 2x denně a pořád si říkat, mám mobil, takže kdyby se cokoliv přihodilo, hodím výstražná světla a volám někoho z kamarádů ;) Ovšem když jsem ji po měsíci opět navštívila a chtěla jsem jí uložit novou, složitější trasu a pokročit tak na další metu;), zjistila jsem, že už jezdí všude, že už to prostě překonala. Tohle už je 10 let a za tu dobu naše babča najezdila pěkných kilometrů a tuhle nezávislost si úžasně užívá. Vyhecovala i moji sestru, aby si udělala papíry, jenže sestra právě jezdila jen s manželem na sedadle spolujezdce a ten ji dovedl k dojmu, že sama jezdit za žádnou cenu nesmí, protože dělá hodně chyb; no a když už jezdí jedině spolu, tak proč by vlastně měla řídit ona? A tak řidičák založila a každému říká, že ona prostě na řízení nemá talent. Znám mnoho dalších žen, které nejezdí právě proto, že nesnesou dohled partnera, i když by to takto výslovně nepřiznaly, jezdí tak dlouho pod dohledem, až si řeknou: proč se trápit, radši ať řídí on.

Tak Vám přeji, ať to překonáte a uvidíte, jak moc vás to bude těšit, jak budete na sebe hrdá (mnohem víc, než kdybyste ten strach překonávat nemusela) a budete krááásně nezávislá...

amlim*

Ano dusatko, přesně jste popsala můj případ. Jedině sama-ne pod dohledem...dky..;)

 

hodnocení

1x
avatar axus

Heh. Presne moje mamka. Leta nejezdila ze stejneho duvodu jako Vy, i kdyz mela ridicak, obcas si zaplatila jizdy v autoskole, ale to bylo vesmes k nicemu, pac toho je malo a ted se rozhodla, ze to musi prekonat.

Tak sme sedli do auta a jeli sme vecer na odlehle silnicky. Krome strachu byl nejvetsi problem nezazitost pohybu - razeni, prace se spojkou a plynem, koukani na radici paku, ovladani pacek atd.

No. A jezdilo se, jezdilo, nekolikrat tydne, po dobu nekolika mesicu a strach postupne zmizel, i kdyz ne jeste uplne a uz i to ovladani vozidla se zlepsilo.

Takze trenovat. Neni to na jeden vecer, ale jde to.

A velke ulehceni je auto s automatem. Tam uz se pak staci venovat skutecne pouze toceni volantem a situaci kolem. Nic jineho zbytecne nerozptyluje.

doplněno 10.09.09 08:05:

Kazdopadne nejezdete sama.

 

katerina*
hodnocení

1x

Já měla stejný problém to jsem měla zatím jen jedno dítě a tak auto mi stálo na dvoře a já si radši zajela všude vlakem, ale manžel mi pořád říkal abych se už konečně naučila jezdit už jen kvůli dětem kdyby se něco stalo. I to mě nedostalo za volant, ale jednou mi manžel zavolal že mu leklo auto v křižovatce a, že prostě musím přijet autem a odtáhnout ho alespoň na stranu a odvést ho domu. Tak to mě poprvé doutilo sednout si za volant a jet. Byla jsem dost nervozní, ale cestu domů jsem už zvládla dobře pak jsem si vzala auto na parkoviště a vyzkoušela jsem si zaparkovat u kraje atd. Dnes máme tři děti a jsem šťastná, že jsem konečně začala jezdit autem. Tak zatnout zuby a hurá na to! Reakce přijdou v autě a časem se stanou samozřejmostí.

 

lidka*
hodnocení

1x

Ahoj antynko! Já si prostě říkám, že někdo se dobrým řidičem nestane, ať se snaží jak chce. Jestli je člověk příliš úskostný, tak je snad lepší, když na silnici ani nevyjede. Já jsem si dělala řidičák ve dvaceti. Jezdila jsem jenom na tátově motorce a to bylo pro mne úžasné. Zároveň jsem si dala pořadí na auto. To asi mládež nemá ponětí, co to kdysi bylo. :D Potom jsem se vdala a jednou jsem přijela do Kolína a zjistila jsem, že jsem pár míst od tráboška. A tak jsme šli do toho. Naši mi hlídali pořadí, kdy příjdeme na řadu. No a samozřejmě, že jsem začala jezdit. No bylo to asi pět let po autoškole - byl to celkem horor! *uf* Tady samý kopeček, úzké místní silnice a samá točka. Ale nechtěla jsem to vzdát. Ale jednou jeden řidič kamionu (tehdy spíš větší náklaďák) - aniž by si zajistil, že za ním stojím, začal couvat na parkoviště a málem jsem skončila pod ním. *bzum* Dojela jsem domů pěkně rozhozená, potom jsem si uhnala na noze sádru a to byl konec mých jízd. Po rozvodu jsem na auto neměla. A tím jsem jako řidička končila. Sice jsem si můj "neposkvrněný" růžový řidičák vyměnila za nový, co kdyby náhodou? Teď bych sice měla na auto, ale zase nemám nervy na provoz na silnici. A obdivuji, jak v příspěvcích píšete, že se čilé šedesátnice daly na šoférování - moc jim závidím. Asi bych byla v silničním provozu pěkná brzda! *ee* Ale stále s obdivem koukám na ty překrásné motorky, které jezdí pod barákem na trase Liberec - Harrachov. Takže přeji všem dobrým šoférům jízdy bez nehod a ti co na to nemají, tak ať raději na silnicích nekomplikují provoz. Já mám takový dojem, že někdo na to fakt nemá. A občas mám motoristické sny a vždycky pro mne s nějakým průšvihem - naposledy je to asi před třemi dny. *sok* Hezký den! *slunce*

antynka*
hodnocení

Lidko, díky za názor. Dokud jsem bydlí ve městě, tak jsem neměla potřebu. Nyní jsme se však přestěhovaly na vesnici z Prahu a zjišťuji, že řídit auto by se mi fakt hodilo. Tak třeba například teď - manžel jde na plánovaný zákrok do nemocnice - neschopenka tak na 2-6 měsíců... Takže vše budu muset řešit pomocí kamarádů a pořád je otravovat, aby mě někam vzaly - autobusy tu sice jezdí, ale nákup tahat autobusem to bylo rozhodně dost složitý. A co dělat až budeme mít jednou děti? Toto si vše uvědomuji a proto s tím chci zkusit něco udělat. Když to nepůjde, tak to nepůjde. Ale rozhodně to chci zkusit. A právě na to, abych to zkusila, potřebuji najít sílu :)

lidka*

Ale antynko, jděte do toho a hlavně nesmíte přestat. Já jsem tu chybu udělala a to bylo špatné. Jste mladá, tak se to hlavně naučte, než příjdou děti. Ať už máte tu základní jistotu a zručnost. S děckem byste se potom bála ještě víc. Teď tu sílu dostanete, až budete chtít jezdit za manželem. Tak do toho. Vnučce bude 25 a ta začala hnedka po autoškole. Dneska má dvě děcka a myslím si, že je dobrá řidička. A je to tím, že je na ježdění sama - přítel nemá řidičák a tak se nemá na koho spolehnout a musí šoférovat. To je asi ten největší problém mnoha řidiček, že se raději spolehnou na partnera a nebo, že partner - šofér dělá zbytečně dusno. Tak pevné nervy a hodně zdaru a dejte vědět, jaké děláte pokroky! *placni*

Dobrý den, Liduško - další takové téma... řidičák jsem si dělala na mateřské před 22 lety a protože jsem se to v autoškole vlastně nenaučila, měla jsem mrňouska, o kterého jsem se bála, a manžel byl a je dobrý řidič, tak jsem za to prostě nesedla a dnes je ze mě baba, která se začne dusit, jenom když si pomyslí, že by si měla sednout na sedadlo řidiče. Achjo... Synové jsou dospělí, takže mám k dispozici další řidiče, a v panické hrůze z dnešního provozu už ani neuvažuji o tom, že bych to zkusila. Mrzí mě to, ale asi ne tolik, abych se překonala.

lidka*

No tak to je přesně jak moje dcera. Řidičák udělala v pohodě. Vlastně všichni mají řidičák a vlastně celkem tři auta, takže není problém ani o auto a ani o řidiče. A to je asi ten největší problém. Ale je to škoda. Čím déle se to odkládá, hůř se potom začíná. Ale dost hecování, protože jsem to sama prošvihla.*hi**bzum* I když já jsem se v tom věku, co jste asi obě, tak jsem se rozváděla a na auto samozřejmě nebylo. Co jsme měli Forda, to si zabral exmanžel. No a potom jsem raději vrážela každou volnou kačku do baráčku. No děvčata, zamyslete se nad sebou. *tuc* Ono je to totiž dobré i kvůli zaměstnání. Hezký víkend!

 

hodnocení

1x
avatar hejkal

to je radost přečíst si celé toto povídání...

na začátku se antynka vyznává ze strachu atd, na konci už je to jiná žena, která dokonce povzbuzuje jiné bázlivé řidičky!

AŤ ŽIJE PORADNA, AŤ ŽIJÍ VŠICHNI, CO RADÍ!

antynku vítám zpátky na cestě, mnoho kilometrů do budoucnosti!

 

hodnocení

0x

Jestli nedokážete,či dokážete překonat svůj strach,to nedokáže nikdo posoudit.Hlavně,aby z Vás nemněli strach na silnici ostatní řidiči.Jelikož vůbec neřídíte,nejspíše se nedokážete autem vůbec rozjet.A vyhláška silničního provozu Vám asi také nic neřekne.Pokud to myslíte s tím řízením vážně,zaplaťte si pár lekcí v autoškole.

antynka*
hodnocení

Rozjet se dokážu, ale bojím se na silnici - určitě bych jela pomalu a brzdila provoz a jak píšete, asi by ze mě měly strach ostatní a vyslechal bych si spoustu lichotivých slov od dalších účastníků provozu :) A s tou autoškolou, máte někdo osobní zkušenost - myslím s těmi lekcemi, kde se máte "rozjezdit", pomohlo vám to?

 

hodnocení

0x
avatar atrama

Přesně chápu Váš problém,já jsem to samé.Teď už mají řidičák i moje děti,a já nejsem nucena jezdit,a hlavně i jako spolujezdec,vidím co by se mohlo stát...a mám prostě strach.Už jsem i přemýšlela,že si přikoupím jízdy a zkusím to,ale asi se k tomu neodhodlám..Takže Vám neporadím,přitom jsem po autoškole jezdila,ale s malým aute,pak jsme koupili větší a já se začla bát..Takže možná v důchodu...prostě ten strach je silnější než já,ale znám víc takových,takže nejsme v tom sami...*sok*

 

antynka*
hodnocení

To jsem ráda, že v tom nejsem sama... A s tou noční jízdou to není špatný nápad. Ale i tak to bude boj... Kdyby nebylo na silnicích tolik "hovad" = agresivní řidiči - slušní řidiči ať prominou - tak bych se tolik nebála... Zkušení řidiči už dokážou vytušit a hlavně zareagovat na nestandardní situace a to ho se právě bojím,že nezareaguji... Asi to bude i tím, že máme velké auto a že se ho tak trochu obávám. No porstě se musím překonat a vyrazit alespoň na nějakou rovnou plochu bez provozu - bývalé letiště atd... Parkrát jsem o zkusila, jezdila jsem po letišti - to bylo v pohodě ale byl to v době, kdy jsme měly menší auto - ale na silnici jsem stejně neměla odvahu... Ale pravda je, že pokud nezačnu tak to nepůjde.

doplněno 09.09.09 21:08:

Ještě bych doplnila - největší oříšek asi bude naučit se jezdit po Praze. Máte v okolí Prahy nějaký tip na zapadlou, nefrekventovanou silničku nebo staré letiště atd. kam bych mohla vyrazit nechat se tam i s autem dovézt) a byla pravděpodobnost, že tam nikoho nepotkám? To letiště o kterém jsem mluvila, je totiž až na Vysočině. A tam než se dostanu, tak si to rozmyslím :) To povzbuzení tady od Vás mi pomáhá alespoň v tom, že asi zkusím do auta sednout a možná i otočit klíčkem... No uvidíme jestli to půjde i dál...

lionka*

Milá paní,

vím, jak se asi cítíte a je dobře, že s tím chcete něco dělat. Čím dřív začnete, tím lépe pro vás. Myslím, že vše podstatné už bylo řečeno - abyste jezdila nejdříve na málo frekventovaných místech, večer atd. Ještě bych ráda dodala, ať si pečlivě vyberete osobu, která vás bude "doškolovat". Chce to klidného člověka, kterého nebudou vytáčet vaše případné chyby. Klid je v tomto případě asi to nejpodstatnější. Já jsem měla v autoškole hrozného nerváka a kvůli tomu jsem se tam ani nenaučila pořádně jezdit. A to, že budete brzdit provoz nebo že na vás bude někdo troubit, tím se vůbec nezabývejte. Každý se jednou učil řídit. Že dojedou na místo o pár minut později, to nikoho nezabije. Držím Vám palce :)

 

antynka*
hodnocení

Díky všem za podporu a hlavně za příběhy s dobrým koncem. Musím se překonat a zkusit to zatím alespoň na parkovišti a pak uvidím co dál. Tak držte palce a dám vědět, jak to dopadlo. Uf už teď je mi špatně od žaludku, když na to jen pomyslím...

 

antynka*
hodnocení

Tak se musím pochlubit, že jsem se nechala vyhecovat (doma i Vámi tady) a dneska sedla do auta. A protože nejsem žádný troškař tak rovnou do dvou - prvně do malého a potom do toho našeho velkého. Zkoušela jsem jezdit na jedné polňačce, vymetla jsem každou díru, parkrát mi to chcíplo (to velké). S tím malým se mi jezdilo hezky (nemá tak citlivý plyn) - ale to je auto mého táty, takže v něm moc času trénovat nebude, protože jsem teď momenátlně 120 km od místa svého bydliště u svých rodičů. Takže první krok je za mnou. Strašně jsem se bála, první rozjezdy jsem hopsala :) Dokonce jsem potkala i jedno auto a stihla zabrzdit - muselo se mi vyhnout, protože tam se dvě auta nevejdou. A je pravda, že po chvíli jsem měla na tachometru na jednom delším rovnějším úseku 50 km/h. Asi se budete smát, ale pro mě to byla úžasná rychlost. Smrt v očích, nalepená na skle. Pravda je, že zatím se musím hodně soustředt na řízení, takže sledovat provoz ještě určitě nezvládnu. Takže na silnici ještě cesta daleká - no stejně si musím nechat udělat nový řidičák, protože v tom stávajícím mám staré příjmení a místo trvalého pobytu. Takže díky všem za povzbuzení a držte palce - cesta je ještě daleká *ee*

lidka*

Co dodat? *palec**palec* = za malé auto a *palec*= za velké auto! No a padesátka na polňačce - to je jako stovka na dálnici. Jen tak dál, cesta je daleká, ale cíl v dohledu, to je důležité. Držím palce za řidičky - které to vzdaly!

 

Moc držím palce a gratuluji k úspěchu - tohle jsem prostě nedokázala.

 

hodnocení

0x
avatar atrama

Držím Vám pěsti,pak to možná skusím taky,ale asi až s autom.převodovkou.Zkoušela jsem to u kámošky a je to podstatně jednodušší pro mě,neboť mě dělá největší problém řazení...Tak to nevzdávejte,dokud jste mladá...*hej**palec*

antynka*
hodnocení

Atramo, zkuste to! Alespoň pár metrů po polňačce! Měla jste vidět jak mi bylo zle a jak jsem se bála. Ale po pár metrech to bylo lepší. Nejhorší bylo otočit klíčkem, zařadit a rozjet se. Klepala jsem se, chtělo se mi zvracet. Ale když už jsem svýho tátu donutila, aby se mnou jel, tak jsem to nechtěla vzdát a říkám mu: "Ale pojedu tak 10 metrů, víc ani za nic" - tak se mi smál. Ujela jsem nakonec mnohem více a pak jela druhé kolo s manželem :) Tak to zkuste, ať v tom nejsem sama! Alespoň 100 metrů ju? Když to nepůjde, tak prostě zastavíte a vystoupíte, na polňačce to nikomu vadit nebude a rychlostí 20 km v hodině nikomu neublížíte. Tak to zkuste, když jsem to dokázala já, tak vy taky! Dejte pak vědět :)

doplněno 11.09.09 21:04:

A ostatním díky moc za podporu!

 

lalinka*
hodnocení

0x

Také já jsem si dělala řidičák už v pozdějším věku, ve svých 45 letech, ale byly se mnou i starší dámy.Takže zodpovědně vím, jaká to byla hrůza, když jsem sedla za volant po zkouškách.V žádném případě nemůžu ale fakt nemůžu jezdit s manželem, začínala jsem svoji první jízdu s čerstvým řidičákem s dcerou.Jezdím i teď po půl roce stejnou trasu, takže se přimlouvám zkusit stejnou trasu a jezdit asi sama.Mně to lépe vyhovuje.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]